Jen tak akorát, aby se jí nehty zaryly do dlaní.
„Tak mi raději všechno pověz.“
Arthur se podíval směrem k kamerám.
Poprvé ve svém profesním životě se zdálo, že se skutečně bojí, že ho uvidí.
A Evelyn pochopila něco důležitého.
Ať se jejímu otci stalo cokoli, nebyla to jen zapomenutá nespravedlnost.
Někdo strávil čtyřicet jedna let tím, že se staral o to, aby to zůstalo zapomenuto.
Arthur pohlédl ke vchodu pro úředníky.
„Za hlavními kancelářemi je místnost.“
Můžeme si tam promluvit.“
Evelyn sledovala jeho pohled.
“Žádný.”
Artur se na ni podíval.
“Žádný?”
„Právě jsi přiznal, že jsi pomohl zničit kariéru mého otce.“
Nepůjdu do uzavřené místnosti, kde si vy budete rozhodovat o tom, co se stane veřejným.“
Několik kameramanů se přiblížilo.
Artur si jich všiml.
Jeho tvář se ztuhla.
Evelyn pokračovala.
„Pokud máš co říct o Danielu Crossovi, řekni to tam, kde tě lidé slyší.“
Arturův dech se zrychlil.
Evelyn si na okamžik pomyslela, že by mohl odmítnout.
Pak z chodby úředníků vyšla starší žena.
Měla na sobě tmavě modrý oblek a na hrudi držela tenkou koženou složku.
Její stříbrné vlasy byly ostříhané nakrátko a její výraz byl ovládnutý, ale její oči prudce těkaly střídavě s Arthurem na Evelyn.
„Arthure,“ řekla.
“Nedělej.”
Artur se otočil.
„Margaret.“
“Tady ne.”
Evelyn se na ně podívala.
“Kdo jsi?”
Žena zaváhala.
„Margaret Valeová.“
Právní zástupce mistrovství.”
Evelyn lehce, beze smyslu pro humor přikývla.
“Samozřejmě.”
Margaretin pohled sklouzl k pušce.
Něco jí přelétlo po tváři.
Uznání.
Pak alarm.
Podívala se na Artura.
“Ať už děláš cokoli, přestaň.”
Artur nic neřekl.
Margaret přistoupila blíž.
“Nemyslíš jasně.”
Evelyn si všimla, že se jí Margaret ani jednou nepodívala přímo do očí.
„Znáš taky mého otce?“
zeptala se Evelyn.
Margareta sevřela ústa.
“Vím o něm.”
“Na to jsem se neptal.”
Margaret se podívala k nejbližší kameře.
“Toto je soukromá administrativní záležitost.”
Evelyn udělala krok vpřed.
„Můj otec zemřel v domnění, že lidé, kteří mu zničili život, nikdy neřeknou pravdu.“
Margaretin výraz ztvrdl.
“Paní.
Crossi, měl bys být opatrný s obviněními, která nemůžeš podložit.
Artur náhle promluvil.
“Nemusí je nijak dokládat.”
Margaret se prudce otočila.
„Arthure.“
Podíval se na ni.
„Byl jsem tam.“
Ti dva se na sebe upřeně dívali.
Mezi nimi se pohybovalo něco starého a jedovatého.
Pak Margaret ztišila hlas.
“Nemáš tušení, co se chystáš rozpoutat.”
Arthurova odpověď přicházela pomalu.
„Ano, Markéto.
Ano.“
Evelyn poprvé spatřila v ženiných očích strach.
Ne strach z toho, že by někdo čelil nespravedlivému obvinění.
Strach z toho, že někdo uslyší, jak se začínají otevírat zamčené dveře.
Arthur se otočil k nejbližšímu úředníkovi.
“Přineste mi originální archiv mistrovství z roku 1985.”
Margaret vykročila vpřed.
„Ty záznamy byly zničeny.“
Artur se na ni podíval.
“Žádný.
Veřejné kopie byly zničeny.“
Margaret ztuhla.
Arturův hlas se ztišil.
„Originály nikdy neměly opustit budovu.“
Evelyn cítila, jak se jí pod žebry svírá chladný tlak.
„Jaké originály?“
Arthur se podíval směrem k pušce.
„Záznamy mistrovství, které vyhrál tvůj otec.“
Evelyn na něj zírala.
“Won?”
Artur jednou přikývl.
„Daniel Cross byl v roce 1985 právoplatným národním šampionem.“
Slova dosáhla Evelyn, ale neustála se v ní.
