„Otcovy poznámky z tréninku.“
„Dr.
Brooksova čtvrtá zpráva.“
Daniel přestal dýchat.
Jack zíral.
Ema pokračovala.
„A obálku, kterou nikdy neodeslala.“
„Komu?“
„Tvůj otec.“
Danielův výraz se změnil.
Emmin hlas ztichl.
„Napsala, že mi věří.“
Zalily se mu oči slzami.
„Prostě se bála.“
Ema přikývla.
„Našel jsem to až po její smrti.“
Bolest v její tváři konečně prolomila její nehybnost.
Ne dramatické.
Ústa se jí třásla.
Zvlhly jí oči.
Odvrátila zrak od kamer.
Daniel instinktivně udělal krok směrem k ní.
Pak se zastavil.
Ema si toho všimla.
Na té malé zdrženlivosti záleželo.
Zeptal se.
„Proč přijít právě dnes?“
Nadechla se.
Pak se podíval na Jacka.
„Protože jsem ho minulý měsíc viděl v televizi.“
Jack se zamračil.
“Co?”
Ema pokračovala.
„Mluvil o tom, jak moderní elektronické bodování udělalo tento sport spravedlivějším než kdy dříve.“
Jackův výraz se ztuhl.
„O tvé historii jsem nic nevěděl.“
„Já vím.“
„Takže tohle se týkalo Halea.“
“Částečně.”
„Tak proč mi dovolíš, abych ti podal pušku?“
Ema se na něj podívala.
„Protože jsi udělal stejnou chybu jako on.“
Jack sevřel čelist.
„Jaká chyba?“
„Viděl jsi někoho, o kom jsi si myslel, že nemá žádné postavení.“
Její oči zůstaly klidné.
„A rozhodla se, že to znamená, že o ničem neví.“
Pár diváků zamumlalo.
Jack se podíval směrem k kamerám.
Jeho tvář se změnila.
V něm bojoval stud a hněv.
Zvolil si hněv.
„To pořád neospravedlňuje, aby se mé vybavení používalo jako důkaz nějakého spiknutí.“
Emmin výraz ztvrdl.
„Vaše vybavení?“
“Ano.”
„Podal jsi mi to.“
„Za čtyři výstřely na soutěžní terč.“
“Žádný.”
Zavrtěla hlavou.
„Říkal jsi čtyři rány.“
Sevřel čelist.
„Věděl jsi, co jsem myslel.“
Ema se na něj podívala.
„Tato věta ochránila mnoho případů špatného chování.“
Vstoupil Daniel.
“Dost.”
Jack se otočil.
“Žádný.”
Poprvé to odpoledne otevřeně vyzval Daniela.
„Dovoluješ jí, aby z exhibičního kousku udělala obvinění proti integritě šampionátu.“
Daniel se na něj zadíval.
“Ano.”
Jack zamrkal.
“Co?”
„Pokud existují důkazy, nechám ji je předložit.“
„Neexistují žádné důkazy.“
Emma znovu sáhla do kapsy mikiny s kapucí.
Vyndala malý flash disk.
Jack se zastavil.
Daniel zíral.
Emma to zvedla.
„Krabice mé matky.“
zašeptal Daniel.
„Co je na tom?“
„Čtvrtá zpráva.“
„Skeny kalibračních protokolů.“
„E-maily.“
„A video.“
Jack se znovu podíval směrem k věži.
Richard Hale se znovu objevil za sklem.
Byl na telefonu.
Jeho postoj strnulý.
Daniel zvedl vysílačku.
“Zabezpečení.”
řekla Emma hned.
„Nedělej to.“
Podíval se na ni.
“Proč?”
„Nikam nejde.“
„To nevíš.“
“Ano.”
Její oči zůstaly na Richardovi.
„Dvanáct let věřil, že se nikdo nevrátí.“
Vložila Danielovi do ruky flash disk.
„Takoví lidé neutíkají, když si myslí, že systém stále patří jim.“
Daniel se podíval dolů na příjezdovou cestu.
Pak zpátky k Richardovi.
Jack se nervózně zasmál.
„Tohle je šílené.“
Daniel se k němu otočil.
“Zvedák.”
“Co?”
„Dej mi svůj průkaz o certifikaci pušky.“
Jack zíral.
“Proč?”
„Předal jste pušku neregistrovanému střelci na výstavní střelnici, aniž byste předání zaznamenal.“
Jeho tvář se změnila.
„To se na propagačních akcích děje neustále.“
„Pod dohledem a s povolením.“
„Stál jsi dvacet stop ode mě.“
„To není autorizace.“
Jackovy oči se zúžily.
„Takže teď mě trestáš?“
“Žádný.”
Danielův hlas zůstal klidný.
