Tichý velitel dvanáctého stolu odhaluje pravdu o všech
KAPITOLA 2 – Dva velitelé vstupují do haly a odhalují svá pravá jména
Těžké dveře na konci tanečního sálu se otevřely přesně v okamžiku, kdy si Bryce Anderson chtěl popadnout dech.
Vstoupili dva vysocí důstojníci v bílých uniformách a celá místnost se jako by otočila jejich směrem.
Žena šla napřed, vysoká, klidná, s pevně svázanými šedivými vlasy, a její pohled bez váhání našel stůl číslo dvanáct.
Muž po jejím boku měl široká ramena, ošlehaný obličej a na hrudi nosil tolik stuh vyznamenání, že se i nejstarší důstojníci v sále mimovolně narovnali.
Briana Underwoodová pomalu a klidně položila ubrousek vedle talíře.
Vstala, bez spěchu a bez jediného náznaku triumfu ve tváři.
Žena v bílé uniformě se zastavila dva kroky před Brianou a zasalutovala s přesností, která ztišila celou místnost.
„Veliteli Underwoode, madam,“ řekla viceadmirálka Sarah Lindenová jasným hlasem, který se nesl až do vzdáleného rohu tanečního sálu.
„Je mi ctí vás konečně osobně přivítat v San Diegu.“
Muž také zasalutoval a pevným hlasem se představil jako kontradmirál Marcus Webb, zástupce velitele tichomořské logistiky.
Bryce Anderson cítil, jak mu z obličeje odtéká krev, když za zády sevřel ruce v pěst.
„Viceadmirále Lindenová,“ řekla Briana tiše, ale s důstojností, která okamžitě ukončila jakékoli pochybnosti o její hodnosti.
„Kontraadmirále Webbe, děkuji, že jste přišel.“
Sarah Lindenová promluvila ke shromážděným hostům a její hlas se stal ještě ostřejším.
„Dámy a pánové, velitelka Briana Underwoodová je novou vedoucí inspekční skupiny pro logistiku v Pacifiku.“
„Čtyři roky řídila naši největší čerpací stanici v jižní Evropě a odhalila tam podvod, který by nás stál mnoho milionů dolarů.“
„V pondělí ráno v sedm hodin provede úplnou prohlídku jednotky poručíka Bryce Andersona.“
Tanečním sálem se ozvalo tiché šepotání a mnoho hlav se zároveň otočilo k Bryce Andersonovi.
Bryce stále stál vedle stolu číslo dvanáct a najednou se cítil jako kadet první den výcviku.
Strávil hodinu výslechem ženy, která v pondělí ráno rozhodne o celé jeho profesní budoucnosti.
Zpochybňoval její pozvání, zíral na její ocenění a její odpovědi označil za nedostatečné.
Před dvěma sty lidmi dal jasně najevo, že ji považuje za cizinku, která u toho stolu nemá co dělat.
Teď už celá místnost věděla, že je nejmocnější návštěvnicí večera.
„Poručíku Andersone,“ řekl Marcus Webb a jeho pohled byl tvrdý jako ocel.
„Veřejně hodinu vyslýchali velitele Underwooda.“
“Vysvětlete mi prosím, na základě čeho jste to udělal/a.”
Bryce těžce polkl a v krku měl pocit, jako by mu někdo sevřel těsný obojek.
„Pane, splnil jsem svou povinnost,“ řekl Bryce chraplavým hlasem.
„Neznal jsem velitele Underwooda a chtěl jsem se ujistit, že se naší slavnosti nezúčastní žádná nepovolaná osoba.“
“Udělal jsem ve formuláři chybu a upřímně se za to omlouvám.”
Sarah Lindenová se na něj dlouze dívala a v jejích očích nebyl ani hněv, ani škodolibost, ale chladná, zkoumavá pozornost.
„Omluva je začátek, poručíku,“ řekla nakonec.
“Ale v pondělí budou činy znamenat víc než slova.”
Briana lehce zvedla ruku a okamžitě ztichla i Sarah Lindenová.
