Přistoupil blíž.
“Co?”
Daniel se na něj podíval.
„Zůstaňte za frontou.“
„Co se děje?“
Daniel zatím neodpověděl.
Maria si zaznamenala aktuální hmotnost pušky.
Pak to porovnal s oficiálním certifikačním listem.
Její oči se zúžily.
„O dvacet tři gramů víc.“
Danielovi byla zima navzdory horku.
„Možné vysvětlení?“
„Ne munice.“
„Posun příslušenství?“
„Všechny uvedené doplňky se shodují.“
„Co přidává dvacet tři gramů?“
Maria se podívala směrem k zadnímu shromáždění.
Emma se venku změnila ve tváři.
Daniel si toho všiml.
Slyšela.
Jack taky.
Podíval se dolů.
Maria opatrně otevřela schválený přístupový panel.
Uvnitř se nacházel kompaktní černý mechanismus.
Ne velký.
Ne dramatické.
Tvarované protizávaží vnořené uvnitř vedeného pouzdra.
Marie se zastavila.
Kyle se naklonil dopředu.
„Co to je?“
Marie neodpověděla hned.
zašeptala Emma zvenčí.
„Carterův kompenzátor.“
Všichni se otočili.
Jack zavřel oči.
Danielův tep se zrychlil.
Podíval se na Emmu.
„Jak jsi to nazval?“
Přistoupila blíž k řadě.
„Carterův kompenzátor.“
Marie se podívala na přístroj.
„Viděl jsi nějaký?“
Emma zbledla.
„Prototyp postavil můj otec.“
Jack odsekl: „Neudělal to.“
Ema na něj zírala.
Tak to bylo.
Příliš rychle.
Příliš jistý/á.
Daniel se pomalu otočil k Jackovi.
„Víš to.“
Jack sevřel čelist.
“Žádný.”
„Právě jsi zpochybnil autorství, než Maria identifikovala tu složku.“
Jack se odvrátil.
Emmě se třásl hlas.
„On ví.“
Jack se ohlédl.
„Tvůj otec ukradl polovinu svých nápadů z vojenských návrhů.“
Ema sebou trhla.
Daniel se postavil mezi ně.
“Dost.”
Ale Emmin klid byl pryč.
Ne úplně.
Povrch popraskal.
„Můj otec navrhl ten dům po zranění ramene.“
Jack se zasmál.
„Upravil existující práci.“
„První obráběl v naší garáži.“
„Podle něj.“
„Držel jsem hliníkový polotovar, zatímco ho měřil.“
Jack se zastavil.
Emmě se zalily slzami oči.
„Používal ho k učení zraněných veteránů, protože někteří nesnášeli opakované zpětné rázy.“
Nic.
„Nikdy to nemělo být závodní vybavení.“
Maria se podívala na přístroj.
„Je aktivní?“
Ema zavrtěla hlavou.
„Originál nebyl elektronický.“
Nic.
„Přerozdělilo to impuls zpětného rázu se zpožděnou posuvnou hmotou.“
Marie pomalu přikývla.
„To odpovídá této geometrii.“
Daniel cítil, jak se mu obrací žaludek.
Jack se znovu podíval směrem k kamerám.
Ema viděla.
Její hlas změkl.
„Pořád kontroluješ, kdo to vidí.“
Jack se na ni podíval.
„Co ode mě chceš?“
Emma se zkřivila.
“Nic.”
Ta odpověď ho zřejmě vyděsila ještě víc.
Daniel se podíval na Marii.
“Výrobce?”
Opatrně otočila krytem.
Podél spodní strany se vedla malá rytina.
MPS-AR7.
Kyle se zamračil.
„MPS?“
Daniel věděl.
Mitchell Performance Systems.
Jackova společnost.
Ema to taky věděla.
Její tvář se vyprázdnila.
Jack okamžitě řekl: „Moje firma vyrábí legální systémy pro zpětný ráz.“
Daniel se otočil.
„Byla tato deklarovaná?“
Jack neřekl nic.
Marie zkontrolovala certifikační list.
“Žádný.”
Daniel se podíval na Jacka.
„Bylo to nainstalováno po kontrole?“
Jack si založil ruce.
„Můj správce zařízení se stará o nastavení.“
„Vaše jméno je na formuláři o shodě.“
Jack sevřel čelist.
„Protože je to moje puška.“
“Opravit.”
Daniel se na něj zadíval.
Jack se nejdřív odvrátil.
Emma ustoupila od žluté čáry.
Třásly se jí ruce.
Daniel viděl.
Pohnul se k ní.
„Emmo.“
Zavrtěla hlavou.
„Potřebuji…“
Zastavil se.
“Plocha?”
