Školník se zhluboka nadechl.
„Opustil tento sport.“
Odpověď ho překvapila.
„Vynechal to?“
„Ne,“ řekl stařec tiše. „Přežil. Vybudoval si život. To stačilo.“
Mladý bojovník se znovu podíval na fotografie.
„Tak proč tu zůstat?“
Stařec zvedl mop, který stál v rohu místnosti.
„Protože každý den do této posilovny vchází další mladý muž s přesvědčením, že síla je totéž co nedotknutelnost.“
Podíval se přímo na bojovníka.
„A někdy potřebují třicet sekund, aby zjistili, že se mýlí.“
Mladý bojovník polkl.
Poprvé neměl žádnou chytrou odpověď.
Stařec šel do středu rohože.
„Sundej si rukavice.“
Bojovník se zamračil.
“Proč?”
„Protože tu nejsi od toho, abys bojoval.“
Bojovník je odstranil.
Stařec ukázal na podlahu.
„Stůj tam.“
Mladý bojovník to udělal.
„Teď zavři oči.“
“Co?”
„Udělej to.“
Zavřel oči.
V místnosti se rozhostilo ticho.
„Řekni mi, co slyšíš.“
Bojovník naslouchal.
Hučení staré lampy.
Vzdálená klimatizace.
Venku projíždějící auto.
Kroky starého muže.
Ale pak…
Nic.
Kroky se zastavily.
Bojovník otevřel oči.
Stařec byl pryč.
Rychle se otočil.
Nic.
Pak se přímo za ním ozval hlas.
„Pořád se díváš na ruce.“
Stíhačka se otočila.
Stařec tam stál a usmíval se.
„Měla by sis dávat pozor na nohy.“
Mladý bojovník na něj upřeně zíral.
Stařec ustoupil dozadu do středu rohože.
„To je lekce jedna.“
Bojovník pomalu přikývl.
Stařec ukázal na nástěnné hodiny.
„Zítra. V šest.“
Mladý bojovník si vzal rukavice.
“Počkejte.”
Stařec se zastavil.
“Co?”
Mladý bojovník vypadal rozpačitě.
Pak tiše řekl: „Proč jsi mi pomohl?“
Stařec na něj chvíli zíral.
„Neudělal jsem to.“
Bojovník vypadal zmateně.
Stařec se znovu usmál.
„Konečně ses rozhodl/a, že si pomůžeš sám/sama.“
Mladý bojovník ho sledoval, jak odchází z místnosti.
Pak se podíval na zeď s fotografiemi.
Jeho pohled se zastavil na mosazné desce pod ústředním obrazem.
Tentokrát přistoupil blíž.
Setřel prach.
Jméno pod ním mu zbledlo.
Nebylo to jméno žádného místního bojovníka ve výslužbě.
Bylo to jméno legendárního bývalého šampiona.
Muž, jehož kariéra skončila před desítkami let.
Muž, kterého mladý bojovník viděl na starých záběrech z boje.
Muž, o kterém všichni věřili, že po svém posledním zápase zmizel.
Mladý bojovník se pomalu otočil ke dveřím.
Stařec byl pryč.
Zůstal jen zvuk mopu pohybujícího se po chodbě.
A odněkud zvenčí se ozval hlas školníka:
„Zítra. V šest hodin.“
Mladý bojovník se podíval na starý klíč, který držel v ruce.
Číslo 12.
Pak to sevřel v pěst.





