Ema se na něj podívala.
“Dobrý.”
“Nevím.”
“Dobrý.”
Nadechl se.
„Ale jeden nezodpovězený hovor neznamená celý vztah.“
Její tvář ztvrdla.
„Ty ty naše neznáš.“
“Žádný.”
Přikývl.
„Ale smutek umí proměnit jeden okamžik v rozsudek.“
Ema odvrátila zrak.
Ruce se jí trochu přestaly třást.
Daniel pokračoval.
„Můj bratr zemřel poté, co jsme se pohádali.“
Pohlédla na něj.
“Autonehoda.”
Nic.
„Strávil jsem roky vzpomínáním na tu hádku.“
Nic.
„Ne ta snídaně, kterou jsme měli to ráno.“
Nic.
„Ne ten vtip, co mi poslal to odpoledne.“
Daniel si třel palcem šev kalhot.
„Jen ten nejhorší okamžik.“
Ema se dívala před sebe.
„S tátou jsme zažili spoustu špatných chvil.“
„Věřím ti.“
„Stal se posedlým.“
„Věřím ti.“
„Ublížil mámě.“
„Věřím ti.“
„Obvinil mého bratra, že ho opustil.“
Daniel přikývl.
Emmě se zalily slzami oči.
„A měl pravdu.“
“Ano.”
Podívala se na něj.
„Jak mám asi udržet obojí?“
Daniel se zamyslel.
“Nevím.”
Odpověď ji překvapila.
Pokračoval.
„Možná je nenutíš, aby se navzájem rušily.“
Nic.
„Možná měl ohledně Jacka pravdu.“
Nic.
„A mýlil se v tom, co od tebe požadoval.“
Emma se opřela.
Zavřela oči.
Ta slova bolela.
A pomohlo.
Daniel se zeptal: „Máte jeho záznamy?“
Emma otevřela oči.
“Proč?”
„Protože pokud došlo k historickému porušení, potřebujeme důkazy.“
Hořce se zasmála.
„Tady to je.“
Danielův výraz se ztuhl.
„Promiň.“
“Žádný.”
Zavrtěla hlavou.
„Musí se to stát.“
Nic.
„Jen mě mrzí, že se z táty zase stává případ.“
Daniel přikývl.
Emma se podívala k palubní desce.
„Mám sedm sešitů.“
Nic.
„Fotky.“
Nic.
„Staré e-maily.“
Nic.
„Výkresy prototypů.“
Danielův puls se zrychlil.
„Originálů?“
“Ano.”
„Nikomu je nedávejte.“
Podívala se na něj.
„Ani ty ne?“
„Zvlášť ne já bez dokladů.“
Na tom záleželo.
Slabě se usmála.
„Tátovi by se to líbilo.“
Daniel se téměř usmál.
Pak Emma řekla: „Je tu jedna věc, kterou jsem nikdy neotevřela.“
“Co?”
„Dopis.“
„Od něj?“
“Ano.”
„Kdy to napsal?“
“Nevím.”
„Proč jsi to neotevřel?“
Ema se podívala na své ruce.
„Protože na obálce stojí: PRO EMMU, AŽ SE KONEČNĚ PODÍVAJÍ.“
Daniel ztuhl.
Ema se slabě zasmála.
„Dramatické, že?“
„Měl talent.“
„Znal jsi ho deset minut.“
“Dost.”
Usmála se.
Pak znovu plakal.
Tu noc Emma jela domů autem s obálkou v zamčené krabici pod sedmi sešity.
Neotevřela to.
Ještě ne.
Protože než uslyší poslední slova svého otce, potřebovala vědět, jestli svět konečně udělá to, o co žádal před sedmnácti lety.
Podívejte.
Kapitola 4
Vyšetřování se rozšířilo před západem slunce.
Jack Morrison byl dočasně suspendován ze zbytku šampionátu.
Oficiální oznámení zmiňovalo nedeklarovanou součást kontroly zpětného rázu po certifikaci.
Nic víc.
Žádná obvinění z doby před sedmnácti lety.
Bez recenze titulu.
Ještě ne.
Jackův tým vydal prohlášení do dvaceti minut.
Součást byla nainstalována technikem.
Jack nevěděl o žádném problému s dodržováním předpisů.
Mitchell Performance Systems vyrobila několik legálních produktů pro zpětný ráz.
Zařízení mistrovství neovlivnilo cílení.
Daniel si prohlášení přečetl dvakrát.
Pak zavolal Jackovu současnému technikovi.
Marcus Vale.
Čtyřicet dva.
Bývalý inženýr ve společnosti Mitchell Performance Systems.
Dorazil s právníkem.
Daniel se nejdříve zeptal na jednu otázku.
„Kdo nainstaloval jednotku AR7?“
Marcus se podíval na svého právníka.
Pak odpověděl.
„Udělal jsem to.“
“Když?”
„Po ranní certifikaci.“
“Proč?”