„Uchovávám si záznam.“
Jack se ostře zasmál.
„Vybíráš si ji.“
Daniel se na něj podíval.
“Žádný.”
Ukázal směrem k značkám.
„Vybírám si, co se stalo.“
Vyznamenání dopadlo špatně.
Jackův obličej zrudl.
Podíval se směrem k tribunám.
Tisíce lidí.
Sponzoři.
Kamery.
Všechno, kolem čeho si vybudoval svou identitu.
Zašeptal.
„Ponižuješ mě.“
Ema slyšela.
Její tvář se změnila.
Poprvé se objevilo něco blízkého smutku.
„Ponížil ses sám.“
Jack se na ni podíval.
Pokračovala.
„Nikdy jsem tě nežádal, abys ses smál.“
Umlčet.
„Nikdy jsem tě nežádal, abys si vzal fotoaparáty.“
Další.
„Nikdy jsem tě nežádal, abys k sobě volal cizí lidi.“
Její hlas změkl.
„Potřeboval jsi publikum.“
Jackovi se sevřela ústa.
„A teď jeden máš.“
Odvrátil zrak.
Daniel mu vzal certifikační kartu pušky.
Ne dramaticky.
Jen oficiální hnutí.
Jackova ruka se při pouštění lehce třásla.
Ema viděla.
Na tom třesu záleželo.
Arogance ho ochránila před strachem.
Teď už strach neměl kam jít.
Daniel promluvil do vysílačky.
“Zastavte střelbu na veřejnosti.”
Střelecký důstojník potvrdil.
Jack zíral.
„Danieli.“
„Kontrola technické integrity.“
„Zastavíš mistrovství?“
“Dočasně.”
„Nemůžeš.“
Daniel se na něj podíval.
„Jako hlavní rozhodčí můžu.“
Sponzoři poblíž mediální platformy začali telefonovat.
Dav se stal neklidným.
Výsledková tabule se přepnula na obrazovku čekajícího stavu.
Ema to sledovala.
Dvanáct let si tu chvíli představovala jinak.
Myslela si, že pravda bude jako horko.
Ospravedlnění.
Moc.
Místo toho se cítila unavená.
Vrátila se matčina tvář.
Kuchyňský stůl.
Bankovky naskládané poblíž dřezu.
Ruce se jí třásly, když říkala.
Emmo, prosím, přestaň.
S takovými lidmi nemůžeme bojovat.
V sedmnácti letech Emma slyšela slovo zbabělost.
V pětadvaceti uslyšela hrůzu.
Příliš pozdě.
Vždycky je příliš pozdě.
Daniel se lehce dotkl jejího lokte.
Ucukla sebou.
Okamžitě sundal ruku.
„Promiň.“
Nadechla se.
„Je to v pořádku.“
“Žádný.”
Zavrtěl hlavou.
„Měl jsem se zeptat.“
Ema se na něj podívala.
“Děkuju.”
To bylo malé.
Ale něco to posunulo.
Daniel se podíval směrem k budově úředníků.
„Vejdeš dovnitř?“
Ema zaváhala.
Když ji naposledy nějaký úředník pozval do soukromé místnosti, odcházela s pochybnostmi o vlastní paměti.
Zdálo se, že Daniel to chápe.
„Můžeme tady zůstat.“
Podívala se na kamery.
“Žádný.”
Přikývl.
„Vaše volba.“
Na slovech záleželo.
Ema si vzala batoh.
“Uvnitř.”
Daniel ji dovedl k mistrovským operacím.
Jack zůstal u střelecké lavice.
Poprvé za celé odpoledne ho nikdo nesledoval.
To bolelo víc než smích.
Stál vedle své drahé pušky.
Loga sponzorů na jeho hrudi.
Za ním šumění tribun.
Čtyři čerstvé zásahy daleko v dostřelu dokazovaly, že žena, které se posmíval, dělala něco, čemu nikdo z nich nerozuměl.
Jeho trenér se přiblížil.
“Zvedák.”
Neodpověděl.
“Pojďte se mnou.”
Jack se zadíval na Emmu.
„Ona tohle naplánovala.“
Jeho trenér si povzdechl.
“Pravděpodobně.”
Jack se otočil.
„Je ti to jedno?“
„Vadí mi, že jsi postavil cizího člověka na celostátně vysílanou střeleckou linii, protože jsi chtěl vtipný klip.“
Jack otevřel ústa.
Jeho trenér pokračoval.
„Varovali jsme vás před tím.“
Jack ztuhl.
„Před čím mě varoval?“
„Využívání lidí.“
Jeho dech se změnil.
„To není fér.“
„Není to tak?“
Trenérův hlas zůstal tichý.
„Minulou sezónu v Arizoně, juniorská kvalifikace.“





