„A pravidla trati stanoví, že soutěžící musí zasáhnout cíl přímou balistickou dráhou?“
“Žádný.”
„Zakázali snad mezilehlý kontakt s ocelí?“
Ryan zaváhal.
“Žádný.”
„Zůstal výstřel zcela v rámci schválené bezpečnostní hranice pro odpalování?“
Odpověděl důstojník na střelnici.
“Ano.”
„Všech pět?“
“Ano.”
Technický ředitel se otočil k monitoru dat.
„Byl skrytý cíl zaznamenán elektronicky?“
“Ano.”
„Potvrzené dopady?“
“Pět.”
„Nezávislé akustické potvrzení?“
“Ano.”
„Zádrž?“
“Jasný.”
Ředitel zavřel balíček s pravidly.
Ryan zíral.
„To z toho nedělá legitimní.“
Ředitel se na něj podíval.
„Díky tomu je to v písemné fázi legální.“
Ryan přistoupil blíž.
„Odměňuješ trik.“
Maya to slyšela z deseti metrů.
Její oči se stočily k němu.
Stále nic neřekla.
Místo toho odpověděl technický ředitel.
„Soutěž v přesnosti odměňuje vyřešení etapy.“
„To není přesnost.“
Je to hazard s ocelí.“
Konečně promluvila Maja.
“Žádný.”
Ryan se otočil.
Položila láhev s vodou.
„Hazard znamená, že jsem nevěděl, co se stane.“
Několik diváků poblíž ztichlo.
Ryan se bez humoru zasmál.
„A ty jsi to věděl/a?“
Maja se podívala k talíři.
„Věděl jsem dost.“
„To není odpověď.“
„Je to jediný poctivý.“
Ryan přistoupil blíž.
„Co to znamená?“
Mayin pohled se vrátil k němu.
„Znamená to, že žádný výstřel není jistý.“
Pauza.
„Pouze kontrolovaná nejistota.“
Ryan se jako první odvrátil.
Soudci obnovili přezkum.
Pak se stalo něco nečekaného.
Starší muž ve vybledlé střelecké vestě prošel vchodem pro zaměstnance.
Pohyboval se pomalu.
Šedivé vlasy.
Zvětralý obličej.
Dlouhá jizva přes jedno předloktí.
Střelecký důstojník ho poznal a okamžitě se narovnal.
“Pan.
Holloway.“
Muž přikývl.
Technický ředitel se otočil.
„Eliáši?“
Elias Holloway přistoupil ke stolu.
Nesl s sebou malý plastový kufřík.
Uvnitř byla sada starých fotografií z bodování.
„Co tady děláš?“
Elias neodpověděl hned.
Podíval se na Mayu.
Pak u talíře.
Pak směrem ke skryté cílové bariéře.
Nakonec řekl: „Navrhl jsem původní verzi tohoto pódia.“
Ryan se přestal hýbat.
Technický ředitel vypadal překvapeně.
„Vy jste navrhl vychylovací šachtu?“
„Před třiadvaceti lety.“
Elias položil kufřík na stůl.
„Talíř nebyl ozdobný.“
Nikdo nepromluvil.
Otevřel kufřík.
Uvnitř byly fotografie staršího pohoří.
Stejná základní geometrie.
Nízko nakloněná deska.
Betonová zeď.
Skrytý ocelový terč.
Maja přistoupila blíž.
Ryan taky.
Elias poklepal na fotografii.
„Původní tréninkový problém se jmenoval Slepý roh.“
Technický ředitel zíral.
„Tohle jsem nikdy neviděl.“
„Neudělal bys to.“
Elias se podíval směrem k bariéře.
„Byl odstraněn z pokročilého kurzu poté, co se instruktor zranil při zcela nesouvisející nehodě s údržbou.“
Samotné pódium bylo při správném provozu bezpečné, ale administrativa poté vše neobvyklé vypnula.“
Ryan se podíval na Mayu.
Pak zpátky k Eliášovi.
„Říkáš, že ricochet byl zamýšleným řešením?“
Eliáš zavrtěl hlavou.
„Jedno zamýšlené řešení.“
Na tom záleželo.
Dav poblíž úředníků napjal svá slova a naslouchal.
Eliáš pokračoval.
„Byly dva.“
Ukázal na starou fotografii.
„Jeden použil zvýšený boční otvor, který v moderní bariéře neexistuje.“
Jeho prst se pohnul.
„Ten druhý použil talíř.“
Ryan na něj zíral.
„Čekáš, že uvěříme, že poznala jeviště z doby před třiadvaceti lety?“
Elias se podíval na Mayu.
“Žádný.”
