Nadechla se.

CRACK!

10.6

Další hit elity.

Ne dokonalé.

Ale dost blízko na to, aby to v davu vyvolalo chaos.

Jack se podíval na výsledkovou tabuli.

Čtyři výstřely.

10,7

10,8

10,9

10.6

Jeho vlastní nejlepší úvodní čtyřhodinový hod to ráno měl průměrně nižší výsledek.

Věděl to, protože si pamatoval čísla.

Šampioni si pamatují čísla.

Emma měla ještě jednu šanci.

Jack cítil, jak se mu něco svírá v hrudi.

Chtěl ponížení.

Teď byl jen kousek od toho, aby se stal tématem příběhu.

Kameraman poblíž řady pro média se od Emmy úplně odvrátil.

Objektiv byl namířen na Jacka.

Všiml si.

A Jack Morrison poprvé toho rána pochopil, jak odhalené to je stát se reakčním záběrem někoho jiného.

Nesnášel to.

Emma se znovu usadila.

Jack pohlédl k pušce.

Jeho puška.

Na tom si vybudoval svou veřejnou identitu.

Zakázkové zásoby.

Gravírování sponzora.

Roky testování.

Stovky hodin.

Vybavení se stalo jeho součástí.

Teď ho ta žena, které se posmíval, používala lépe než on během své poslední cvičné série.

Něco ošklivého se mu vkrádalo do mysli.

Mohl to zastavit.

Technické detaily.

Výzva byla neoficiální.

Harmonogram střelnice.

Omezení sdílení vybavení.

Nic.

Podíval se na hlavního rozhodčího Daniela Brookse.

Daniel ho teď pozoroval.

Ne Emma.

Jack to okamžitě věděl.

Kdyby ji přerušil, Daniel by přesně pochopil proč.

Jack polkl.

Ema si vydechla.

Pátá střela.

CRACK!

Cíl se zaregistroval.

10,9

Sortiment explodoval.

Tisíce stály.

Zvuk se valil přes koloradskou poušť jako hrom.

Lidé křičeli Emmino jméno, i když ho většina z nich před deseti minutami neznala.

Nathan Cole plácl oběma rukama do bariéry.

Další soutěžící se nevěřícně zasmál.

Telefony se třásly ve vzduchu.

Komentátor poblíž mediální platformy si sundal sluchátka a jen zíral.

Pět výstřelů.

Pět elitních hitů.

Dva perfektní časy 10,9.

S puškou Jacka Morrisona.

Emma pomalu zahájila akci.

Vyčistil pušku.

Bezpečně to položil na lavičku.

Pak ustoupil dozadu.

Teprve pak se podívala na výsledkovou tabuli.

Jen jednou.

Jack se díval.

Její tvář se nezměnila.

Žádná oslava.

Žádný triumf.

Žádná zdvižená pěst.

Žádný úsměv směrem k davu.

Dívala se na čísla jako někdo, kdo se dívá na účtenku po zaplacení něčeho drahého.

Potvrzení.

Nic víc.

Jack k ní přistoupil.

Znovu se usmíval.

Ale úsměv vypadal špatně.

Příliš široké.

Příliš tuhé.

„Pěkná střelba.“

Ema se na něj podívala.

“Děkuju.”

Zdvořilost tu chvíli ještě zhoršila.

Jack se zasmál.

„Na pět ran to není špatné.“

Dav se trochu ztišil.

Lidé cítili, že se něco blíží.

Ema přikývla.

“Žádný.”

Jack naklonil hlavu.

“Žádný?”

„To není špatné.“

Pár lidí se zasmálo.

Jack sevřel čelist.

Zvedl pušku.

Jeho prsty rychle přejížděly po pažbě.

Kontrola.

Úpravy.

Věžička.

Bezpečnost.

Daniel si toho všiml.

“Problém?”

Jack vzhlédl.

“Žádný.”

„Tak proč to prohlížíš?“

“Zvyk.”

Danielovy oči se zúžily.

Jack se podíval na Emmu.

“Znovu.”

To slovo ji překvapilo.

Dav reagoval okamžitě.

Ema se zamračila.

“Co?”

Jack se usmál.

„Ještě pět.“

Nathan Cole zavrtěl hlavou.

Někdo na tribuně vykřikl: „Už tu výzvu zvládla!“

Jack je ignoroval.

„Máš pět.“

Znovu k ní namířil pušku.

„Uvidíme, jestli to dokážeš dvakrát.“

Ema se podívala na pušku.

Pak na něj.

Daniel vykročil vpřed.

„Výzva byla pět.“

Jackovy oči zůstaly na Emmě.

„Nemusí to přijmout.“

Emma se podívala na Daniela.

