Někdy ho našla při prohlížení starých spisů.

Kdykoli to udělala, vzpomněla si na Kaneův výraz poté, co si přečetla jeho jméno.

Věřil, že ten pokoj patří jemu.

Stůl.

Důstojníci.

Smích.

Dokonce i definice toho, kdo si zaslouží respekt.

Pak mu jedna obálka připomněla, že autorita nikdy není totéž co vlastnictví.

Oliviino vyšetřování Roberta Kanea nezničilo.

Většinu té práce udělaly jeho vlastní volby.

Tác byl prostě okamžikem, kdy se tato rozhodnutí konečně stala před někým, jehož úkolem bylo je zapsat.