Externí právní zástupce společnosti Summit Crest brzy oslovil Beatrice s komplexním návrhem na vyrovnání. Revidovaný balíček zahrnoval osmnáct měsíců pokračování ve výplatě manažerských platů, plné proplacení veškeré nashromážděné dovolené, úplné proplacení mých právních poplatků a okamžité a bezpodmínečné uvolnění mého odloženého výkonnostního bonusu ve výši 380 000 dolarů. Dohoda ukládala přísnou mlčenlivost ohledně částek vyrovnání, ale výslovně zachovala mé plné zákonné právo spolupracovat s regulačními orgány. Dokumenty jsem podepsal v kanceláři Beatrice odpoledne koncem dubna. O tři týdny později byly peníze připsány na náš účet.
Ten večer jsme s Evelyn seděly u kuchyňského stolu a procházely rodinnou rozvahu. Splatily jsme zbývající částku hypotéky, financovaly Meganino poslední školné na univerzitě a založily nezávislé investiční portfolio, které zajistilo budoucnost naší rodiny. Po měsících nejistoty jsme konečně mohly usnout s klidem, na který jsem málem zapomněla, že je možný. Peníze samozřejmě byly důležité. Znamenaly stabilitu pro Evelyn a Megan a daly nám svobodu rozhodovat se beze strachu. Ale důležitější bylo vědomí, že jsem odešla ze Summit Crestu, aniž bych se vzdala svých zásad nebo dovolila komukoli přepsat pravdu o tom, co se stalo.
Klíčový telefonát proběhl začátkem června. Volal Hugh Kensington, zakladatel a generální ředitel Apex Pinnacle Capital, seattleské firmy zabývající se správou institucionálních aktiv, která dohlíží na komerční aktiva v hodnotě přes 600 milionů dolarů ve Washingtonu, Oregonu a Idahu. Hugh se téměř okamžitě obešel bez zdvořilostí. „Lawrenci, jsem si plně vědom toho, co se stalo v Summit Crest, a co je důležitější, vím, jak jste se s tou krizí vypořádal. Reorganizuji naši divizi kapitálových investic a potřebuji manažera, který bude chovat etické řízení a důsledné upisování jako základ institucionální hodnoty, nikoli jako administrativní byrokracii. Zítra si dáme oběd.“
Následující den jsme se setkali v nenápadné restauraci s výhledem na Elliott Bay. Hugh byl promyšlený a rozvážný manažer, který věřil, že důvěryhodnost instituce závisí na naprosté transparentnosti. Během našeho rozhovoru jsem jednoznačně stanovil jednu podmínku: jakákoli pracovní smlouva bude vyžadovat výslovnou dohodu potvrzující, že se ode mě nikdy nebude očekávat, žádat ani mi nebude dovoleno používat proprietární finanční modely nebo důvěrné záznamy patřící mému bývalému zaměstnavateli. Hugh se usmál a s očividným souhlasem přikývl. „Přesně tento závazek k čistému provozu je důvod, proč chci, abyste vedl tuto divizi,“ řekl.
Beatrice si důkladně prošla navrhovanou pracovní smlouvu pro vedoucí pracovníky. Balíček odměn byl výrazně lepší než ten, který jsem měla ve společnosti Summit Crest, včetně komplexního podílu na zisku a podílu ve vedení. Můj nový titul měl být výkonná viceprezidentka pro kapitálovou strategii. Smlouvu jsem podepsala a na začátku července jsem se ujala funkce. Přinesla jsem si s sebou ponaučení ze sedmnácti let ve společnosti Summit Crest, ale žádné z jejích důvěrných informací.
Jednou z mých prvních iniciativ bylo vytvoření formálního Výboru pro správu institucionálního kapitálu. Výbor spojil akvizice, právní poradce a analytiky portfolia, aby vyhodnotil každý navrhovaný společný podnik s ohledem na přísné a zdokumentované parametry rizika předtím, než mohl být do něj vložen jakýkoli institucionální kapitál. Hugh dal iniciativě plnou podporu vedení a během několika týdnů se rámec stal zavedenou součástí našeho investičního procesu. Chtěl jsem, aby všichni zúčastnění pochopili, že disciplinované upisování není překážkou ziskových transakcí. Byl to základ, který umožnil udržitelnou ziskovost.
