Daniel Brooks nespouštěl z Emmy oči.
Smích z tribun se stále valil po střelnici.
Tisíce lidí se usmívaly.
Ukazování.
Mluvící.
Někteří už nahrávali klipy neznámé ženy ve vybledlé mikině s kapucí, která zřejmě čtyřikrát minula puškou národního šampiona.
Jack Morrison se podíval z Daniela na Emmu.
Pak zase zpátky.
„Co jsi viděl?“
Daniel neodpověděl hned.
To ticho změnilo Jackovu tvář účinněji než jakékoli obvinění.
Jeho úsměv se zúžil.
Kamery stále běžely.
Televizní producent poblíž mediální plošiny se naklonil dopředu.
Jack ztišil hlas.
„Danieli.“
Hlavní rozhodčí pomalu zvedl jednu ruku.
Střelnický důstojník vedle něj si gesta všiml.
Jeho držení těla se změnilo.
Daniel promluvil.
„Držte frontu.“
Rozkaz se okamžitě roznesl.
“Vydržování na dálku.”
Nad mistrovskými dráhami se rozsvítil červený signál.
Několik konkurentů vypadalo zmateně.
Diváci pokračovali v rozhovoru.
Hlasatel veřejného ozvučení zaváhal.
Jack zíral.
„Co děláš?“
Daniel zvedl vysílačku.
„Cílové operace, zastavte veškerý mechanický pohyb mimo oficiální pruhy.“
Ozval se zapraskaný hlas.
„Potvrzeno.“
Mechanismy vzdáleného cíle se zastavily.
Vlajky stále vlály ve větru.
Čtyři staré kalibrační značky zůstávaly daleko za aktivní hodnotící oblastí.
Ema stála vedle lavičky.
Puška byla v bezpečí.
Ruce měla volně spuštěné podél těla.
Vypadala skoro znuděně.
Jack k ní přistoupil.
„Co jsi udělal?“
Ema se na něj podívala.
„Dal jsi mi čtyři injekce.“
„Na to jsem se neptal.“
„Taky jsi mi říkal, abych zkusil, jestli se můžu trefit.“
Jeho čelist se sevřela.
Slova se mu vrátila.
Zkusme, jestli dokážeš zasáhnout něco jiného než svou vlastní hrdost.
Slyšelo ji několik diváků v okolí.
Smích nejblíže palebné linii slábl.
Jack pohlédl směrem k kamerám.
Pak se znovu usmál.
Teď vynuceno.
„Takže jste úmyslně minul cíle soutěže.“
Ema nic neřekla.
Jack se zasmál.
„Tak vidíš.“
Otočil se směrem k tribunám.
„Přiznává to.“
Danielův hlas ho přerušil.
“Žádný.”
Jack se zastavil.
Daniel pomalu udělal blíž.
„Neminula.“
Nejbližší diváci ztichli.
Jack zíral.
“Co?”
Daniel ukázal směrem ke vzdáleným značkám.
„Kalibrační řada.“
Jack sledoval jeho prst.
Nad sporákem se třpytilo horko.
Z palebné čáry vypadaly značky jako čtyři matné tečky za oficiálním systémem terčů.
Jack se zamračil.
„A co oni?“
Daniel mu podal dalekohled.
“Podívejte.”
Jack si je nevzal.
Zíral na Daniela.
Hlavní rozhodčí se nepohnul.
“Podívejte.”
Jack konečně popadl dalekohled.
Jeho pohyby byly teď ostřejší.
Vychoval je.
Soustředěný/á.
V dohledu se objevila první značka.
Jeho ramena se přestala hýbat.
Přepnul se na druhou.
Pak třetí.
Pak čtvrtý.
Dalekohled se pomalu spustil.
Jackova tvář ztratila barvu.
Kameraman přiblížil záběr.
Obraz se objevil na jedné z velkých obrazovek v sále.
Trojnásobný národní šampion Jack Morrison.
Žádný úsměv.
Žádný smích.
Jen zmatek.
Podíval se na Emmu.
„Mířil jsi na ně?“
“Ano.”
“Proč?”
Emmin pohled se stočil k značkám.
„Ze stejného důvodu, proč tam pořád jsou.“
Jack se zamračil.
„To nic neznamená.“
Danielův výraz se změnil.
Podíval se směrem k Emmě.
„Co víš o těch značkách?“
Ema se k němu otočila.
Poprvé to odpoledne se pod jejím klidem pohnulo něco emotivního.
Ne hrdost.
Uznání.
„Ty si mě opravdu nepamatuješ.“
Daniel ztuhl.
Jack se mezi nimi podíval.
Hlavní rozhodčí přimhouřil oči.
Emma sáhla do přední kapsy své mikiny s kapucí.
