Bylo potvrzeno, že všech šest bylo odstraněno.

Vedle toho se objevilo datum.

O čtyři roky dříve.

Téže noci zemřel její tým.

Astra na ta slova zírala téměř minutu.

Pak soubor zavřel.

Necítila žádný dramatický nával pomsty.

Jen chladná jistota.

Kelner to dokázal.

Teď to musela dokázat všem ostatním.

Její extrakce byla naplánována na pátek.

Ke konfrontaci došlo ve čtvrtek.

Kelner si všiml Astry v jídelně, protože každý stůl poblíž jeho oblíbené sekce byl obsazený.

Nesl k ní podnos.

Za ním kráčel poddůstojník Sutter, jeden z jeho nejbližších podřízených.

Kelner se zastavil.

“Pohyb.”

Astra vzhlédla.

„Za vámi jsou volná místa.“

„Neptal jsem se, kde jsou volná místa.“

Vrátila se k obědu.

Kelner tam stál.

“Vstát.”

Astry zvedly modré oči.

„Mám pauzu.“

Několik lidí se na něj podívalo.

Kelner se slabě usmál.

„Dodavatelé neříkají vrchnímu velení, kde sedí.“

„Neříkal jsem ti, kam máš sednout.“

To vyvolalo u několika okolních stážistů potlačené reakce.

Kelner je slyšel.

Jeho tvář ztvrdla.

Práskl podnosem o Astrův stůl.

Šálek se naklonil.

Rozházené jídlo.

„Zvedni to.“

Astra se podívala na ten nepořádek.

Pak na něj.

Beze slova si dřepla a začala sbírat rozlité jídlo.

Kelner se usmál.

Myslel si, že vyhrál.

Pak prošel kolem Sutter.

Jeho rameno narazilo do Astrina.

„Dávej na sebe pozor.“

Astra zachytila ​​něco jiného.

Lehké zatažení za kapsu bundy.

Nereagovala.

Ale strávila roky rozpoznáváním skrytých pohybů rukou.

Sutter si něco strčila do kapsy.

Astra dočistila podlahu.

Pak se postavil.

Kelner už mával směrem ke dvěma členům ochranky.

„Máme problém s krádeží.“

Astra téměř obdivovala, jak rychle se zařízení pohnulo.

Jeden z členů bezpečnostní služby se přiblížil.

„Paní, velitel Kelner říká, že možná chybí omezené vybavení.“

Astra se podívala směrem ke Kelnerovi.

Založil si ruce.

„Prohledejte ji.“

Bezpečnostní důstojník zaváhal.

„Pane, potřebujeme souhlas nebo stanovení—“

Kelner odsekl:

„Dnes ráno byla v komunikační sekci tři. Prohledejte ji.“

Astra mohla všechno zastavit.

Jeden doklad totožnosti.

Jeden zabezpečený hovor.

Jedno jméno.

Místo toho zvedla ruce.

„Jen do toho.“

Důstojník prohledal kapsu bundy.

Vyndal malý černý komunikační modul.

Omezený.

Serializovaně.

Kelner se okamžitě usmál.

“Dobře.”

Astra se podívala na Suttera.

Nepodíval se jí do očí.

Kelner přistoupil blíž.

„Máš teď něco chytrého říct?“

“Ano.”

Čekal.

Astra řekla:

„Zachovejte kamery v jídelně.“

Jeho úsměv na vteřinu zmizel.

Pak se vrátil.

„Myslíš, že si někdo dělá starosti s tvou stížností?“

“Žádný.”

Tehdy ji chytil.

A roztrhl si rukáv.

A odhalil znamení.

Donovan stále držel bronzovou minci.

Kelner se podíval z něj na Astru.

„Tohle je nějaký druh představení.“

Astra klidně odpověděla:

“Žádný.”

„Čekáš, že jí uvěřím, že je nějaká mrtvá tajná agentka?“

Donovan otočil minci.

„Veliteli, po incidentu jsem zpracoval ověření zraněných.“

Kelner úplně ztuhl.

To byl první okamžik, kdy si Astra uvědomila, že přesně chápe, na co Donovan naráží.

Viděla to v jeho očích.

Uznání.

Ne zmatek.

Uznání.

Donovan si toho také všiml.

„Víš, o čem mluvím.“

Kelner se rychle vzpamatoval.

„Samozřejmě, že ano. O tom případu slyšel každý na vyšších pozicích.“

“Žádný.”

Donovan zavrtěl hlavou.

„Ne tento identifikační systém.“

Astra sledovala, jak se Kelnerovi zrychluje dech.

Pak se podívala na Suttera.

Pomalu ustupoval.

„Nedělej to.“

Všichni se k ní otočili.

Sutter se zastavil.

