„Neodvážil by ses sabotovat tuhle firmu!“ zavrčel Paul a praštil dlaní o mahagonový stůl tak silně, že se mu zachvěla sklenice s vodou. „Pracuješ tu jedenáct let! Jestli se pokusíš narušit naše komunální smlouvy, do západu slunce nechám náš tým pro soudní spory, aby tě zažaloval do osobního bankrotu!“
Podíval jsem se na hodinky. Bylo devět patnáct ráno.
„Nic nesabotuji, Paule,“ řekl jsem. „Pouze vynucuji přesné podmínky smlouvy, kterou jsi podepsal a následně ignoroval. Když jsi udělil dva miliony dolarů z firemních fondů jednatřicetiletému manažerovi, který neumí vysvětlit rovnice dynamiky tekutin, oznámil jsi celé komunitě městských inženýrů, že mé technické vedení je nadbytečné. Pak jsi požadoval zdrojový kód mého soukromého prediktivního nástroje a pokusil ses mě degradovat na terénního technika. Podstatně jsi porušil závazek dobré víry a poctivého jednání.“
Lance se prudce postavil a jeho židle s vrzáním dopadla na podlahu.
„Tohle je vydírání! Timothy, jsi zaměstnancem této firmy! Okamžitě odevzdej klíče pro šifrování root! Těch sedm městských vodovodních systémů vysílá telemetrii průtoku každých deset sekund! Pokud se přívodní potrubí vypne, státní úřad pro ochranu životního prostředí vyhlásí nouzový stav!“
„Pak ti doporučuji, abys ses přihlásil do centrálního serverového clusteru a spravoval proces příjmu sám, Lanci,“ odpověděl jsem klidně. „Koneckonců jsi včera večer převzal cenu za inovaci za jeho vytvoření. Senior viceprezident pro technologickou strategii jistě dokáže rekalibrovat distribuovanou průmyslovou síť SCADA bez pomoci diagnostické asistence z back-office.“
Lance těžce polkl, v krku se mu chvělo. Podíval se na Paula, úplně paralyzovaný.
Pavel vstal a třesoucím se prstem ukázal k východu ze zasedací místnosti.
„Zmiz mi z očí, Timothy! Jsi okamžitě suspendován a čeká na propuštění za porušení kázně! Odstraňte si osobní věci ze stolu a opusťte toto zařízení, než vás ochranka vyvede na ulici!“
Vstal jsem, zapnul si horní knoflík flanelové košile a vzal si modrou složku.
„Rád odejdu, Paule,“ řekl jsem. „Ale pamatujte si tento rozhovor. Dnes ve dvanáct hodin doručí moje právnička Rachel Jenningsová formální oznámení o zrušení licence vašemu právnímu oddělení a státní radě pro ochranu životního prostředí. Zároveň kryptografické certifikáty, které ověřují naše monitorovací uzly na okraji sítě, dosáhnou svého plánovaného čtyřiadvacetihodinového okna pro obnovení. Vzhledem k tomu, že licence je ukončena, hlavní ověřovací server nevydá tokeny pro obnovení.“
„To nemůžete udělat!“ křičel Lance a panika prorazila jeho naleštěnou fasádu. „To spustí nouzové bezpečnostní výstrahy na sedmi městských dispečincích!“
„Přesně takhle funguje automatizovaná městská bezpečnost,“ odpověděl jsem. „Dobrý den, pánové.“
Otočil jsem se a vyšel ze zasedací místnosti. Za mnou jsem slyšel Paula, jak křičí na svou asistentku, aby okamžitě zavolala generálnímu právnímu zástupci společnosti. Sešel jsem kobercem pokrytou chodbou ke své kanceláři, sbalil si osobní referenční manuály a svou oblíbenou mechanickou kreslicí tužku do plátěné tašky přes rameno a bez ohlédnutí jsem sjel výtahem dolů do parkovacího domu.
Toho rána v jedenáct čtyřicet pět jsem seděl v koženém křesle v advokátní kanceláři Rachel Jenningsové s výhledem na náměstí Capitol Square. Na skleněném stole mezi námi ležely stříbrná konvice černé kávy a dva porcelánové šálky. Rachel bylo padesát tři let, byla to skvělá advokátka s pětadvacetiletou praxí v rozebírání sporů o duševní vlastnictví v oblasti technologií pro průmyslové výrobní korporace. Na svých dvou monitorech si prohlížela ověřená potvrzení o doručení.