„Jack si to přál.“
V místnosti se rozhostilo ticho.
Daniel cítil, jak jím prochází něco chladného.
„Přesná slova?“
Marcus polkl.
„Řekl, ať použijí aktivní jednotku.“
„Co to znamená?“
Marcus se podíval dolů.
„Certifikační jednotka je pasivní.“
Nic.
„Živá jednotka má posuvný asistenční mechanismus.“
Danielovi se sevřela čelist.
“Právní?”
„V téhle třídě ne.“
„Věděl to Jack?“
Marcus zavřel oči.
“Ano.”
Teď už žádné váhání.
„Proč to instalovat?“
Marcus se hořce zasmál.
„Protože mi platí.“
Daniel zíral.
Marcus pokračoval.
„To není omluva.“
“Žádný.”
„Já vím.“
„Už jsi to dělal/a někdy předtím?“
Marcus se zastavil.
Tak to bylo.
Daniel čekal.
Advokát něco zašeptal.
Marcus zavrtěl hlavou.
„Chci odpovědět.“
Jeho právník vypadal znepokojeně.
Marcus zíral na Daniela.
“Ano.”
„Kolikrát?“
“Nevím.”
“Odhad.”
Marcus si promnul obě ruce.
„Významné události?“
“Ano.”
„Možná devět.“
Danielův tep se zrychlil.
„Kolik mistrovských sezón?“
Marcusův hlas se ztišil.
“Tři.”
Jackovy tři sezóny s národním titulem.
Daniel se opřel.
Na okamžik se v kanceláři rozhostilo ticho.
“Evidence?”
Marcus přikývl.
“Ano.”
“Kde?”
„Šifrovaný disk.“
„Kdo má přístup?“
“Mě.”
“Zvedák?”
„Ví, že existuje.“
Daniel zíral.
„Proč uchovávat důkazy?“
Marcusův obličej se svraštil.
„Protože jsem vždycky věděl, že kdyby tohle explodovalo, řekl by, že jsem to byl já.“
Strach chránil pravdu.
Znovu.
Disk obsahoval fotografie konfigurace zařízení.
Zprávy.
Váhy.
Sériová čísla.
Certifikační verze versus soutěžní verze.
Tabulka se dvěma sloupci.
CERT.
BĚH.
Daniel se na to podíval.
Osvědčení.
Běh.
Různé konfigurace.
Jackovy iniciály se objevovaly opakovaně.
JM.
Jedna zpráva:
MV: INSPEKCE PROVEDENA.
JM: PŘEPNĚTE ZADNÍ ČÁST.
MV: FOTOAPARÁT STÁLE NA STOLIČCE.
JM: POČKEJ PĚT.
Další:
MV: TOHLE DÁL NEMŮŽEME DĚLAT.
JM: TAK PŘESTAŇTE PROPLACOVAT ŠEKY.
Daniel zavřel oči.
Tak to bylo.
Nejen arogance.
Řízení.
Tlak.
Spoluúčast.
Marcus zašeptal: „Nemýlil se.“
Daniel se na něj podíval.
“Co?”
„Vzal jsem si peníze.“
Nic.
„Věděl jsem.“
Nic.
„Toho později použil.“
Marcus zíral na podlahu.
„Pokaždé, když jsem chtěla ven, mi připomněl, že jsem už překročila hranici.“
Daniel zatím necítil žádný soucit.
Ale mechanismu rozuměl.
Jedna kompromisní volba se stává pákou pro další.
Jack tenhle příběh taky prožil.
V sedmnácti ticho.
Pak titul.
Pak společnost.
Pak další ticho.
Každý rok dělal pravdu dražší.
Daniel se podíval na příjezdovou cestu.
Teď už to bylo tak drahé, že by se všechno zničilo.
O dva dny později federace formálně zahájila přezkoumání Jackových tří národních šampionátů.
Jeho sponzoři zmrazili smlouvy.
Schválení zařízení společnosti Mitchell Performance Systems bylo pozastaveno.
Reakce veřejnosti se stala zuřivou.
Všude se šířily klipy, na kterých si Jack posmívá Emmě.
Stejně tak starší klipy.
Jack se směje nervózním konkurentům.
Zesměšňování levného vybavení.
Dělá si vtipy o starších střelcích.
Totéž publikum, které zbožňovalo jeho sebevědomí, ho teď nazývalo krutým.
Ema se podívala na jedno video.
Zastavil se po šesti sekundách.
Její kamarádka Rachel, sedící vedle ní, se zamračila.
„Nechceš vidět, jak ho zničí?“
Ema se na ni podívala.
“Žádný.”
“Proč?”
„Protože vím, jak zní dav, když se rozhodne, že ponížení je zábava.“
Rachel ztichla.
Emma zavřela notebook.
„Nepotřebuji, aby se smáli té správné osobě.“
Té noci otevřela první z otcových zápisníků.