Pak Jack.

“Žádný.”

Dav zamumlal.

Jack se usmál.

„Tady to je.“

Emmin výraz zůstal klidný.

„Co je tam?“

„Výmluva.“

Danielovi se sevřela čelist.

Emma se podívala na Jacka.

Pokračoval.

„Všechny jsi překvapil.“

Nic.

“Vezmi si vítězství.”

Nic.

„Pokud se neobáváš, že dalších pět bude vypadat jinak.“

Nathan tiše řekl: „Nedělej to.“

Jack se otočil.

“Co?”

Nathan zavrtěl hlavou.

„Zhoršuješ to.“

Jackova tvář ztvrdla.

Ema se dívala.

Pak promluvila.

„Vystřelím znovu.“

Daniel se otočil.

„Emmo.“

Podívala se na něj.

„Jedna podmínka.“

Jack se zasmál.

“Samozřejmě.”

Ema ho ignorovala.

Ukázala směrem dolů.

„Ty střílej první.“

Smích zmizel.

Jack zíral.

“Co?”

„Pět ran.“

Nic.

„Stejná puška.“

Nic.

„Stejný pruh.“

Nic.

„Pak vystřelím pět.“

Tribuny vybuchly hlasitěji než předtím.

Jackův výraz se změnil.

Daniel se na něj podíval.

Ema pokračovala.

„Chtěl jsi vědět, jak dlouho tohle potrvá.“

Pauza.

„Tak to pojďme zjistit.“

Jack se podíval směrem k kamerám.

Každý objektiv.

Každý telefon.

Každý divák.

Čekali.

Postavil past.

Teď se za ním zavřely dveře.

Jack se usmál.

„Dobře.“

To slovo znělo bez námahy.

Jeho ruce ne.

Daniel zahlédl slabé zachvění, když Jack nabíjel pušku.

Všiml si toho i Jack.

Zpevnil sevření.

„Horký provoz?“

Daniel se podíval směrem k důstojníkovi na střelnici.

Důstojník potvrdil.

Jack zaujal pozici.

Dav ztichl.

Tohle mělo být povědomé.

Jack Morrison pod tlakem vystřelil tisíce ran.

Finále.

Kravaty.

Celostátní vysílání.

Body z mistrovství.

Ale tohle se cítilo jinak.

Protože normálně lidé čekali, jestli vyhraje.

Teď čekali, jestli ho Emma odhalila.

Sklonil hlavu.

Nadechl se.

Snažil se dav umlčet.

Emma stála několik metrů za ním.

Ruce v přední kapse její šedé mikiny s kapucí.

Stále.

Jack nesnášel vědomí, že tam je.

Vystřelil.

CRACK!

10,5

Potlesk.

Slušný.

Níže je úvodní záběr Emmy.

Jack sevřel čelist.

Druhý.

CRACK!

10.4

Další potlesk.

Méně.

Jack se upravil.

Třetí.

CRACK!

10,7

Vydechl.

Lepší.

Čtvrtý.

Vítr se pohnul.

Jack vystřelil příliš rychle.

10.1

Davem se ozval šum.

Jack zvedl hlavu.

Podíval se na výsledkovou tabuli.

Pak se za to okamžitě nenáviděl.

Emma se o žádného ze svých nestarala.

Teď si ho tisíce všimly, jak se dívá.

Slyšel někoho říkat: „Je vyřízený.“

Jackovi se sevřelo rameno.

Resetoval.

Pátá střela.

CRACK!

10.3

Jack spustil pušku.

Pět úctyhodných střel.

Nic trapného.

Každý normální soutěžící by byl spokojený.

Jack v tu chvíli nebyl normální.

Znal celkovou sumu.

Znal Emminu celkovou částku.

A rozdíl byl zřejmý.

Dav také.

Jack ustoupil.

Vynutil si úsměv.

„Ty jsi na řadě.“

Ema šla vpřed.

Když kolem něj procházela, naklonil se trochu blíž.

Jen tolik, aby to slyšela.

„Neudělej si pohodlí.“

Ema se zastavila.

Podíval se na něj.

Jackovy oči byly teď chladné.

Žádné kamery to neslyšely.

Žádný usměvavý šampion.

Pouze muž pod ním.

„Pět šťastných ran z tebe nedělá výjimečného.“

Ema zírala.

Pak se tiše zeptal: „Proč ti tolik vadí, když jsem hodný?“

Jackův výraz ztuhl.

Emma odešla dřív, než stačil odpovědět.

Daniel část z toho slyšel.

Ne každé slovo.

Dost.

Prohlížel si Jacka.

Něco začalo praskat, což nemělo nic společného se střelbou.