„Ne, šéfe Mercere,“ odpověděla Ava klidným a jasným hlasem.

„Myslím, že všichni tady už dost viděli, jak tyto cíle fungují.“

Podívejme se raději na ty skutečné.“

Odvrátila se od palebné čáry, nechala šampiona stát samotného ve stínu výsledkové tabule a vydala se na dlouhou, tichou cestu zpět k administrativní kanceláři – bez toho, aby se dívala dolů, bez toho, aby si skrývala tvář, a s vědomím, že pravda konečně pochoduje přímo vedle ní.

Cesta zpět do administrativní kanceláře byla pomalá a křupání jejích tenisek o sluncem rozpálený štěrk znělo v pouštním horku jako tikající ručičky hodin.

Za ní se konečně ozval šepot davu – tichý, sílící šum šoku, zrady a šeptání, který pronásledoval Lucase Reeda, když strnul na okraji palebné linie.

Ava se neohlédla.

Ruce měla stále zabořené v hluboké kapse šedé mikiny s kapucí a prsty se lehce dotýkaly studeného kovového okraje složeného registračního formuláře, který svírala celé dopoledne.

Panika, která jí svírala hrdlo během jízdy z Phoenixu, úplně zmizela a nahradila ji tichá, ledově chladná jasnost.

Hlavní rozhodčí Owen Mercer se k ní přidal a jeho těžké boty odpovídaly jejímu rytmu.

Prvních padesát metrů ani jeden z nich nepromluvil.

Vzdálenost mezi nimi byla těžká díky společnému porozumění, takovému, jaké se ukulo v drsném testu institucionální korupce a tvrdohlavého odmítání mlčet.

„Vyšetřovatelé státní policie nebudou jemní,“ řekl Owen tiše a prolomil ticho, když se blížili ke stinné verandě dřevěné administrativní budovy.

Jeho hlas byl chraplavý, opotřebovaný desetiletími větru a autority.

„Apex Tactical má právníky ve třech státech.“

Vlastní polovinu dodavatelů zařízení západně od Mississippi.“

Ava se zastavila u paty dřevěných schodů.

Otočila hlavu a její tmavé oči se setkaly s jeho nemrkajícím, pevným pohledem.

„Ať si přivedou právníky,“ odpověděla Ava tichým a vyrovnaným hlasem.

„Pravda nepotřebuje korporátního sponzora, šéfe Mercere.“

Potřebuje to jen někoho, kdo bude ochotný stát v klidu, zatímco se ho stroj bude snažit přejet.“

Owen se na ni dlouze díval a v koutcích jeho ošlehaných úst se mihl náznak ponurého úsměvu.

Sáhl do náprsní kapsy, vytáhl těžký mosazný kroužek na klíče a odemkl zesílené síťované dveře kanceláře.

„Pojďte dovnitř, paní.“

„Bennette,“ řekl Owen a podržel dveře.

„Pojďme si stáhnout ty nezpracované telemetrické protokoly, než si někdo v přívěsu vzpomene, jak stisknout tlačítko pro smazání.“

Uvnitř kanceláře bylo chladno, slabě vonělo starým papírem, podlahovým voskem a ozonem z hučícího serverového regálu v rohu.

Okna byla zavřená proti oslnivému pouštnímu slunci, které vrhalo dlouhé, ostré linie jantarového světla na zjizvený dubový stůl.

Owen upustil těžký svazek klíčů na piják a zabořil se do starého koženého otočného křesla, které na protest zasténalo.

Sáhl po sekundárním terminálu – izolované, offline jednotce odpojené od hlavní turnajové sítě – a vyťukal rychlou posloupnost příkazů.

Monochromatická obrazovka se probudí k životu a vrhá bledou, nazelenalou záři na jeho vrásčitý obličej.

Ava stála za ním, mírně se naklonila dopředu a ruce měla opřené o okraj stolu.

Každý nádech byl pomalý, záměrný.

„Tady,“ zamumlal Owen a poklepal mozolnatým prstem na plastový rámeček monitoru.

„Podívej se na to časové razítko.“

Po obrazovce se posouval sloupec hexadecimálního kódu, následovaný řadou protokolů hardwarových událostí.

