Ruce v rukavicích jí volně spočívaly v klíně.
Nedívala se na Ryana.
To ho podráždilo víc než jakákoli odpověď.
Přiblížil se k bezpečnostní hranici.
„Věděl jsi, že tam ten talíř je?“
Maja se na něj konečně podívala.
“Ano.”
„Tohle jsi nacvičoval?“
“Žádný.”
„Čekáš, že tomu někdo uvěří?“
Mayina tvář zůstala neutrální.
„Nepotřebuji, aby mi někdo něčemu věřil.“
Ryanovi se sevřela čelist.
Dav reagoval tichým zvukem.
Ne smích.
Uznání.
Slyšel to.
To mu ztmavilo tvář.
Jeden ze soudců vstal.
„Majore Barrette.“
Ryan se otočil.
„Ustupte od palebné linie.“
Ryan zamrkal.
„Napadnu ten výstřel.“
„Můžete podat formální protest.“
„To dělám teď.“
“Žádný.”
Soudcův tón se zostřil.
„Hádáte se v aktivní kontrolované zóně.“
Ryan zíral.
Pak ustoupil dozadu.
Sotva.
Maja pozorovala vlajky.
Ne Ryan.
Ne dav.
Vlajky.
Protože kolo ještě neskončilo.
Zbývaly ještě čtyři střely.
To poznání se mezi diváky pomalu šířilo.
Jeden výstřel je ohromil.
Ale jeden nemožný výstřel se dal stále považovat za štěstí.
Maja to věděla.
Ryan to taky věděl.
Střelecký důstojník se vrátil na své místo.
„První výstřel je předběžně nahrán do doby technické kontroly.“
Ryan se krátce zasmál.
„Prozatímně.“
Maja se znovu sklonila za pušku.
Ryan si založil ruce.
„Ukažme jí to dvakrát.“
Slova putovala.
Ne proto, že křičel.
Protože všichni poslouchali.
Maja se usadila.
Ranger se na ni podíval.
„Střelče, přejete si pokračovat v projednávání protestu?“
“Ano.”
„Chápete, že první zásah může být neplatný, pokud je metoda posuzována mimo záměr hřiště.“
„Rozumím.“
“Pokračovat.”
Střeliště se znehybnilo.
Mayino oko se vrátilo k optice.
Její dech se zpomalil.
Ocelová deska čekala nízko přitisknutá ke štěrku.
Skrytý cíl zůstal neviditelný.
Vítr se trochu změnil.
Nejbližší červená vlajka se teď vztyčila téměř přímo vzhůru, než se stočila na svém konci.
Maja to sledovala.
Pak druhá vlajka.
Pak třetí.
Otočila věž o dvě kliknutí.
Zastaveno.
Jeden vrátil.
Ryan si všiml pohybu.
Jeho rty se sevřely.
„Hádá.“
Maja vystřelila.
BUM!
ZVONIT!
Z talíře se snášel prach.
Tentokrát se nikdo nesmál.
Všichni čekali.
Jeden.
Dva.
PING.
Vzdálený náraz se vrátil.
Monitor blikal.
Další červená značka.
Blízko k prvnímu.
Dav opustil kolektivní dech.
Ryan uvolnil ruce.
Maja zůstala za puškou.
Střelecký důstojník se podíval na monitor.
Pak směrem k soudcům.
Nikdo nepromluvil.
Maya nastřelila další náboj až po obdržení příslušného povelu na střelnici.
Každý pohyb byl přesný.
Kontrolované.
Trezor.
Třetí výstřel padl o třicet sedm sekund později.
BUM.
ZVONIT.
Umlčet.
PING.
Objevil se nový indikátor.
Ještě blíž.
Tři dopady.
Hustý shluk.
Schovaný za bariérou.
Dosaženo úmyslným odkloněním.
Dav už na Mayu nehleděl jako na novinku.
Dívali se na ni jako na problém, o jehož existenci nevěděli.
Ryanův obličej se také změnil.
Výsměch byl pryč.
Teď vypadal naštvaně.
Ne proto, že by udělala něco hloupého.
Protože udělala něco, čemu nerozuměl.
Maja čekala.
Čtvrtý výstřel.
BUM.
ZVONIT.
PING.
Další dopad.
Zobrazení skóre bylo aktualizováno.
Muž poblíž zašeptal: „Zasouvá se dovnitř.“
Měl pravdu.
Dopady nebyly náhodné.
Opravovali je.
První byl trochu vyšší a vpravo.
Druhý nižší.
Třetí téměř uprostřed.
Čtvrtý se téměř překrýval s třetím.
Maya první střelu nevyužila jen ke skórování.
Použila ho k přečtení geometrie.
Ryan to taky viděl.