Astra ukázala na svou pravou ruku.

„Saháš si do kapsy od té doby, co byl modul nalezen.“

Sutter instinktivně sklopil zrak.

Chyba.

Astra pokračovala.

„Pokud to ochranka prohledá, najde přístupové pouzdro, které jste použil k vyjmutí modulu ze skladu.“

Sutter zbledl.

Kelner vykřikl:

“Dost!”

Astra ho ignorovala.

„Kamera dvanáct hlídá obsluhu. Kamera čtrnáct hlídá tento stůl. Kamera sedmnáct hlídá chodbu před komunikační stanicí tři.“

Podívala se směrem k bezpečnostním důstojníkům.

„Zachovejte všechny tři.“

Kelner k ní přistoupil.

Donovan ho zablokoval.

„Nedělej to.“

Kelnerova tvář se zkřivila.

„Ty mi nerozkazuješ.“

“Žádný.”

Donovan kývl směrem ke dveřím.

„Ale oni to dělají.“

Vstoupili tři lidé.

Státní komisař pro veřejnou bezpečnost.

Zástupce vyšetřovacího oddělení generálního prokurátora.

A zvláštní agentka Lauren Haleová z federální jednotky pro finanční zločiny.

Kelner na vteřinu přestal dýchat.

Hale šel přímo k Astře.

„Měl jsi čekat na vyproštění.“

Astra se podívala na svůj roztrhaný rukáv.

„Měl jsem komplikace s plánováním.“

Hale se téměř usmál.

Pak se její pohled stočil ke Kelnerovi.

„Veliteli Derek Kelnerovi?“

Nic neřekl.

Ukázala pověřovací listiny.

„V tuto chvíli nejste zatčen. Je vám však nařízeno, abyste během provádění domovní prohlídky neopouštěl toto zařízení.“

Kelnerova tvář se zhroutila.

„Příkaz k prohlídce?“

Astra se na něj podívala.

„Ten, za který zaplatily vaše bankovní záznamy.“

Jídelna se pod kontrolovaným dohledem vyprázdnila.

Nikdo nechtěl odejít.

Všichni chtěli vědět, co se děje.

Vyšetřovatelé ale potřebovali oddělit svědky.

Astra seděla v malé konferenční místnosti a přes roztrhané polo tričko měla na sobě vypůjčenou bundu.

Donovan vešel o dvacet minut později.

Několik vteřin se na ni jen díval.

Pak zavřel dveře.

„Zúčastnil jsem se tvého vzpomínkového shromáždění.“

Astrův výraz změkl.

„Já vím.“

„Víš?“

„Viděl jsem zprávu o docházce.“

Hořce se zasmál.

„Samozřejmě, že jsi to udělal.“

Seděl.

„Pět jmen.“

“Ano.”

„Potřásl jsem rodinám rukama.“

Astra se podívala k oknu.

„Nemohl jsem se s nikým spojit.“

„Rozumím.“

Odmlčel se.

„Nelíbí se mi to.“

„Já taky ne.“

„Čtyři roky?“

“Ano.”

Donovan najednou vypadal starší.

„Proč se vracet osobně?“

Astra věděla, že si zaslouží pravdu.

„Protože Kelner získal přístup k souboru, který nás odhalil.“

Donovan ztuhl.

„Jsi si jistý?“

„Před jedenácti dny jsem zkopíroval autorizační protokoly.“

„A co platby?“

„Připojeno.“

Donovan zavřel oči.

Léta všichni věřili, že prohra týmu byla důsledkem mimořádně nepřátelských zpravodajských informací.

Místo toho je prodal někdo z jejich vlastní strany.

“Kolik?”

Astra otázce porozuměla.

„Kolik peněz?“

“Ano.”

Řekla mu to.

Donovan zíral.

„To je vše?“

Astra přikývla.

Pět mrtvých.

Rodiny zničené.

Čtyři roky tajemství.

Za částku peněz, která nahlas vypadala bolestně obyčejně.

Donovan vstal.

„Potřebuji vzduch.“

Než odešel, otočil se.

„Věděl jsi, že Sutter ten modul umístí?“

“Žádný.”

„Proč tedy dovolujeme, aby se pátrání uskutečnilo?“

„Protože kdybych ho okamžitě zastavil, mohl by tvrdit, že jsem si to nedorozumění udělal.“

Podívala se směrem k jídelně.

„Teď máme video.“

Donovan na ni zíral.

„Stal ses děsivě trpělivým.“

Astra tiše odpověděla:

„Měl jsem čtyři roky na to, abych si to procvičil.“

Prohlídka Kelnerovy kanceláře trvala devět hodin.

Vyšetřovatelé našli šifrované disky ukryté za falešným panelem skříně.