A když zbývalo ještě jedno kolo, Daniel si uvědomil, že tichá žena, které se všichni posmívali, by se mohla chystat předvést úroveň přesnosti, jakou si ani úřadující národní šampion nedokázal představit.

Několik vteřin neřekl nic.

Dav se stále smál.

Jack Morrison stál vedle střelecké lavičky s jednou rukou opřenou o naleštěnou dřevěnou hranu a tváří otočenou k nejbližším kamerám.

Netušil, že se atmosféra už začala měnit.

Ne nahlas.

Ne dramaticky.

Pouze v malém prostoru kolem Daniela Brookse.

Kyle stál vedle něj a zíral na opuštěný kalibrační rám.

“Hlavní.”

Daniel se nepohnul.

Kyle polkl.

„Myslíš si vážně, že trefila ten talíř?“

Danielovy prsty zůstaly svírat okraj své desky s papíry.

„Něco jsem slyšel.“

„To neznamená—“

„Vím, co jsem slyšel.“

Kyle se podíval na Emmu.

Už měla čtvrtý náboj v komoře.

Puška zůstala bezpečně namířena směrem dolů.

Její pravé rameno se usadilo za pažbou.

Její dech se zpomalil.

Nic na jejích pohybech nenaznačovalo naléhavost.

To Daniela nejvíc znepokojovalo.

Kdyby ten slabý kovový zvuk byl štěstí, Emma by se na další výstřel neměla připravovat se stejným klidem.

Kdyby v dálce omylem narazila do něčeho, hledala by potvrzení.

Neměla.

Místo toho si znovu prohlížela vlajky.

Nejbližší vlajka.

Prostřední vlajka.

Vzdálená hranice.

Pak svah.

Daniel cítil, jak mu po zádech přebíhá studený pruh, i když svítilo teplé koloradské slunce.

Věděla to.

Ať už si dav myslel cokoli, Emma Carterová přesně věděla, kam její střely dopadají.

Za Danielem se ozval Jack.

„No tak, zlato.“

Poslední šance.“

Ema se na něj nepodívala.

Jack se usmál směrem k davu.

„Možná tentokrát omylem narazí na horu.“

Znovu vypukl smích.

Daniel se otočil.

“Dost.”

Jeho hlas nebyl hlasitý.

Ale něco v něm přimělo Jacka, aby se na něj podíval.

Úsměv zůstal Jackovi na tváři ještě vteřinu.

Pak vybledl.

“Co?”

Daniel odstoupil od zapisovacího stolu.

„Všichni ticho.“

Lidé vpředu se zastavili jako první.

Ticho se nerovnoměrně rozlévalo po tribuně.

Telefony zůstaly zdvižené.

Pár diváků si zašeptalo.

Jack se narovnal.

„Šéfe, v čem je problém?“

Daniel ho ignoroval.

Jeho pohled se vrátil k Emmě.

Mírně spustila pušku, ale z palebné pozice se nevzdálila.

Daniel ukázal směrem k vzdálenému svahu.

„Emmo.“

Zvedla oči.

To bylo poprvé, co někdo to odpoledne vyslovil její jméno vážně.

„Mířil jsi na oficiální elektronický terč?“

Mezi diváky se prohnal šum.

Ema se na něj dlouze dívala.

Pak zavrtěla hlavou.

“Žádný.”

Sortiment ztichl.

Jack se krátce zasmál.

“Tam.

Přiznává to.“

Daniel se na něj nepodíval.

„Kam jsi mířil?“

Emmin pohled se přesunul za oficiální cíle.

Směrem k zapomenutému kalibračnímu rámu.

Daniel ho následoval.

Kyle taky.

Několik závodníků začalo mžourat směrem ke svahu.

Ema zvedla jednu ruku.

Neukazuje dramaticky.

Pouze udává směr.

„Stará kalibrační deska.“

Ticho se prohloubilo.

Jack se znovu zasmál.

Tentokrát se nikdo hned nepřidal.

“Že?”

Ukázal.

„Čekáš, že ti lidi uvěří, že jsi střílel na nějaký zrezivělý kus oceli v půli hory?“

Ema se na něj podívala.

„Není to ani v půlce hory.“

Jackův úsměv se zvětšil.

Pokračovala.

„Je namontován na vzdálenějším kalibračním rámu.“

Nic.

„Podpora vpravo dole.“

Danielův tep se zrychlil.

Znala jeho přesnou polohu.

Jack si založil ruce.

„Pohodlné.“

Ema nic neřekla.

Daniel se zeptal: „Proč ten talíř?“

Její tvář se nepatrně změnila.

Ne strach.

Něco staršího.