“Žádný.”
Přistoupil k monitoru.
„Ne, ne.“
To je nemožné.“
Jeden ze soudců se na něj podíval.
Ryan ukázal na obrazovku.
„Po nárazu desky pod takovým úhlem nedosáhnete opakovatelného rozptylu.“
Maya zvedla oko od optiky.
Poprvé mu odpověděla přímo.
„Ano, pokud víš, kde je talíř.“
Ryan zíral.
Pokračovala.
„Díval ses na cíl.“
Její pohled krátce sklouzl k zjizvené oceli.
„Díval jsem se na cestu.“
Umlčet.
Slova zasáhla silněji než výstřel.
Ryanův výraz se ztuhl.
„To může říct kdokoli až po tom, co se stalo.“
Maja se podívala zpět optikou.
„Tak se podívejte na pátý.“
Zdálo se, že se celý rozsah zúžil.
Dokonce i soudci přestali mluvit.
Pátý a poslední výstřel.
Ten, který by buď všechno potvrdil, nebo odhalil předchozí čtyři jako nějakou nemožnou sérii šťastných omylů.
Ranger se podíval na Mayu.
„Poslední kolo.“
Maja přikývla.
Vítr se změnil.
Tvrdý.
Rudé vlajky praskaly téměř vodorovně.
Prach se převalil přes cestu.
Několik diváků tiše zasténalo.
Nejhorší možný okamžik.
Maya zvedla obličej od pažby.
Čekal/a.
Deset sekund.
Dvacet.
Ryan se podíval na oficiální hodiny.
„Dochází jí.“
Rozhodčí na střelnici neodpověděl.
Maja znovu sklopila tvář.
Vítr zmírnil.
Pak se mírně obrátil.
Druhá vlajka zaostávala za první.
Maja si všimla.
Její levá ruka změnila tlak na zadní opěru.
Jedno cvaknutí věže.
Pak další.
Dav byl dostatečně tichý, aby bylo slyšet kovové cvaknutí.
Ryan zavrtěl hlavou.
Příliš mnoho korekcí.
To říkal jeho výraz.
Maja vydechla.
Zastaveno.
Čekal/a.
Vlajky se srovnaly.
Sotva na vteřinu.
Vystřelila.
BUM!
ZVONIT!
Talíř zpíval.
Prach se zvedl.
Pak ticho.
Tentokrát déle.
Jeden.
Dva.
Tři-
PING.
Monitor se aktualizoval.
Rangeři otevřel ústa.
Středový kruh se rozsvítil zeleně.
Přesné skórování středu.
Dav vybuchl.
Ne zdvořilý potlesk.
Řev.
Lidé křičeli.
Zvednuté telefony.
Několik diváků bouchlo dlaněmi o bariéru.
Někdo za úředníky vykřikl: „Pět!“
Další křičel: „Udělala to pětkrát!“
Maja neslavila.
Zapnula pojistku.
Sundala jí tvář z pažby.
Zvedla pravou ruku.
“Jasný.”
Útočník se přiblížil.
Prohlédl si komoru.
Potvrzeno, že je puška v trezoru.
Pak ustoupil dozadu.
„Dosah volný.“
Teprve potom se Maya postavila.
Na přední straně bundy se jí usadil prach.
Jeden loket byl označen pruhem štěrku.
Vlasy se jí u spánků trochu uvolnily.
Nic jiného na ní nevypadalo jinak.
Ryan vypadal, jako by mu někdo strhl podlahu pod nohama.
Soudci vyzvali k okamžitému technickému přezkoumání.
Během následujících sedmnácti minut nebyl oznámen žádný oficiální výsledek.
Dav zůstal.
Nikdo neodešel.
Slunce dál pražilo.
Vzrušení se pomalu měnilo v napětí.
Maya stála pod stínem stromů a pila vodu.
Její ruce byly pevné.
Ryan přecházel kolem stolu rozhodčích.
Podal protest.
Ne proti umístění ve skóre.
Proti metodě.
Technický ředitel akce dorazil s vytištěnými pravidly pódia.
Druhý rozhodčí přinesl tablet s modelem návrhu hřiště.
Zvýrazněný byl šikmý talíř.
Zvýrazněná byla zesílená bariéra.
Skrytý cíl.
Povolená střelnice.
Bezpečnostní obálka.
Všechno.
Ryan se naklonil přes stůl.
„Ta deska nikdy nebyla zamýšlena jako vychylovací plocha.“
Technický ředitel se na něj podíval.
„K čemu to bylo určeno?“
„Složitost prostředí.“
„To není technická definice.“
Ryan sevřel ústa.
„Je tam proto, aby překáželo zřejmé hranici.“
Ředitel přikývl.