Přikývla.
Dal to.
Emma šla ke stinné lavičce s vybavením.
Sobota
Stiskla obě ruce mezi koleny.
Její dech se zrychlil.
Daniel si na starém slyšení vzpomněl na Michaela Cartera.
V plastovém sáčku na důkazy držel kovové pouzdro.
Temný prototyp.
Řekl, že se to testuje tajně.
Úředníci mu sdělili, že zařízení během certifikace nebylo nalezeno.
Michael řekl, protože to bylo nainstalováno později.
Pak bez povolení vstoupil do omezeného kalibračního úložiště a získal přístupové protokoly.
To se stalo porušením, které mohl každý dokázat.
Ne skryté zařízení.
Ne tlak sponzorů.
Nejedná se o soukromá kalibrační data.
Čistý přestupek pohltil chaotické obvinění.
Daniel zavřel oči.
Slyšel Michaela.
Můžeš mě trestat za to, jak jsem to našel, ale podívej se, co jsem našel.
Daniel se dostatečně nedíval.
Nikdo neměl.
Otevřel oči.
Emma seděla šest metrů od ní a měla na sobě šedou mikinu s kapucí, která jí připadala podivně povědomá.
Pak si to Daniel uvědomil.
Michael nosil jeden podobný.
Vybledlé dřevěné uhlí.
Příliš velké.
Danielovi se sevřelo hrdlo.
Pomalu se přiblížil.
Ema vzhlédla.
„Znal jsi ho.“
“Ano.”
„Byl jste na slyšení?“
Daniel se zastavil.
Viděla odpověď dřív, než promluvil.
„Byl jsi.“
“Ano.”
Zalily se jí oči slzami.
„Věřil jsi mu?“
Daniel se podíval dolů.
“Žádný.”
To slovo bolelo.
Přinutil se pokračovat.
„Věřil jsem, že něco našel.“
Nic.
„Ale myslím si, že si zničil důvěryhodnost tím, že přistupoval k důvěrným protokolům.“
Emma se jednou zasmála.
Žádný humor.
„To říkají všichni.“
„Já vím.“
„Mluvil jsi?“
Daniel zavrtěl hlavou.
“Žádný.”
“Proč?”
Nadechl se.
„Byl jsem v juniorském ročníku.“
Ema zírala.
„To není důvod.“
Daniel na chvíli zavřel oči.
Žádný.
Nestačilo to.
Podíval se na ni.
„Bál jsem se.“
Její výraz se změnil.
„Mého otce?“
„O tom, že se jím staneš.“
Umlčet.
Daniel pokračoval.
„Stal se pro instituci toxickým.“
Nic.
„Ne proto, že by všechno, co řekl, bylo lež.“
Nic.
„Protože každá místnost, do které vstoupila, se stala tématem obvinění.“
Emma sevřela čelist.
„Obviňuješ ho.“
“Žádný.”
Daniel zavrtěl hlavou.
„Říkám ti, jak jsem ospravedlnil mlčení.“
Nic.
„Myslel jsem si, že když ho vysocí úředníci ignorují, vědí něco, co já ne.“
Nic.
„Chtěl jsem svou kariéru.“
Podíval se směrem k technickému krytu.
„Říkal jsem si, že mlčet je profesionální.“
Ema odvrátila zrak.
Daniel ztišil hlas.
„Bylo to jednodušší.“
Té odpovědi věřila.
Její ramena trochu změkla.
Pak znovu ztvrdl.
„Můj otec přišel o všechno.“
„Já vím.“
“Žádný.”
Ema se na něj podívala.
„Znáš jeden spis.“
Daniel neměl odpověď.
Pokračovala.
„Přišel o práci.“
Nic.
„Náš dům.“
Nic.
„Moje matka.“
Nic.
„Můj bratr s ním přestal mluvit.“
Nic.
„Přestal spát.“
Její hlas se zlomil.
„Stal se nemožným.“
Daniel zíral.
To slovo ho překvapilo.
Emma si rozzlobeně setřela jednu slzu.
“Ano.”
Nic.
„Byl nemožný.“
Nic.
„Mluvil o tom každý den.“
Nic.
„Každé jídlo.“
Nic.
„Každé narozeniny.“
Přitiskla si ruku na hruď.
„Milovala jsem ho.“
Nic.
„A někdy jsem nesnášel procházet vchodovými dveřmi, protože jsem věděl, že Jack Morrison bude nějakým způsobem sedět u kuchyňského stolu, aniž by tam ve skutečnosti byl.“
Jack zaslechl své jméno z druhé strany ohrady.
Podíval se směrem k nim.
Ema viděla.
Její tvář ztvrdla.
Stála.





