„Kdybych přestal po jednom nebo dvou ranách, řekl by, že se bojím.“
Kdybych si byl vyžádal prohlídku, řekl by všem, že si jen vymýšlím výmluvy.
Už se rozhodl, jaký bude příběh.“
Její hlas ztichl.
„Tak jsem skončil.“
Tomáš si ji prohlížel.
„Chápal jsi, že systém bodování nemusí fungovat?“
„Měl jsem to podezření.“
Nevěděl jsem proč.“
„Snažil ses něco dokázat?“
Claire se nad otázkou zamyslela.
“Žádný.
Snažila jsem se nenechat ho rozhodovat o tom, čemu o sobě věřím.“
Slova mezi nimi ustálila.
Venku projelo vozidlo po obslužné komunikaci.
Jeho pneumatiky vydávaly slabý křupavý zvuk na štěrku, než se ztratily v dálce.
Tomáš se opřel.
„Už jsi někdy soutěžil/a?“
Clairein pohled se přesunul k zarámované fotografii na zdi.
“Ano.”
„Na této úrovni?“
Jednou přikývla.
„Jak dlouho to bylo?“
„Osm let.“
„Byl jste profesionál?“
“Žádný.
Byl jsem juniorský závodník.
Několik sezón jsem soutěžil na národní úrovni.“
Tomáš čekal, že bude pokračovat, ale ona ne.
„Co tě přimělo přestat?“
Její prsty se sevřely kolem židle.
„Můj otec zemřel.“
Thomasův výraz změkl.
„Je mi to líto.“
„Byl to můj trenér.“
Claire se na něj teď podívala a on viděl, že odpověď otevřela dveře, které dlouho držela zavřené.
„Nebyl slavný.“
Opravoval vybavení na místní střelnici a po práci trénoval mladé střelce.
Nikdy neměl moc peněz, ale vždycky našel způsob, jak mě přimět k tréninku.“
Na rtu se jí objevil malý, neochotný úsměv.
„Říkával, že se o někom dá hodně dozvědět, když sledujeme, co udělal po chybě.“
Nevadilo mu, že jsem minul střelu.
Záleželo mu na tom, jestli začnu vinit pušku, světlo, terč nebo osobu stojící vedle mě.“
Polkla.
„Říkal, že pravda je obvykle tišší než výmluva.“
Tomáš zůstal nehybně stát.
Claire si třela palcem o nepatrně odřený flíček na manžetě mikiny s kapucí.
„Poté, co zemřel, jsem nemohl vystát pobyt na střelnici.“
Všechno mi ho připomínalo.
Vůně vybavení.
Zvuk výstřelů.
Dokonce i to, jak lidé ztišili hlas, když si mysleli, že jsem naštvaný.“
Její pohled klesl.
„Tak jsem přestal soutěžit.“
„Přestal jsi střílet?“
“Většinou.”
„Proč jsi sem dnes přišel?“
Claire se znovu podívala k oknu.
„Můj otec se každý rok díval na mistrovství republiky.“
Měl starou židli u televize a sedával tam s blokem, zapisoval si skóre a hádal se s komentátory.“
Tiše se nadechla, až se to málem změnilo v smích.
„Myslel si, že komentátoři nikdy nechápali, co sportovci cítí.“
Poprvé úsměv vydržel déle než vteřinu.
„Přišel jsem, protože jsem si myslel, že se můžu podívat na jedno finále, aniž bych měl pocit, že jsem ho znovu ztratil.“
Thomas cítil, jak se mu sevřela hruď.
„A pak pan.“
Pierce tě vyzval.“
“Ano.”
„Věděl jsi, kdo to byl?“
“Samozřejmě.”
„Přijala jsi to, protože jsi ho chtěla ztrapnit?“
Claire vypadala překvapeně.
“Žádný.”
Zavrtěla hlavou důrazněji.
„Přijala jsem to, protože se na mě díval, jako bych si dělala legraci.“
Poznal jsem ten výraz.
Už jsem to viděl, poté, co jsem přestal soutěžit.
Lidé se ptali, jestli jsem pořád dost dobrý.
Řekli by, že jsem promrhal svůj talent.
Někdy to říkali laskavě, což bylo horší.“
Její oči se rozzářily.