„Protože to tam bylo.“

Jack rozpřáhl ruce.

„Co je to za odpověď?“

Daniel se k němu otočil.

„Přestaň mluvit.“

Jack zíral.

Zareagovalo i několik diváků.

Národní šampion nebyl zvyklý na to, aby ho někdo přerušoval.

Obzvlášť veřejně.

Daniel se otočil zpět k Emmě.

“Jak daleko?”

Podívala se dolů.

„Osm set osmdesát sedm yardů od této lavičky.“

Kyle prudce otočil hlavu k ní.

Daniel přimhouřil oči.

„Víš, jaká je vzdálenost?“

“Ano.”

“Jak?”

Ema zaváhala.

Jen na vteřinu.

„Měřil jsem to už před lety.“

Daniel cítil, jak se v něm něco pohnulo.

„Už jsi tu byl.“

“Ano.”

Dav zamumlal.

Jack se na ni teď pozorněji podíval.

Něco slabého mu přeběhlo po tváři.

Uznání?

Daniel to nedokázal rozeznat.

Zeptal se: „Kdy?“

Emmě sevřely prsty pažbu pušky.

„Před šesti lety.“

Danielovy myšlenky se rychle pohnuly.

Šest let.

Starý kalibrační systém.

Před elektronickou rekonstrukcí.

Před svou současnou pozicí hlavního rozhodčího.

Ztišil hlas.

„Co jsi tady dělal?“

Emma se podívala směrem k úbočí kopce.

Pak na pušku v jejích rukou.

“Pracovní.”

Jack se zasmál.

„Děláš co?“

Sbíráš mosazné předměty?“

Emma sevřela čelist.

Tam.

První opravdová emocionální reakce.

Daniel si toho všiml.

Stejně tak Kyle.

Emma Jackovi neodpověděla.

Daniel zopakoval otázku tišeji.

„Jaký druh práce?“

Polkla.

“Kalibrace.”

To slovo přistálo podivně.

Několik starších závodníků se k sobě otočilo.

Danielovi se sevřela hruď.

„Byl jste technik kalibrace dosahu?“

Ema přikývla.

“Asistent.”

„Kolik ti bylo let?“

„Dvacet jedna.“

Jackův výraz se znovu změnil.

Tentokrát to Daniel viděl jasně.

Uznání.

Daniel se k němu otočil.

“Zvedák.”

Šampion vypadal podrážděně.

“Co?”

„Znáš ji?“

Jackův výraz zůstal nevýrazný.

“Žádný.”

Ema se na něj podívala.

Něco chladného se jí vmísilo do očí.

Ne hněv.

Rozpoznání lži.

Daniel to taky viděl.

Znovu se zeptal.

„Setkal ses už někdy s Emmou Carterovou?“

Jackovy rty se sevřely.

“Žádný.”

Ema odvrátila zrak.

Daniel cítil, jak narůstá napětí.

Ale stále tam byl jeden náboj v komoře.

Jedna ostrá puška.

Nejprve postup.

Zvedl ruku.

„Emmo.“

Podívala se na něj.

“Vyložit.”

Dav zamumlal.

Jack se okamžitě usmál.

„To je pravda.“

Ukončete tenhle cirkus.“

Daniel se prudce otočil.

„Řekl jsem, vylož.“

Neřekl jsem, že jsme skončili.“

Jackův úsměv zmizel.

Ema zahájila akci.

Odstraněno poslední kolo.

Opatrně to položil na lavičku.

Pak ustoupil od pušky.

Daniel označil pálicí plochu za studenou.

Zazněla klakson.

Zařízením se rozléhal dlouhý, plochý tón.

Úředníci se přesunuli po palebné čáře.

Závory se otevřely.

Chambers to zkontroloval.

Soutěžící ustoupili.

Daniel ukázal na Kylea.

„Vezmi si dalekohled.“

Kyle přikývl.

„A dva technici.“

Jack vykročil vpřed.

„To je směšné.“

Daniel se na něj podíval.

„Co je?“

„Zrušíš celé mistrovství, protože někdo tvrdí, že střílela na kovový odpad?“

Danielův výraz ztvrdl.

„Ověřuji tvrzení.“

„Na základě čeho?“

„Slyšel jsem náraz.“

Jack se ušklíbl.

„Něco jsi slyšel.“

“Ano.”

Daniel přikývl.

„Proto to ověřujeme.“

Jack se podíval směrem k kamerám.

„Necháváš ji celou akci zhatit.“

Emma stála několik metrů od ní.

Ruce teď prázdné.

Její tvář nečitelná.

Daniel řekl: „Jacku.“

Šampion se ohlédl.