„Podal jsi mi pušku.“

Jack se zastavil.

Pokračovala.

„Nežádal jsem o to.“

Nic.

„Chtěl jsi kamery.“

Nic.

„Chtěl jsi čtyři panáky.“

Nic.

„Chtěl jsi, aby se všichni smáli.“

Její oči zářily.

„Tak jsem použil, co jsi mi dal.“

Jack zatnul čelist.

„Za co?“

Emma se podívala směrem k vzdáleným technikům, kteří nesli ocelovou desku zpět.

„Abych zjistil/a, jestli to ještě můžu.“

Daniel se zamračil.

„Co by pořád mohl?“

Ema se na okamžik nadechla.

„Vyfoťte tátovu kalibrační sekvenci.“

Daniel zíral.

Tiše vysvětlila.

„Před elektronickými testy zarovnání použil na té desce čtyřbodovou kompenzaci větru.“

Nic.

„Stejný talíř.“

Nic.

„Různé korekce založené na vrstvách vlajky.“

Podívala se na Daniela.

„On mě to naučil.“

Kyle a Marcus se k sobě přibližovali.

Talíř mezi nimi.

Daniel teď viděl čerstvé stříbrné skvrny i bez zvětšení.

Čtyři.

Těsné.

Úmyslné.

Ema pokračovala.

„Od doby, co byl suspendován, jsem v soutěži nevystřelil.“

Danielovi se sevřela hruď.

“Proč?”

Podívala se dolů.

„Protože lidé znali mé jméno.“

Nic.

„Nebo si to mysleli.“

Jack neřekl nic.

Ema pokračovala.

„Táta mi říkal, abych se jeho hádkou nestala mým životem.“

Malý hořký úsměv.

„Udělal jsem pravý opak.“

Daniel se zeptal: „Proč tedy dnes není žádná registrovaná soutěž?“

„Nepřišel jsem soutěžit.“

„Proč jsi přišel?“

Emma se podívala na Jacka.

„Abych mu položil jednu otázku.“

Jack zíral.

„Jakou otázku?“

Polkla.

„Jestli si pamatoval mého otce.“

Nic.

„Odpověděl jsi dřív, než jsem se zeptal.“

Jackův výraz se změnil.

Daniel si vzpomněl na začátek.

Miláček.

Prohrál jsi?

Profesionálové.

Amatér.

Jack si vybral Emmu, protože se zdála bezmocná.

Ne proto, že by ji poznal.

Nebo možná proto, že ho nějaké podvědomé rozpoznání dráždilo.

Daniel to nedokázal rozeznat.

Kyle a Marcus dorazili na palebnou čáru.

Starý ocelový plát položili na polstrovaný stůl s důkazy.

Dav se naklonil dopředu.

Čtyři jasné impakty vytvořily kolem středu těsný shluk pod úhlem.

Ani jeden.

Čtyři.

Daniel se pozorně podíval.

Vzor nebyl náhodný.

Každý dopad odrážel úpravu.

Kompenzace větru.

Nadmořská výška.

Emma se čtyřikrát neminula.

Předvedla čtyři kontrolované výstřely na míč daleko za oficiálním terčem, přičemž za veřejného posměchu použila neznámou pušku.

Jack zíral na ocel.

Jeho tvář zbledla.

Reportér přistoupil blíž.

„Náčelníku Brooksovi, můžete potvrdit, že ty zásahy pocházely ze čtyř právě vypálených výstřelů?“

Daniel zvedl jednu ruku.

„Zatím žádný závěr.“

Dobrý.

Nejdříve důkazy.

Otočil se k Marcusovi Haleovi.

„Můžeme získat fragmenty projektilů nebo potvrdit složení projektilů?“

„Možná z podkladového materiálu.“

„Udělej to.“

Marcus přikývl.

Daniel se podíval na Kylea.

„Uchovávejte záznam z kamer v jízdním pruhu.“

„Už označeno.“

„Taky záznamy z výsledkové tabule.“

Jack se zamračil.

„Proč se jedná o záznamy z výsledkové tabule?“

Daniel se otočil.

„Protože chci všechno.“

Jack zíral.

Daniel pokračoval.

„Váš záznam o prohlídce pušky.“

Nic.

„Přiřazení střeleckého pruhu.“

Nic.

„Cílový systém.“

Nic.

“Video.”

Nic.

“Všechno.”

Jackův dech se změnil.

Ema si toho všimla.

Daniel si všiml, že si toho všimla.

Projel jím pocit chladu.

Podíval se na pušku.

“Zvedák.”

“Co?”

„Kdy byla tato puška naposledy zkontrolována?“

„Dnes ráno.“

„Kým?“

Jack zaváhal.

„Technický personál.“

“Jméno.”

Pauza.

„Ryan Cole.“

Daniel se podíval směrem ke stanu úředníků.

Ryan Cole stál u regálu.

