Předsedou dozorčí rady byl jmenován Graham Holt, který prohlásil, že zajistí, aby se něco podobného, jako se stalo v předchozích letech, už nikdy nemohlo opakovat.
V následujících dnech jsem se přestěhovala do malého bytu blízko mého starého, protože jsem ještě nebyla připravená spát v pokojích, kam mi Vanessa vyhodila oblečení z balkonu.
Vzala jsem si s sebou babiččin šicí stroj Singer a postavila jsem si ho do nového obývacího pokoje, protože to byl jediný kus nábytku, který mi babičku připomínal a dodával mi sílu.
Večer jsem z obývacího pokoje zaslechl slabý zvuk, opatrně jsem tam šel a viděl jsem, že dveře byly jen pootevřené, i když jsem je při odchodu bezpečně zamkl.
Vešel jsem dovnitř a zjistil, že nic nechybí, ale že šicí stroj byl otevřený a že malá přihrádka pod ním, kde jsem našel USB flash disk, byla prázdná.
Na stole ležel vzkaz, na kterém psalo rukopisem, jaký jsem nikdy předtím neviděl, že pravda o mém otci byla ukryta v šicím stroji a že ji teď konečně musím najít.
Zvedl jsem ten papír a cítil jsem, jak mi srdce tluče rychleji, protože jsem si od dětství myslel, že můj otec je mrtvý, a nikdy jsem se nedozvěděl, co se s ním doopravdy stalo.
Okamžitě jsem zavolal Grahamu Holtovi a ten za mnou do půl hodiny přišel, podíval se na otevřený šicí stroj a řekl, že jen někdo, kdo stroj velmi dobře zná, mohl vědět, kde je ta malá přihrádka.
Řekl, že si tuhle přihrádku nainstalovala sama moje babička a že o ní řekla jen pár lidem, a že jedním z nich byl můj otec.
Vzpomněl jsem si, že můj otec opustil rodinu, když jsem byl malé dítě, a že mi babička vždycky říkala, že zemřel při nehodě.
Graham řekl, že musíme zavolat policii, protože někdo tajně vnikl do mého bytu, a že musíme zjistit, kdo ta osoba je a co hledá.
Policie dorazila na místo, zajistila otisky prstů a uvedla, že stopy by mohly patřit ženě, která měla na sobě rukavice, a že nenašla žádné další důkazy.
Tu noc jsem nemohla spát, protože jsem pořád myslela na svého otce, na šicí stroj a na vzkaz, který mi řekl pravdu o něm, byl schovaný uvnitř stroje.
Druhý den ráno mi Vanessa zavolala a řekla, že odjíždí z Denveru a že mi chce ještě jednou poděkovat za to, že jsem jí dala šanci říct pravdu.
Řekla, že chce začít nový život v jiném městě a že doufá, že jí jednoho dne budu moci odpustit, co udělala naší rodině.
Pokud už Ethana odváděli v poutech, kdo se tu noc tajně dostal do mého bytu a otevřel šicí stroj?
Snímek 4 / 4
KAPITOLA 5 – Rozsudek je vynesen, ale podivné jméno otevírá novou temnotu
Dlouho jsem stála ve svém novém obývacím pokoji, zírala na otevřený šicí stroj a věděla jsem, že tento okamžik všechno změní, protože někdo znal tajemství, které přede mnou babička tajila celá desetiletí.
Okamžitě jsem zavolala Ingrid Vogelové a ta za mnou do hodiny přišla, podívala se na šicí stroj a řekla, že tu malou přihrádku už viděla, když jí ho před mnoha lety ukazovala babička.
Řekla, že jí babička řekla, že v té přihrádce je dopis, který se dá otevřít, jen když budu dostatečně silný, abych se dozvěděl pravdu o svém otci.
Zeptal jsem se jí, co tím myslí, ale ona zavrtěla hlavou a řekla, že jí babička nic víc neřekla, protože slíbila, že tajemství uchová až do své smrti.
Graham Holt zavolal policii a policisté řekli, že porovnají otisky prstů z mého bytu se spisy, ale že zatím nenašli shodu.
Řekl, že se musíme soustředit na Ethanův proces, protože začne za pár dní a protože všechny důkazy k němu již byly zajištěny.
V následujících dnech jsme se s Ingrid Vogelovou připravovali na soudní proces a ona sestavila seznam všech zaměstnanců, kteří byli ochotni u soudu vypovídat pravdu o Ethanovi a jeho vedení firmy.
Řekla, že mnoho zaměstnanců mlčelo roky, protože se báli Ethana a Judith, ale že konečně našli odvahu otevřeně promluvit.
V den soudního procesu byla soudní síň plná a já jsem seděl vedle Grahama Holta a Ingrid Vogelové a cítil jsem, jak mi srdce tluče rychleji, když Ethana odváděli do místnosti.
Ethan měl na sobě tmavý oblek, vypadal unaveně a malý a když se posadil na lavici obžalovaných, vyhýbal se na mě pohledu.
Státní zástupce přečetl obžalobu, v níž se uvádělo, že Ethan podplatil stavebního inspektora Paula Brennera částkou 180 000 dolarů a že také použil firemní finanční prostředky k soukromým účelům.
Předložila mi nahrávku, kterou jsem si uložil do cloudu, a bylo na ní jasně slyšet, jak Ethan přiznává, že zaplatil inspektorovi za udělení stavebního povolení pro projekt Union Square.
Ethan sklonil hlavu a tiše řekl, že je vinen a že je připraven nést odpovědnost za své činy.
Řekl, že v posledních letech pociťoval rostoucí tlak a že věřil, že musí být za každou cenu úspěšný, aby potěšil svou matku.
Řekl, že teprve teď pochopil, že úspěch by se nikdy neměl stavět na lžích a úplatcích, a že doufá, že mu jeho zaměstnanci jednoho dne odpustí.
Soud odsoudil Ethana k podmíněnému trestu a vysoké pokutě za úplatkářství a porušení důvěry a nařídil mu podstoupit terapii, než bude moci znovu zastávat vedoucí pozici.
Rozsudek jsem si vyslechl s klidným srdcem, protože jsem věděl, že Ethan byl potrestán, ale že ho nemusím nenávidět, abych byl svobodný.
Judith byla také usvědčena z padělání a napomáhání k úplatkářství, ale dostala mírnější trest, protože se dostavila k soudu a byla ochotna nahradit způsobenou škodu.
Řekla u soudu, že lituje, že mi a Ethanovi tak dlouho lhala, a že doufá, že si jednoho dne zase budeme moci promluvit jako rodina.
Vanessa byla usvědčena z podvodu a průmyslové špionáže, ale dostala podmíněný trest, protože spolupracovala s vyšetřováním a plně splatila peníze, které obdržela od Adriana Vosse.
Ještě ten samý den odjela z Denveru a napsala mi krátký dopis, ve kterém se za všechno omluvila a vzkázala, že doufá, že jednou bude moci vést čestný život.





