# PĚT RÁNŮ.

NULA BODŮ.

PRAVDA, KTEROU NIKDO NEOČEKÁVAL Thomas Keller nevyzval k zastavení potlesku.

Nezvyšoval hlas ani nepožadoval, aby diváci projevili respekt.

Zvedl pouze jednu ruku směrem k rozhodčím na střelnici a něco ve výrazu hlavního rozhodčího přimělo nejbližší rozhodčí se okamžitě narovnat.

„Zajistěte šestou dráhu.“

Nikdo se zařízení nedotkne, dokud to nepovolím.“

Slova se nesla přes palebnou linii s tichou autoritou, s níž se smích nemohl měřit.

Jeden z důstojníků střelnice spěchal k řídícímu stanovišti.

Další se postavil mezi Logana Pierce a střeleckou lavičku.

Loganův úsměv trochu pohasl.

„No tak, Thomasi.“

Je konec.

Pět minut.

Všichni jsme to viděli.“

Tomáš se na něj podíval.

„Udělali jsme to?“

Poprvé od pátého výstřelu Logan neměl okamžitou odpověď.

Pár diváků se přestalo smát.

Jiní dál drželi své telefony, nejistí si, jestli nahrávají konec vtipu, nebo začátek něčeho jiného.

Claire Bennettová stála vedle lavičky s puškou bezpečně namířenou do střelnice.

Její prsty zůstaly pečlivě umístěné a ramena se jí náhlým napětím kolem ní nezvedla.

Nevypadala ani vítězoslavně, ani vyděšeně.

Vypadala unaveně.

Byl to malý detail, téměř neviditelný pod šedou mikinou a odpoledním sluncem.

Thomas si ale všiml slabých stínů pod jejíma očima, způsobu, jakým krátce pokrčila levou ruku po spuštění pušky, a způsobu, jakým pohlédla na vzdálené cíle, jako by čekala, až někdo dokončí úkol, který už měl být hotový.

„Slečno Bennettová,“ řekl Thomas a přistoupil k ní, „prosím, zůstaňte na svém místě, zatímco zabezpečujeme střelnici.“

“Samozřejmě.”

Její odpověď přišla tiše.

Tomáš se zastavil o pár metrů dál.

„Zažil jsi nějaký neobvyklý zpětný ráz?“

“Žádný.”

„Nějaký pohyb pušky, který jsi nečekal?“

“Žádný.”

„Měl jsi potíže s nalezením cíle?“

Claire zaváhala.

Ne proto, že by vypadala zmateně, uvědomil si Thomas, ale proto, že si vybírala slova.

„Viděl jsem to.“

„Proč jsi tedy po prvním hodu nezkontroloval výsledkovou tabuli?“

Podívala se na něj.

Na okamžik se v její tváři něco změnilo.

Nebyl to tak docela smutek a nebyl to tak docela hněv.

Byl to výraz někoho, kdo strávil roky vysvětlováním sebe sama lidem, kteří se už rozhodli, čemu chtějí věřit.

„Protože jsem věděl, kam střela šla.“

Odpověď byla tak tichá, že ji Thomas málem přehlédl.

Logan se za nimi krátce a odmítavě zasmál.

„To je pozoruhodné vysvětlení pro pět prázdných partitur.“

Claire se neotočila.

Tomáš to udělal.

“Pan.

Pierce, ustup od lavičky.“

Logan sevřel čelist.

„Jsem úřadující národní šampion.“

„A já jsem hlavní rozhodčí.“

Ustup.“

Několik vteřin se na sebe oba muži dívali.

Logan nakonec udělal krok zpět.

Byl to jen jeden krok, ale Thomas si všiml, že ho udělal neochotně.

Claire položila pušku na lavičku podle pokynů střeleckého rozhodčího.

Odstoupila od zařízení a postavila se za vyznačenou linii, zatímco úředníci zajišťovali prostor.

Smích teď téměř úplně zmizel.

Z reproduktorů stadionu se nadále linulo tiché hučení přenosu z mistrovství.

Někde na tribuně se dítě zeptalo otce, co se děje.

Otec neodpověděl.

Thomas pohlédl k elektronickému bodovacímu panelu.

Displej byl stále prázdný.

Pět výstřelů.

Pět prázdných výsledků.

Hlavní rozhodčí se ale třicet let učil rozlišovat mezi špatným a nesmyslným výsledkem.