„Nechtěl jsem dokazovat, že jsem lepší než on.“
Jen jsem se nechtěl stydět za to, že tam tak stojím.“
Tomáš nechal ticho přetrvávat.
Nebyla žádná otázka, kterou by mohl položit, aby vzpomínku usnadnil.
Po chvíli si Claire otřela dlaní oblast pod jedním okem, v rozpacích z toho pohybu.
„Je mi to líto.“
„Nemáš se za co omlouvat.“
Vydala slabý, napjatý smích.
„Zdá se, že to dnes říkám docela často.“
„Pak je možná dnes ten správný den k zastavení.“
Klára se na něj podívala.
Chvíli ani jeden z nich nepromluvil.
Pak vzala papírový kelímek ze židle vedle sebe a vypila zbytek vody.
Byla to malá akce.
Ale Thomas měl pocit, že si právě dala svolení udělat něco, co už dlouho nemohla.
Přijmout pomoc, aniž by nejprve dokázala, že si ji zasloužila. *** Záznam z bezpečnostní kamery byl získán krátce před čtvrtou hodinou.
Robert přinesl spis do operační místnosti a vedle něj šla ředitelka šampionátu Helen Shawová.
Helen byla podsaditá žena po padesátce, jejíž obvyklý klid vystřídalo slabé, kontrolované napětí.
Strávila roky ochranou integrity šampionátu.
Možnost, že někdo úmyslně zasáhl do bodovacího systému, nebyla pouze administrativním problémem.
Byla to hrozba pro důvěru, která konkurentům umožnila akceptovat výsledky.
Thomas vstal, když vešli.
„Našel jsi záznam o přístupu?“
„Našli jsme víc než jen to,“ řekl Robert.
Připojil soubor k monitoru.
Záznam ukazoval technické stanoviště za kontrolní zónou skórování.
Do stanice vešel muž v tmavém polo tričku s límečkem a v ruce nesl pověřovací kartu.
Jeho tvář byla jasně viditelná.
Tomáš ho poznal.
„Peter Voss.“
Helen sevřela čelist.
Peter Voss byl Loganovým manažerem týmu.
S šampionem pracoval šest let, zařizoval sponzorské akce, cestování, logistiku vybavení a rozhovory.
Byl známý svým uhlazeným vystupováním a schopností stočit téměř jakoukoli konverzaci k Loganovým úspěchům.
Na nahrávce se Petr před vstupem do technické stanice ohlédl přes rameno.
Použil svou pověřovací listinu.
Naklonil se k ovládacímu panelu.
Pak odešel.
Celá sekvence trvala méně než minutu.
Robert pozastavil nahrávání.
„Systémový protokol ukazuje, že během tohoto intervalu byl aktivován režim údržby.“
Pověření patří autorizovanému technickému účtu přidělenému personálu šampionátu, ale bezpečnostní video ukazuje pana…
Voss na nádraží.“
Helena zírala na obrazovku.
„Měl oprávnění k přístupu k tomu panelu?“
“Žádný.”
„Může tvrdit, že tam byl z jiného důvodu?“
„Může to tvrzení vznést.“
Než rozhodneme, co to znamená, musíme prozkoumat zbývající důkazy.“
Tomáš přikývl.
“Pokračovat.”
Robert pustil další nahrávku.
Tentokrát kamera pokrývala oblast vedle palebné čáry.
Peter stál několik minut poblíž Logana, než Claire výzvu přijala.
Zvuk byl nedokonalý, ale mikrofon zachytil úryvky jejich rozhovoru.
„Šestá dráha je připravená,“ řekl Petr.
Logan pohlédl k cíli.
“Dobrý.”
„Nezapomeňte, že kanál nic neukáže.“
Logan se krátce zasmál.
„To je přesně ten smysl.“
Oba muži se od sebe odtáhli.
Thomas cítil, jak se v místnosti rozhostilo velké ticho.
Helenina ruka sevřela opěradlo židle.
Robert pozastavil nahrávání.
Nikdo nepromluvil.
Slova nebyla úplným vysvětlením.
Ještě nezjistili každý motiv ani každý čin.
Ale už se nedívali na obyčejnou poruchu zařízení.
Tomáš se otočil k Robertovi.
„Zachovejte původní soubory.“
Vyhotovte ověřené kopie.
Zaznamenejte si řetězec opatrovnictví pro každou položku.