Ava se naklonila blíž a její oči skenovaly datové proudy s nacvičenou lehkostí někoho, kdo strávil dětství dekódováním desek plošných spojů a senzorových polí v otcově dílně.

„Nejenže mi zablokovali identifikaci střelce,“ zašeptala Ava a hlas se jí ztuhl, jak jednotlivé části zapadly na své místo.

„Podívejte se na záhlaví paketů.“

Každý jednotlivý výsledek zaznamenaný pro Lucase Reeda během ranní kvalifikace má přesně stejnou latenci – dvanáct milisekund.

Přesně dvanáct milisekund zpoždění při každé registraci nárazu.“

Owen drsně a hořce vydechl, opřel se o židli a protřel si oči palcem a ukazováčkem.

„Asistovaná telemetrie,“ řekl Owen znechuceným hlasem.

„Systém ti jen neskrýval injekce, Avo.“

Automaticky za chodu upravovalo jeho rozptylové souřadnice.

Netrefil střed hmoty, protože je génius.

Software zobrazoval jeho téměř nepovedené momenty do středového kruhu ještě předtím, než se data vůbec dostala na hlavní displej.“

Odhalení viselo v tiché místnosti jako fyzická váha.

Lucas Reed si tři roky budoval nedotknutelné dědictví.

Tři regionální štíty.

Dva státní poháry.

Sponzorské smlouvy, obálky časopisů a obdiv – to vše postavené na základech neviditelných, naprogramovaných lží.

„Věděl,“ řekla Ava tiše a její hlas se ztišil do tak tichého rejstříku, že sotva rušil prachové částice vznášející se v jantarovém světle.

„Když mi tam na střelecké čáře podal pušku, myslel si, že jsem jen další amatér, kterého může před davem ponížit.“

Nevěděl, že jsem navrhl prototyp diagnostického firmwaru pro předchozí generaci těchto přesných přijímačů.“

Owen k ní vzhlédl a v unavených očích se mu zablesklo překvapení.

„Vy jste je navrhl?“

„To udělal tým mého otce,“ opravila ji Ava jemně. V hrudi se jí rozhořela náhlá, ostrá bolest, když si vzpomněla na svého otce, jak sedí u kuchyňského stolu ve Phoenixu a zírá na oznámení o zrušení, které mu zničilo život.

„Základní algoritmy pro kontrolu chyb jsem napsal, když mi bylo devatenáct, ještě než Apex odkoupil naše komunální zakázky.“

Znal jsem každý řádek kódu, který byl v těch krabicích ukrytý.

Věděl jsem, jak mluví s hlavní věží.

A já věděl, kdy lhali.“

Než Owen stačil odpovědět, ozvalo se ostré, naléhavé zaklepání na síťové dveře venku.

Oba se otočili.

Skrz drátěné pletivo dveří se v oslepujícím světle pouště tyčila vysoká a nehybná silueta státního policisty, po boku dvou mladších rozhodčích střelnice.

Owen vstal, klouby mu praskaly, a přešel místnost.

Otevřel dveře a do chladné kanceláře vnikla vlna horkého a suchého vzduchu.

„Náčelníku Mercere,“ řekl policista ostrým a oficiálním hlasem a ledabyle si položil ruku na pouzdro u boku.

„Zajistili jsme bodovací přívěs a zadrželi technický štáb.“

Obdrželi jsme přímý příkaz od státní atletické komise k zabavení veškerého hardwarového logu a pozastavení mistrovství do doby, než bude provedena úplná kontrola integrity.“

Policista se zastavil a jeho pohled se přesunul od Owena k Avě stojící u terminálu.

„Jste paní?“

„Bennette?“ zeptal se policista.

Ava se ani nehnula.

Narovnala ramena a vyšla ze stínu stolu do jantarového světla proudícího oknem.

„Jsem,“ řekla jasně.

Policista vytáhl z kapsy malý kožený zápisník a s křupavým cvaknutím stránek ho otevřel.

„V zadní části technické dodávky jsme našli sekundární administrativní konzoli pro přepsání.“