Pak se jeho výraz změnil.
Něco tiššího.
„Myslím, že poznala geometrii.“
Maja se na něj zadívala.
Elias se zeptal: „Kdo tě naučil číst tvrdé povrchy?“
Maja neodpověděla hned.
Otázka sahala někam hlouběji než ke konkurenci.
Dav to cítil.
Její oči sklopily k fotografii.
„Můj otec.“
Elias ztuhl.
„Jak se jmenoval?“
Maya lehce zatnula čelist.
„Daniel Collins.“
Starcův výraz se změnil.
Ne dramaticky.
Ale úplně.
Jeho prsty se zastavily na okraji stolu.
Ryan se mezi nimi podíval.
Elias zašeptal: „Danny Collins?“
Maja vzhlédla.
“Ano.”
Poprvé za celý den se jí ve tváři objevila nejistota.
Ne strach.
Paměť.
Eliáš se pomalu posadil.
„Znal jsem tvého otce.“
Zdálo se, že slova z dosahu odstranila zvuk.
Maja se nepohnula.
“Jak?”
Elias na ni stále upíral zrak.
„Tuhle etapu se mnou běžel.“
Mayin dech se změnil.
Sotva.
Ale dost.
Elias se dotkl jedné ze starých fotografií.
„Tvůj otec byl první muž, kterého jsem kdy viděl vyřešit, aniž by mu to někdo ukázal.“
Maja zírala.
Ryanův protest.
Soudci.
Dav.
Na několik vteřin se zdálo, že všechno zmizelo.
„Který rok?“
„Dva tisíce tři.“
Maja se znovu podívala na talíř.
„Můj otec nikdy nemluvil o soutěžích.“
„Tohle nebyl jeden z nich.“
Eliáš se slabě usmál.
„Bylo to hodnocení instruktora.“
Maya pootevřela rty.
Elias otočil fotografii k ní.
Mladší muž stál blízko okraje záběru.
Štíhlý.
Tmavé vlasy.
Ochranné brýle.
Jedna ruka spočívající na zápisníku.
Fotografie byla vybledlá, ale podobnost byla zřejmá.
Maja přestala dýchat.
„To je on.“
“Ano.”
Natáhla se k fotografii.
Pak se zastavil, než se ho dotkl.
Eliáš si toho všiml.
Přisunul si ho blíž.
„Můžeš.“
Mayiny prsty v rukavici se dotkly okraje.
Konečně se jí podařilo ovládat se.
Moc ne.
Její palec se jednou zachvěl.
Ryan to viděl.
Viděli to všichni, kdo byli dostatečně blízko.
Maya zírala na otcovu mladší tvář.
„Co se ten den stalo?“
Eliáš se opřel.
„Udělal přesně to, co ty.“
Zvedla oči.
„Talíř?“
“Ano.”
„Kolik výstřelů?“
“Tři.”
Mayi se na rtu objevil nepatrný úsměv.
„Použil jsem pět.“
„Měl jsi horší vítr.“
To se málem stalo smíchem.
Téměř.
Eliáš pokračoval.
„Tvůj otec potom něco říkal.“
Maja čekala.
„Řekl, že chyba, které se většina střelců dopouští, je, že si myslí, že problém je v cíli.“
Její oči se zostřily.
Eliáš se usmál.
„Řekl, že problém je v cestě.“
Maja se podívala dolů.
Přesný princip, o kterém mluvila s Ryanem před několika minutami.
Díval ses na cíl.
Díval jsem se na cestu.
Pohnulo se jí hrdlo.
„To říkával můj otec.“
„Já vím.“
Majina ruka zůstala vedle fotografie.
„Zemřel dřív, než jsem byl dost starý na to, abych pochopil většinu toho, co mě naučil.“
Eliasův výraz změkl.
„Kolik ti bylo let?“
“Dvacet.”
Dav opět úplně ztichl.
Tohle už nešlo o podívanou.
Maja se podívala na starý obraz.
„Brávával mě do opuštěného lomu.“
Ryanův výraz v tváři se trochu změnil.
Ne tak docela soucit.
Ale agrese ztratila na obrátkách.
Maja tiše pokračovala.
„Rytl křídové značky na kameny.“
„Řekni mi, ať nestřílím na cíl.“
Eliáš pomalu přikývl.
„Říkal: ‚Najděte cestu, která k němu vede.‘“
Maja jednou zamrkala.
„Myslel jsem, že si jen ztěžuje trénink.“
Eliáš se na ni podíval.
„Učil tě, jak myslel on.“
Věta ji viditelně zasáhla.
Maja odvrátila tvář.