Vytáhla malý kovový předmět.
Ne medaile.
Ne identifikační průkaz.
Opotřebovaný mosazný nástroj pro seřizování mířidel.
Danielovi se zastavil dech.
Emma ho položila na střeleckou lavičku.
Klikněte.
Zvuk byl slabý.
Daniel na to zíral.
Na rukojeti byla dvě ručně vyrytá písmena.
ES.
Zašeptal.
“Žádný.”
Ema ho pozorovala.
Daniel přistoupil blíž.
Jeho pravá ruka se začala třást.
„Kde jsi to vzal?“
Emmin hlas zůstal tichý.
„Bylo to moje.“
Daniel se jí znovu podíval do tváře.
Ne u té mikiny s kapucí.
Ne na obnošené tenisky.
Její tvář.
Pihy.
Tmavé vlasy.
Mírně zahnutá čelist.
Vzpomínka z let minulých se začala přeskupovat.
Mladší dívka.
Šestnáct.
Baseballová čepice.
Nadměrná ochrana sluchu.
Stojím vedle starého mechanického terčového systému na regionální rozvojové střelnici.
Daniel otevřel ústa.
„Emma Carterová.“
Přikývla.
Jeho tvář se úplně změnila.
Jack zíral.
„Už jsi znal její jméno.“
Daniel ho ignoroval.
“Jak dlouho?”
Emma se podívala k vzdáleným značkám.
„Dvanáct let.“
Danielovi se zalily slzy.
„Zmizel jsi.“
“Žádný.”
Její hlas ztvrdl.
„Odešel jsem.“
Vstřebal ten rozdíl.
Jack vypadal čím dál nesvůjněji.
„Co tohle přesně je?“
Daniel se k němu konečně otočil.
Zdálo se, že si pamatuje, že ho sledují tisíce lidí.
Zvedl vysílačku.
„Spojte mě s cílovou kamerou číslo čtyři.“
Operátor odpověděl.
„Kamera čtyři slouží pouze k archivnímu pokrytí.“
„Aktivuj to.“
Pauza.
„Připravte se.“
Jack přistoupil blíž.
„Danieli, než z toho uděláš cirkus, slyším, že schválně vystřelila mimo aktivní cíl.“
“Ano.”
„To je důvod k odvolání.“
Daniel se na něj podíval.
„Podle pravidel mistrovství?“
Jack zaváhal.
Daniel pokračoval.
„Nebyla přihlášena do aktivního bodovacího kola.“
Umlčet.
„Podal jsi jí pušku.“
Jack sevřel čelist.
„Pozval jsi ji na výstavní frontu.“
Žádná odpověď.
„Veřejně jsi ji vyzval.“
Pořád nic.
Daniel se podíval na kamery médií.
„A ty jsi ohlásil čtyři rány.“
Jack ztišil hlas.
„To ji neopravňuje střílet na opuštěné vybavení.“
Ema konečně promluvila.
„Nejsou opuštění.“
Jack se otočil.
“Promiňte?”
Ukázala směrem dolů.
„První značka měří horizontální posun.“
„Ověření výšky značky dva.“
„Referenční bod zarovnání optiky markeru tři.“
„Značka čtyři používaná k potvrzení mechanické nuly předtím, než se elektronický systém zapnul.“
Daniel na ni zíral.
Řekl Jack.
„Zvykl jsem si.“
Ema se na něj podívala.
„Byly vyřazeny z hry, protože nikdo nedokázal spolehlivě trefit všechny čtyři z mistrovské čáry, aniž by si musel změnit pozici.“
Vzduch jako by se změnil.
zašeptal Daniel.
„Jak to víš?“
Emma se na něj zadívala.
„Protože jsem tam byl, když je tvůj otec instaloval.“
Daniel přestal dýchat.
Jack se na něj podíval.
„Tvůj otec?“
Daniel neodpověděl.
Jeho oči zůstaly upřené na Emmu.
„Můj otec tě znal?“
Ema se málem zasmála.
„Znal jsi mě?“
Podívala se dolů.
„Vycvičil mě.“
Danielův obličej se zhroutil.
Davem se prohnal tichý šum.
Někteří lidé začali slyšet skladby z blízkých mikrofonů.
Hlasatel veřejného ozvučení mlčel.
Televizní štáby se nyní zaměřovaly spíše na Daniela a Emmu než na Jacka.
Daniel k ní udělal další krok.
„Můj otec tě vycvičil.“
“Ano.”
“Když?”
„Než ses stal hlavním rozhodčím.“
Sevřelo se mu hrdlo.
„Před nehodou.“
Emminy oči se změnily.
Tak to bylo.
Slovo.
Nehoda.
Odvrátila zrak.
Jack si toho všiml.