Její otec strávil desítky let prací jako mechanik v malém texaském městečku.
Opravoval zemědělské stroje, opravoval staré motory a občas učil děti ze sousedství základy bezpečného používání střelných zbraní na místní střelnici.
Nikdy nevystavoval trofeje.
O medailích se nikdy nemluvilo.
Nikdy o sobě netvrdil, že je šampion.
Když byla Evelyn malá, jednou našla v zásuvce schovaný starý novinový výstřižek.
Fotografie ukazovala jejího otce stojícího vedle několika soutěžících, mladšího, než ho kdy znala, s tmavými vlasy a rovnými rameny.
Titulek byl vytržený.
Když se ho na to zeptala, pečlivě složil výstřižek a dal ho zpátky do zásuvky.
„To byl jiný život,“ řekl.
Vzpomněla si, jak se jeho palec otálel po papíře.
Vzpomněla si, že si myslela, že vypadá smutně.
Teď chápala, že smutek možná nebylo to správné slovo.
„Proč mi to neřekl?“ zašeptala.
Artur se na ni podíval.
„Protože jsme se postarali o to, aby ho svět označil za podvodníka.“
Ticho, které následovalo, bylo nesnesitelné.
Evelynin výraz v tváři se změnil.
Ne dramaticky.
Její rty se lehce pootevřely.
Její oči na okamžik ztratily soustředění, jako by se snažila porozumět větě pronesené v cizím jazyce.
Pak udělala malý krok dozadu.
“Můj otec nikdy nepodváděl.”
Artur sklopil oči.
“Já vím.”
„Naučil mě, že čestná prohra je lepší než nečestná výhra.“
“Já vím.”
„Ani mi nedovolil nechat si pětidolarovou bankovku, kterou jsem našel před obchodem s potravinami, dokud jsme se nezeptali manažera, jestli někdo nenahlásil, že ji ztratil.“
Arturovi se třásla ústa.
“Já vím.”
Evelyn se konečně zlomil hlas.
„Tak proč jsi jim dovolil, aby ho nazvali podvodníkem?“
Artur se na ni podíval.
A na okamžik se zdálo, že předseda, tituly, peníze, autorita a desetiletí veřejné úcty zmizely.
Zůstal po něm starý muž stojící před dcerou někoho, koho zradil.
„Protože jsem byl zbabělec.“
Evelyn odvrátila zrak.
Přitiskla jazyk na vnitřní stranu tváře a snažila se ovládnout dech.
Artur pokračoval.
„Vašemu otci bylo dvacet šest let.
Neměl žádné sponzory, žádné politické konexe, ani bohatou rodinu, která by za ním stála.
Přijel na mistrovství s tou puškou a vypůjčeným náklaďákem.“
Jeho oči se stočily k dřevěné pažbě.
“Byl mimořádný.”
Evelyn stála naprosto nehybně.
Artur mluvil pomaleji.
„Finálová soutěž toho roku se nakonec skončila mezi Danielem a dalším soutěžícím.“
Muž jménem Richard Vale.
Margaretina tvář zbledla.
Evelyn si všimla.
“Údolí?”
Artur přikývl.
„Margaretin manžel.“
Margaret vykročila vpřed.
„Arthure, dost.“
Ignoroval ji.
„Richard Vale byl zeť prezidenta federace.“
Jeho sponzoři kontrolovali téměř polovinu financování šampionátu.
Všichni očekávali, že vyhraje.“
Artur polkl.
„Ale tvůj otec ho ve střelbě překonal.“
Evelyn se podívala na výsledkovou tabuli.
Zářící čísla se mírně rozmazala.
“O kolik?”
“Tři body.”
Otočila se zpět.
“Tři?”
Artur přikývl.
„Daniel dosáhl skóre, kterého za těchto podmínek mistrovství nikdo nedosáhl.“
Na krátký okamžik se Evelyniným výrazem problesklo cosi jako hrdost.
Pak to zmizelo.
“Co se stalo?”
Arthurovy oči se stočily k Margaret.
„Než byly výsledky oficiálně oznámeny, Richardův tým podal protest.“
Tvrdili, že Daniel použil nelegálně upravenou pušku.
Evelyn zavrtěla hlavou.
“Žádný.”
“Úředníci zbraň prohlédli.”
„Pak by nic nenašli.“
“Udělali to.”
Evelyn na něj zírala.