Okamžitě zvedl ruku.

Daniel ho zavolal dopředu.

Ryan se přiblížil.

Nervový.

“Hlavní.”

„Prohlédl jsi si tu pušku?“

“Ano.”

„Úplná konfigurace?“

“Ano.”

“Pečeť?”

Ryan přikývl.

“Aplikovaný.”

Daniel se podíval na pušku.

„Je to neporušené?“

Ryan se sklonil k prostoru s kufříkem.

Pak ztuhl.

Jeho tvář se změnila.

Danielův tep se zrychlil.

„Ryane.“

Technik se bez dotyku natáhl blíž.

„Sekundární pečeť je odstraněna.“

Jack vykročil vpřed.

„Ne, to není.“

Daniel zvedl ruku.

„Zůstaň zpátky.“

Ryan polkl.

„Jedna hrana.“

Nic.

„Velmi nepatrné.“

Daniel se podíval na Jacka.

Jackova tvář ztuhla.

Stejný klid, jaký Emma předtím zachovala.

Ale ta její pocházela z kontroly.

Jeho vycházel z výpočtu.

Daniel se otočil k Marcusovi.

„Vyfoťte to, než se toho někdo dotkne.“

Jack řekl: „To je absurdní.“

Daniel ho ignoroval.

Ema pomalu ustoupila o krok dozadu.

Ruce se jí teď třásly víc.

Daniel se na ni podíval.

„Jsi v pořádku?“

Příliš rychle přikývla.

“Žádný.”

Upřímnost ho překvapila.

Změkl.

„Můžeš si sednout.“

Zavrtěla hlavou.

„Nechci.“

Daniel přikývl.

Žádný tlak.

Jack zíral na pušku.

Pak u Emmy.

„Tohle jsi zařídil.“

Ema se na něj podívala.

“Jak?”

„Přišel jste sem s vědomím starého obvinění.“

“Ano.”

„Úmyslně jsi střelil do toho talíře.“

“Ano.”

„Věděl jsi, že si tu pušku prohlédnou.“

“Žádný.”

Jack se zasmál.

“Právo.”

Emmě ztvrdly oči.

„Přinesl jsi pušku.“

Nic.

„Právě jsi to hodil na lavičku.“

Nic.

„Dal jsi mi čtyři kola.“

Nic.

„Zavolal jsi kamery.“

Nic.

„Nikdy jsem nikoho nepožádal, aby cokoli prověřil.“

Jack otevřel ústa.

Žádná odpověď.

Daniel cítil, jak se struktura okamžiku znovu mění.

Jack si vytvořil všechny podmínky.

Jeho arogance vložila pušku do Emminých rukou.

Jeho potřeba publika vytvořila stopu důkazů.

Jeho výsměch přiměl úředníky, aby situaci pozorněji sledovali.

Jeho vlastní volby.

Daniel se podíval k davu.

„Všichni za bariérou.“

Lidé vyhověli.

Žádný smích.

Puška byla pod kamerovým záběrem převezena na stanici technické kontroly.

Daniel nařídil přerušení jízdy.

Jackova další soutěžní účast byla odložena.

Nezrušeno.

Odloženo do doby provedení kontroly.

Jack vybuchl.

„Nemůžete mě vytáhnout ze soutěže, protože tahle ženská střílela z oceli!“

Daniel se otočil.

„Nejsem.“

„Tak co děláš?“

„Kontrola poškozené pečeti.“

Jack se zastavil.

Daniel pokračoval.

„Standardní postup.“

Kamery zachytily každé slovo.

Jack to věděl.

Jeho tvář se ztuhla.

Ztišil hlas.

„Víš, co to se mnou udělá.“

Daniel zíral.

„Řekl jsi to, jako by na tom záleželo víc než na tom, jestli je vybavení kompatibilní.“

Jack se odvrátil.

To byla další malá trhlina.

Daniel se otočil k Emmě.

„Vezmi si zápisník.“

Přikývla.

Pak se zastavil.

V tváři se jí objevil strach.

Ne strach z Jacka.

Něco jiného.

„Když to vytáhnu…“

Daniel čekal.

Polkla.

„Nenechte si to od nikoho vzít.“

Sevřela se mu hruď.

“Proč?”

„To je poslední věc, kterou táta napsal.“

Odpověď bolela.

Daniel přikývl.

„Zachováváš si držení.“

Nic.

„Stránky fotografujeme s vaším svolením.“

Ema si vydechla.

“Dobře.”

Šla směrem k parkovišti.

Sofie – ne, špatný příběh.

Potřebuji pokračovat, možná s Kylem, který by mě doprovázel?

Lepší bezpečnost.

Daniel za ní volal.

„Kyle.“

Kyle to okamžitě pochopil.

Následoval ho v uctivé vzdálenosti.

Jack je sledoval, jak odcházejí.

Jeho tvář se stala nečitelnou.