Měl v úmyslu zjistit, na kterou se dívá.

„Pusťte nahrávku z šesté dráhy,“ řekl technickému supervizorovi.

„Celá sekvence.“

Od prvního výstřelu až do doby, než byla puška spuštěna.“

Vedoucí přikývl a spěšně odešel.

Thomas se otočil ke Claire.

„Rád bych, abyste zůstal k dispozici pro případné dotazy.“

„To je v pořádku.“

„Chápete, že vás z ničeho neobviňujeme?“

Mezi jejím obočím se objevila slabá vráska.

„Rozumím.“

Podívala se dolů na své ruce.

Pak po chvíli dodala: „Doufám, že se nejdřív podíváš na cíl, než se rozhodneš, co se stalo.“

Thomas cítil, jak se mu pod žebra usadilo něco studeného.

Ne strach.

Uznání.

Tato slova už slyšel před lety od mladého soutěžícího, jehož výsledek byl zpochybněn po selhání elektronického bodování.

Všichni tak dychtivě vysvětlovali číslo na obrazovce, že se nikdo neobtěžoval prozkoumat důkazy, které se za ním skrývaly.

Incident stál tohoto závodníka mistrovský titul.

Thomas nikdy nezapomněl na výraz v mladíkově tváři.

Otočil se k dozorci střelnice.

„Jdu dolů.“

Vedoucí zamrkal.

“Osobně?”

“Ano.”

„Ale můžeme poslat technický tým.“

„Můžeš je poslat se mnou.“

Thomas se podíval směrem k vzdáleným cílovým strukturám, třpytícím se v arizonském horku.

„A nikdo neprohlásí minutí, dokud neuvidím, co ty cíle skutečně zaznamenaly.“ *** Cesta do inspekční oblasti se zdála delší, než na to měla nárok.

Thomas se pohyboval po chráněné přístupové trase se dvěma rozhodčími na střelnici a vedoucím technikem bodování jménem Robert Ellis.

Hluk stadionu za nimi postupně slábl a nahrazoval ho suchý hvízdání pouštního větru a slabé kovové chrastění vybavení rozmístěného podél střelnice.

Terče stály na pozadí bledé krajiny, jejich rámy byly upevněny na místě pod ostrým odpoledním sluncem.

Z palby vypadaly jako malé, obyčejné obdélníky obklopené elektronickými kryty.

Zblízka se každá součástka zdála složitější.

Dráty mizely v uzavřených pouzdrech.

Sestavy senzorů byly umístěny za ochrannými kryty.

Vedle bodovacích jednotek svítily malé indikátory stavu.

Robert klekl vedle vybavení přiděleného k šesté dráze.

Otevřel oficiální inspekční panel a prozkoumal displej.

Jeho výraz se změnil.

Tomáš si dřepl vedle něj.

“Co je to?”

Robert neodpověděl hned.

Zkontroloval stavový indikátor a pak otevřel diagnostické rozhraní na tabletu.

„To není správné.“

Tomáš cítil, jak se mu sevřel žaludek.

„Co není?“

„Cílový přijímač během sekvence nepřenášel platná data o skóre.“

Tomáš na něj zíral.

„Chceš říct, že cíl byl offline?“

„Říkám vám, že receiver nehlásil dopady do bodovacího systému.“

Potřebuji zjistit proč.“

„Mohla to způsobit puška?“

Robert zavrtěl hlavou.

“Žádný.

Puška a terčový systém jsou oddělené.

Ať se tu stalo cokoli, musíme prozkoumat fyzický cíl.“

Vstal a všichni tři muži se pohybovali kolem budovy.

První věc, které si Thomas všiml, byla slabá značka poblíž středu terče.

Bylo to malé.

Téměř zklamáním malé.

Naklonil se blíž.

Robert si to prohlédl, aniž by se dotkl povrchu.

Pak se přesunul k druhé značce.

Jeho pohyby se zpomalily.

U třetího přestal mluvit úplně.

Tomáš se díval z jedné značky na druhou.

Pět dopadů vytvořilo pozoruhodně hustou skupinu kolem středu cíle.

Nebyly rozptýleny po obličeji.

Nebyly shluklé poblíž vnějších bodovacích kruhů.

Nebyly to náhodné vzorce, které by člověk očekával od někoho, kdo se snaží porozumět vybavení.

Pět odlišných dopadů.