Briana tiše poslouchala a nezapsala si ani slovo, protože věděla, že Lena bude mluvit dál, jen když se bude cítit bezpečně.

Nežádala Lenu o důkazy, které neměla, ale požádala ji, aby jí ukázala tábor, pokud Paul Richter v neděli odpoledne nebude v kasárnách.

Lena váhavě přikývla a domluvily se na schůzce ve dvě hodiny u zadní brány kasáren, kudy procházelo jen málo lidí.

Briana se vrátila do hotelu, svlékla si uniformu a oblékla si civilní oblečení, aby v táboře hned nevyčnívala.

Vzpomínala na svá léta v jižní Evropě, kdy i ona procházela tábory v civilním oblečení a učila se, že pravda často nespočívá ve spisech, ale mezi poličkami.

Odpoledne je Lena Fischerová provedla velkým, chladným skladem, kde vzduch voněl olejem, kovem a prachem.

Lena jí ukázala prázdné police, na kterých stále byly nalepené štítky s chybějícími krabicemi.

Ukázala jí padělané dodací listy, které tajně okopírovala a schovala v tašce.

Briana si kopie pečlivě prohlédla a okamžitě poznala vzor, ​​který už viděla v jižní Evropě.

Padělané podpisy se vždy nacházely na stejných místech, data byla vždy zadávána ve dnech, kdy byl Bryce Anderson na moři, a příjemci byly vždy společnosti, které oficiálně neexistovaly.

Jedna z těchto společností se jmenovala Hale Maritime Supply a jejím majitelem byl muž jménem Victor Hale.

Briana to jméno ze San Diega nepoznala, ale vzpomněla si, že se Victor Hale před lety snažil získat smlouvu s její stanicí v jižní Evropě.

V té době jeho žádost zamítla, protože jeho ceny byly příliš vysoké a jeho dokumenty byly plné mezer.

Stejné jméno se nyní objevilo i v jednotce Bryce Andersona a Briana pochopila, že tento případ byl mnohem větší než jen pár chybějících beden.

Lena je zavedla do zadní místnosti, kde byly staré spisy a zaprášená skříň.

Briana našla ve skříni starý deník, který nikdo roky neotevřel.

Záznamník patřil předchozí jednotce a na jedné z posledních stránek bylo jméno otce Bryce Andersona.

Briana si pomalu četla zápisky a srdce jí bilo rychleji, když si všimla známého příběhu.

Před dvanácti lety byl otec Bryce Andersona vážně podezřelý, protože i z jeho jednotky zmizelo vybavení.

V té době byla vyšetřováním případu pověřena mladá policistka Briana a po týdnech práce dokázala, že jeho otec je nevinný.

Skutečným pachatelem byl v té době zástupce šerifa, který zfalšoval podpis svého nadřízeného, ​​aby zakryl své vlastní krádeže.

Briana napsala zprávu, která očistila otcovo jméno, ale nikdy se nedozvěděla, že muž má syna, který se jednoho dne sám stane důstojníkem.

Nyní stála ve skladu v San Diegu, v rukou držela starý lodní deník a uvědomovala si, že se historie děsivým způsobem opakuje.

Syn nyní stál na stejném místě, kde kdysi stál jeho otec, a opět to byl zástupce šerifa, kdo tahal za nitky.

Briana opatrně zavřela deník a vrátila ho do skříňky, protože věděla, že si o něj v pondělí bude muset oficiálně požádat.

Poděkovala Leně Fischerové a slíbila jí, že se její jméno v žádné zprávě neobjeví, pokud si to Lena sama nebude přát.

Lena pevně objala svou tašku a do očí se jí draly slzy, protože poprvé po měsících cítila, že ji někdo doopravdy naslouchá.

Když Briana opustila tábor, slunce už zapadlo a před ní ležely tiché a tmavé kasárny.

Vzala si taxi zpátky do hotelu, ale cestou jí znovu zavibroval telefon.

Byla to zpráva od její matky z Virginia Beach a ta slova Brianu uprostřed taxíku ztuhla.

Její matka napsala, že večer bylo před jejím domem zaparkované podivné auto a že muž s fotoaparátem vyfotil dům i zahradu.

Muž rychle odjel, když její matka přistoupila k oknu, ale nedokázala si vzpomenout na poznávací značku.

Briana okamžitě zavolala matce a její hlas zněl klidněji, než se cítila.

Řekla matce, aby zamkla dveře, zatáhla závěsy a nepouštěla ​​dovnitř nikoho, koho neznala.

Její matka jí to slíbila, ale Briana v jejím hlase slyšela strach a ten strach se jí hluboce zaryl do srdce.

Věděla, že někdo v San Diegu bedlivě sleduje její práci v jižní Evropě, jak řekla Sarah Lindenová večer předtím.

Teď také věděla, že tato osoba je připravena zastrašit její rodinu, aby jim zabránila v účasti na inspekci.

Briana položila telefon a zírala z okna taxíku na světla San Diega.

Myslela na Paula Richtera, na Victora Halea a na anonymní dopis, který měl zničit Bryce Andersona.

Vzpomněla si na Lenu Fischerovou, která sebrala odvahu, a na otce Bryce Andersona, jehož jméno ji před dvanácti lety zachránilo.

Věděla, že v pondělí ráno nebude provádět jen inspekci.

Bude bojovat za čest, rodinu a pravdu.

Když dorazila do svého hotelového pokoje, našla pod dveřmi další obálku bez zpáteční adresy a bez vysvětlení.

Obálka obsahovala jedinou fotografii pořízenou ve Virginia Beach.

Fotografie ukazovala dům její matky a na zadní straně byla velkými černými písmeny napsána jediná věta, která Brianu dojala k smrti.

Ve větě stálo, že pokud chce, aby její matka zůstala v bezpečí, měla by zrušit pondělní prohlídku.

Briana pomalu položila fotografii na stůl a ruce se jí už netřásly.

Místo toho její pohled ztvrdl a v tu chvíli věděla, že v pondělí neustoupí.

Vyšetří jednotku Bryce Andersona, konfrontuje Paula Richtera a zjistí, kdo stojí za Victorem Halem.

Ale tu noc ji pronásledovala jedna otázka a věděla, že odpověď by mohla všechno změnit.

Kdo tu noc vyfotil dům její matky ve Virginia Beach?

Snímek 3 / 4
KAPITOLA 4 – Inspekce v pondělí ráno začíná nečekaným zvratem

V pondělí ráno v šest čtyřicet pět už Briana Underwoodová stála před hlavní branou kasáren v San Diegu.

Obloha byla šedá, vzduch chladný a vítr z přístavu nesl po dvoře vůni soli a nafty.

Už neměla na sobě bílou slavnostní uniformu, ale služební uniformu, a v ruce držela tenkou černou složku s dokumenty k inspekci.

Přesně v sedm hodin vstoupila na cvičiště a celá jednotka poručíka Bryce Andersona byla již seřazena v dokonalé formaci.

Bryce Anderson stál před svými vojáky s vážnou tváří, rovným postojem a na krátký okamžik vyhledal pohled Briany Underwoodové.

Tu noc téměř nespal, protože přemýšlel o večeru v tanečním sále, anonymním dopise a otcově jménu.

Nevěděl, co Briana to ráno najde, ale věděl, že nemá co skrývat.