Vyděšený/á.
„To byl kapitán Reeves.“
Ward se prudce otočil.
Evelyn ho pozorovala.
Leně se honilo hlavou.
Kapitán Samuel Reeves.
Její bývalý vedoucí týmu.
Muž oficiálně uvedený mezi policisty, kteří pomáhali koordinovat evakuaci.
Muž, který zemřel šest měsíců po Kandaháru při havárii vrtulníku.
Muž, jehož pohřbu se Lena zúčastnila v Arlingtonu.
Mason zašeptal:
„Reeves nám nařídil, abychom se vydali na tu cestu.“
Evelyn přikývla.
„Zdá se, že tomu tak je.“
„Ale Reeves je mrtvý.“
“Ano.”
„Tak co s tím máme dělat?“
Evelyn pomalu otočila další stránku.
„Objevili jsme ještě něco.“
Ward se náhle pohnul.
Moc ne.
Jen jeden krok.
Směrem k Evelyn.
Lena si všimla.
Stejně tak Shaw.
Generálův hlas ztvrdl.
“Plukovník.”
Ward se zastavil.
Evelyn odstranila fotografii.
Moderní.
Barva.
Nedávno pořízeno.
Muž vycházející z malé budovy odkudsi, kterou Lena nepoznala.
Jeho vlasy teď šedivěly.
Jeho vousy hustší.
Jeho postoj byl mírně shrbený.
Ale Lena věděla, jak nesl levé rameno.
Viděla to pod neprůstřelnou vestou.
Dívala se, jak spí opřený o stěny vrtulníku.
Svěřila mu svůj život.
Ruka se jí začala třást.
“Žádný.”
Mason se podíval na fotografii.
Jeho tvář zbledla.
„To není možné.“
Evelynin hlas změkl.
„Tento snímek byl pořízen před devatenácti dny v Černé Hoře.“
Lena sotva dýchala.
Samuel Reeves byl prohlášen za mrtvého před osmi lety.
Sledovala, jak čestná stráž skládá vlajku pro jeho vdovu.
Stála po boku Warda na pohřbu.
Věřila, že Reeves je pohřben pod bílou cedulí ve Virginii.
Přesto byl muž na fotografii starší.
Naživu.
A zíral přímo do kamery.
Mason zašeptal:
„Pokud Reeves žije…“
Lena dokončila myšlenku.
„Pak byla havárie vrtulníku zinscenována.“
Nikdo nepromluvil.
Evelyn přikývla.
„Věříme, že ano.“
Lena se podívala na Warda.
Jeho tvář se úplně změnila.
Opatrný velitel byl pryč.
Poprvé v sobě spatřila strach.
Ne vina.
Strach.
Na tom rozdílu záleželo.
„Danieli,“ řekla.
Ward se na ni podíval.
„Věděl jsi.“
“Žádný.”
„Věděl jsi, že Reeves žije.“
„Neudělal jsem to.“
„Tak proč se bojíš?“
Zíral na ni.
Odpověď nepřišla.
Generál Shaw udělal krok vpřed.
„Plukovníku Warde, jste s okamžitou platností zbaven velení do doby, než bude zahájeno vyšetřování.“
Několik vojáků se prudce nadechlo.
Ward neprotestoval.
To Lenu vyděsilo ještě víc.
Podíval se na Shawa.
Pak Evelyn.
Konečně Lena.
„Musíte opustit tuto budovu.“
Lena na něj zírala.
“Co?”
“Teď.”
Shawův výraz ztvrdl.
“Plukovník-“
„Ty to nechápeš.“
Ward přistoupil k Leně.
Ve dveřích se objevili dva vojenští policisté.
Ward je viděl.
Jeho tvář se změnila.
„Leno, poslouchej mě.“
„Měl jsi osm let na to, abys to vysvětloval.“
„Nemohl jsem.“
“Proč?”
Jeho hlas se ztišil.
„Protože Reeves nepracoval sám.“
Tělocvičnu naplnilo chladné ticho.
Evelyn ztuhla.
Dokonce i Shaw se zdál být překvapený.
Lenin tlukot srdce se stal jediným zvukem, který slyšela.
Ward se podíval ke stropu.
Pak okna.
Jako by něco hledal.
„Řekli mi, že je mrtvý.“
“SZO?”
Ward se podíval zpět na Lenu.
„Ukázali mi fotografie. Vraky. Zubní záznamy. Všechno.“
„Kdo ti to ukázal?“
Polkl.
„Věřil jsem jim.“
“SZO?”
Výkřik se ozval od Masona.
Každý voják se otočil.
Ward se na něj podíval.
A v jeho tváři se objevilo něco jako lítost.
„Proto vás chtěli mít spolu.“
Lena přistoupila blíž.