Všechny oči se znovu obrátily k ženě u stolu dvanáct.
„Poručík Anderson bral svůj úkol vážně,“ řekla Briana klidným hlasem.
„Důstojník, který se neptá, když se mu něco zdá neznámé, je pro jednotku nebezpečnější než důstojník, který se zeptá až příliš přímo.“
„Jeho otázky jsem nevnímal jako urážku, ale spíše jako znamení, že bere svou zodpovědnost vážně.“
Tato slova zasáhla Bryce silněji než jakékoli veřejné pokárání.
Očekával, že bude ponížen, a místo toho ho žena, kterou ponížil, obhajovala před dvěma admirály a dvěma stovkami svědků.
Pálilo ho v krku a musel se přinutit, aby neodvrátil zrak.
„Děkuji vám, paní,“ řekl tiše.
„V pondělí budu připravený v sedm hodin.“
„Doufám,“ odpověděla Briana a po tváři se jí mihl sotva znatelný úsměv.
„Protože v pondělí to není o mně a nejde ani o tento večer.“
„Tohle se týká vaší jednotky, vašich vojáků a pravdy ve vašich spisech.“
Sarah Lindenová přikývla a otočila se zpět do místnosti, aby oficiálně pokračovala v galavečeru.
Ale rozhovory se nevrátily do původního stavu.
U každého stolu se teď konverzace točila kolem stolu číslo dvanáct, Briany Underwoodové, Bryce Andersona a inspekce v pondělí ráno.
Bryce se pomalu vrátil ke svému stolu, ale už nemohl sníst ani sousto.
Jeho přítel a spolubojovník, nadporučík Daniel Reyes, mu položil ruku na rameno a zašeptal mu, že si nemusí dělat starosti.
Bryce však věděl, že Daniel Reyes znal jen polovinu pravdy.
V jeho jednotce se tři týdny šířily zvěsti o chybějícím vybavení, o bednách, které se v táboře už nedaly najít, a o podpisech, které nikdo pořádně nevysvětlil.
Bryce ty zvěsti zavrhl jako závist a pomluvu a nebral je dostatečně vážně.
Žena, která odhalila mnohamilionový podvod v jižní Evropě, bude v pondělí ráno zkoumat každý jednotlivý dokument z jeho oddělení.
Bryce Andersonovi se v hrudi rozlil chladný pocit a poprvé pochopil, že pondělní prohlídka nemusí být jeho největším problémem.
Jeho největším problémem byl pravděpodobně muž, kterému dva roky důvěřoval.
Mezitím se Briana Underwoodová vrátila ke stolu číslo dvanáct a Sarah Lindenová se na chvilku posadila vedle ní.
Sarah Lindenová položila na stůl úzkou, zalepenou obálku a dvěma prsty ji posunula po bílém ubrusu směrem k Brianě.
„Tohle je pro tebe osobně,“ řekla tiše Sarah Lindenová.
„Čtěte si to, jen když budete dnes večer sami.“
„Týká se to vaší inspekce a týká se to poručíka Andersona.“
Briana přikývla, aniž by se obálky ihned dotkla, a klidně na ni položila ruku, jako by chtěla cítit její tíhu.
Také si vzpomněla na svou matku z Virginia Beach, která jí ten večer napsala a doporučila jí, aby se správně stravovala a jedla také zeleninu.
Marcus Webb se krátkým pokývnutím rozloučil a Sarah Lindenová ho pomalu následovala k východu z tanečního sálu.
Než došla ke dveřím, naposledy se otočila a podívala se Brianě přímo do očí.
„Buď opatrná, Briano,“ řekla tak tiše, že to slyšela jen Briana.
„V San Diegu jsou lidé, kteří velmi pozorně sledují vaši práci v jižní Evropě.“
“Ne všichni ti přejí úspěch.”
Pak odešla ze sálu a Briana zůstala sama u stolu dvanáct, obklopena hudbou, světlem svíček a dvěma sty lidmi, kteří ji teď všichni znali.