„Kuříci dorazili na obě destinace, Timothy,“ řekla Rachel a upravila si brýle z želvoviny. „Právní oddělení v Hydrodyne obdrželo formální balíček se zrušením v jedenáct čtyřicet dva. Ředitel státní ochrany životního prostředí v Columbusu obdržel svou kopii o tři minuty později.“
„Odpověděli už?“ zeptal jsem se.
Rachel se usmála tenkým úsměvem.
„Jejich externí právní zástupce pro soudní spory, partner v prominentní firmě zabývající se korporátní obranou, mi před osmi minutami volal na přímou linku. Těžce dýchal a snažil se argumentovat, že vaše licence je neodvolatelná implicitně na základě promissory estoppel. Přečetl jsem mu přesné znění integrační klauzule z oddílu devět a připomněl mu, že podle federálních norem pro zadávání veřejných zakázek představuje předkládání telemetrie čistoty vody pocházející z neoprávněného, nelicencovaného výpočetního nástroje přímé porušení federálního zákona o nepravdivých tvrzeních. Zcela ztichl a zavěsil, aby se poradil s jejich představenstvem.“
Přesně v poledne zazvonil můj soukromý tablet. Na obrazovce se na dálkovém monitorovacím panelu sítě zobrazoval stav sedmi městských úpraven vody v Ohiu, Indianě, Michiganu, Illinois, Kentucky, Wisconsinu a Pensylvánii.
Ve dvanáct nula jedna skončily kryptografické handshakes. Jeden po druhém se stavové indikátory změnily ze zářivě zelené na pulzující oranžovou, což signalizovalo, že lokální senzorové uzly přešly do autonomního bezpečnostního režimu. Zařízení na úpravu vody nebyla poškozena ani nebyla ohrožena bezpečnost veřejného vodovodního systému. Fyzické ventily nadále fungovaly pod lokální mechanickou automatizací, ale automatizovaný přenos dat v reálném čase na firemní servery Hydrodyne se zcela zastavil.
Na státních řídicích panelech ochrany životního prostředí centralizované telemetrické obrazovky zcela ztmavly a nahradilo je jediné automatizované systémové upozornění: „Kód chyby ověření licence 403. Držitel patentu ukončil patentovaný algoritmus.“
Můj mobil začal zvonit ve dvanáct nula čtyři. Byl to Paul Bennett. Ztišil jsem vyzvánění a nechal telefon přepnout na hlasovou schránku. Ve dvanáct dvanáct Paul volal znovu. Pak dvakrát volal Lance Cooper.
Ve dvacet pět minut dvacet minut zavolal George Vance, starší nezávislý předseda představenstva společnosti Hydrodyne. George byl vážený sedmdesátiletý stavební inženýr v důchodu, který vlastnil čtrnáct procent akcií firmy a důsledně prosazoval přísné inženýrské standardy před marketingovými triky korporátů.
Přijal jsem hovor a dal si to na hlasitý odposlech.
„Timothy,“ ozval se z reproduktoru George Vanceův hlas, chraplavý a unavený, ale pozoruhodně klidný. „Sedím na mimořádné schůzi představenstva s našimi třemi největšími institucionálními akcionáři. Paul Bennett a Lance Cooper jsou v sousední místnosti a abych byl k vám upřímný, Lance vypadá, jako by se každou chvíli zhroutil na podlahu.“
„Dobrý den, Georgi,“ odpověděl jsem zdvořile.
George si těžce povzdechl.
„Timothy, státní komisař pro ochranu životního prostředí z Columbusu, mi před pěti minutami volal domů. Chce vědět, proč se sedm klíčových městských vodovodních sítí právě odpojilo od centralizovaných bezpečnostních monitorů a proč má na stole formální právní oznámení, v němž se uvádí, že společnost Hydrodyne využívá nelicencované duševní vlastnictví pro obecní zprávy. Paul tvrdí, že jste se dopustil korporátní sabotáže. Ale náš hlavní právní zástupce mi právě ukázal vaši původní licenční smlouvu a vaše federální patentové přihlášky.“