„Kdo jsou ti ‚oni‘?“
Wardovy oči se stočily k malému nahrávacímu zařízení, které Evelyn stále držela v ruce.
Jeho tvář zbledla.
„Vypni to.“
Evelyn se zamračila.
„Je to bezpečné.“
„Žádný systém není bezpečný.“
“Plukovník-“
„VYPNĚTE TO.“
Jeho hlas se prohnal tělocvičnou.
Evelyn natáhla ruku k zařízení.
Než se ho dotkla, ozval se slabý elektronický tón.
Jedno pípnutí.
Pak další.
Všichni se podívali dolů.
Indikátor záznamového zařízení se změnil ze zelené na červenou.
Evelynin výraz zmizel.
„To není možné.“
Generálmajor Shaw k ní přistoupil.
“Co se stalo?”
„Ztratil jsem kontrolu nad spojením.“
Ward něco zašeptal.
Lena ho sotva slyšela.
“Co?”
Podíval se na ni.
„Našli nás.“
Světla v tělocvičně zhasla.
Tma pohltila místnost.
Někdo vykřikl.
Kov se zhroutil.
Nouzová světla červeně blikala podél zdí.
Mladší vojáci se instinktivně přesunuli k východům.
„Zůstaňte uvnitř!“ zařval Ward.
Mason chytil Lenu za paži.
Automaticky se uvolnila.
„Nedělej to.“
„To jsem já.“
„Já vím.“
Ta odpověď ho bolela, ale přikývl.
Evelyn držela zařízení.
Jeho obrazovka zůstala rozsvícená.
Objevila se nová zpráva.
Zírala na to.
Lena přistoupila blíž.
„Co se tam píše?“
Evelyn neodpověděla.
Začaly se jí třást ruce.
Lena jí přístroj vzala.
Na obrazovce zářila čtyři slova.
VÍTEJTE ZPĚT, KAPITÁNE HARTE.
Zmrazila ji kůže.
Pak se objevila další zpráva.
PTEJ SE WARDOVY NA CARTERA.
Lena se pomalu otočila.
Ward stál pod červeným nouzovým světlem.
Vypadal starší než před pěti minutami.
„Danieli.“
Zavřel oči.
Mason se postavil mezi ně.
„A co Carter?“
Ward znovu otevřel oči.
„Nezemřel na silnici.“
Svět se zastavil.
Lena na něj zírala.
Vzpomněla si, jak Carter spadl.
Vzpomněla si na krev.
Vzpomněla si, jak křičela jeho jméno.
Vzpomněla si, jak ho opustila, protože ji Mercer donutil se neustále stěhovat.
“Žádný.”
Wardův hlas se zlomil.
„Vyzvedli ho poté, co se váš tým stáhl.“
Lena nemohla mluvit.
Mason zašeptal:
„Kdo to získal?“
Ward se podíval směrem k tmavým oknům.
„Reeves.“
Lena sevřela zařízení v ruce.
„Byl naživu?“
“Ano.”
„Na jak dlouho?“
Ward neodpověděl.
Pohnula se k němu.
„Na jak dlouho?“
„Leno—“
“JAK DLOUHO?”
Jeho oči se naplnily něčím, co tam nikdy předtím neviděla.
Ostuda.
„Dostatečně dlouho.“
Málem ho udeřila.
Její ruka se skutečně zvedla.
Pak se zastavil.
Disciplína vyhrála o centimetry.
„Co mu Reeves udělal?“
“Nevím.”
„Lžeš.“
„Přísahám ti.“
Přístroj znovu pípl.
Všichni se podívali dolů.
Na obrazovce se objevila fotografie.
Nedávné.
V potemnělé místnosti seděl muž.
Starší.
Ředidlo.
Jednu stranu jeho obličeje křižovala jizva.
Ale Lena ho okamžitě poznala.
Thomas Carter.
Naživu.
Pod obrázkem bylo časové razítko.
DNES — 06:14.
Mason zašeptal:
„Bože můj.“
Lena zírala na obrazovku.
Kolena se jí málem podlomila.
Osm let.
Osm let viny.
Osm let vzpomínek.
Osm let říkal Carterově dceři, že její otec zemřel při ochraně vojáků na pouštní cestě.
A někde, tak nějak…
Thomas Carter přežil.
Objevila se poslední zpráva.
TENTOKRÁT PŘIJĎ SÁM.
Pak se zařízení vypnulo.
Nouzová světla jednou zablikala.
Dvakrát.
A někde venku před tělocvičnou se rozezněl jediný alarm.
Lena zvedla oči k Wardovi.
„Řekni mi, kde je.“
Ward neřekl nic.
To ticho odpovědělo na všechno.