O osm týdnů později čelil nový rámec své první vážné zkoušce. Julian, seniorní ředitel pro akvizice, představil logistický developerský projekt v Tacomě v hodnotě 75 milionů dolarů a očekával rychlé schválení vedením. Přezkoumání upisování naším výborem však odhalilo kritické slabiny: nedostatečné dluhopisy na sanaci životního prostředí, ustanovení o osobních zárukách, která vystavovala Apex neomezeným závazkům z poklesu, a klauzuli o odstoupení od smlouvy strukturovanou tak, aby zvýhodňovala developera na úkor našich investorů. Julian se ke mně postavil přes konferenční stůl a dožadoval se, aby mi řekl, zda se věnujeme uzavírání ziskových transakcí, nebo psaní akademických prací o teorii rizika. Byl to stejný argument, který jsem v různých podobách slýchával po většinu své kariéry, a tatáž mylná volba, která přivedla Summit Crest tak blízko katastrofě.
Deset měsíců po začátku mého působení ve společnosti Apex Pinnacle Capital se naskytla mimořádná příležitost, která prověřila vše, na čem jsme pracovali. Konsorcium správců státních a obecních penzijních fondů vydalo konkurenční výzvu k podávání nabídek na správu portfolia komerčních nemovitostí v hodnotě 120 milionů dolarů, které se rozprostírá ve čtyřech západních státech. Jednalo se o největší konkurenční mandát roku a do soutěže se přihlásilo několik předních investičních firem. Mezi nimi byla i společnost Summit Crest Asset Partners, která nyní působí pod novým vedením a snaží se obnovit reputaci instituce, kterou Conrad Hastings tak vážně poškodil.
Během naší úvodní strategické schůzky mi jeden mladší spolupracovník navrhl, že bychom mohli získat výhodu, kdybychom využili mé historické znalosti o poplatkových strukturách a nákladových předpokladech společnosti Summit Crest. Tento návrh mě okamžitě vrátil k varování Seana Delacroixe ráno v den mého propuštění. Strávil jsem roky učením se rozdílu mezi profesní zkušeností a důvěrnými informacemi a neměl jsem v úmyslu tyto dva pojmy nyní zaměňovat. Všechno na našem návrhu muselo obstát pod nezávislým přezkoumáním. Naše finanční předpoklady musely být podloženy legitimními a ověřitelnými zdroji a naše konkurenční pozice musela zcela spočívat na kvalitě práce, kterou jsme v Apexu odvedli.
Koncem listopadu konsorcium státních penzijních fondů formálně udělilo mandát v hodnotě 120 milionů dolarů společnosti Apex Pinnacle Capital. O tři dny později podala konkurenční firma procedurální protest s tvrzením, že mé předchozí zaměstnání vytvořilo nespravedlivou informační výhodu. Naše dokumentace však byla bezvadná. Každý finanční předpoklad mohl být nezávisle auditován a naše certifikace o čistých zdrojích byly podány dlouho před udělením mandátu. Do sedmi pracovních dnů nezávislá kontrolní komise protest zamítla a potvrdila integritu výběrového procesu. To, co kdysi mohlo být použito k mé diskreditaci, se místo toho stalo další demonstrací toho, proč je důležitá pečlivá dokumentace a etická disciplína.
Dva dny poté, co byl protest zamítnut, mi do kanceláře dorazil osobní dopis. V obálce byly soukromé papíry Waltera Langstona, který nedávno odešel z funkce předsedy společnosti Summit Crest. Jeho ručně psaný vzkaz vyjadřoval hlubokou lítost nad tím, že Conradovo pochybení nepoznala dříve. Poděkoval mi za dodržování standardů firmy v oblasti upisování, když by bylo snazší mlčet, a napsal, že mé chování během celé té těžké doby ukázalo, jak vypadá skutečné výkonné vedení. Dopis jsem si pozorně přečetl a pak ho uložil do stolu. Byly doby, kdy pro mě tato slova od Waltera znamenala všechno. Teď si jich vážím, aniž bych je potřeboval.





