Myslel si, že testem je, zda dokáže zasáhnout nemožný cíl.

Mýlil se.

Skutečná zkouška nikdy nepatřila Maře.

Patřilo všem, kteří se dívali.

Mohli by rozpoznat důstojnost před pověřeními?

Mohli by si přiznat újmu, aniž by požadovali okamžité odpuštění?

Mohli by používat autoritu, aniž by potřebovali někoho pod sebou?

Mohli říkat pravdu, když pravda poškozovala jejich vlastní image?

Mohli by se změnit poté, co následky odhalily, kým se stali?

Někteří selhali.

Někteří se poučili.

Některým to trvalo roky.

Maře to taky trvalo roky.

Na tom záleželo.

Otevřela dveře od auta.

Pak se odmlčel.

Otcova slova se vrátila.

Rozhodněte se, s jakou pravdou dokážete žít.

Mara se podívala k západu slunce.

Poprvé se odpověď zdála jednoduchá.

Všechno.

Láska.

Zrada.

Strach.

Ta hanba.

Odvaha.

To ticho.

Chyby.

Lidé, kteří zemřeli.

Lidé, kteří se změnili.

Ta část ní, která byla zlomená.

A ta část, která se vůbec nikdy nezlomila.

Všechno.

Teď už by s pravdou dokázala žít.

A konečně to znamenalo, že mohla žít i po tom.