„Nikdy jsem tě nechtěla naverbovat,“ řekla Rebecca.

Ema si založila ruce.

„Tak proč mě to učíš?“

„Protože to byla součást mě.“

Rebečin hlas změkl.

„A protože se ti to líbilo.“

Ema odvrátila zrak.

„Co má Mercer společného s tím testem?“

„Někdo změnil rozpis úkolů vaší jednotky.“

Ema se zamračila.

„Všichni se museli zapojit.“

„Ne. Doprovodný personál starší pětadvaceti let se letos mohl zdržet hodu se závažím.“

Ema zamrkala.

To nevěděla.

Rebeka pokračovala.

„Vaše zřeknutí se práva bylo odebráno.“

„Od Mercera?“

“Nevím.”

Emma si vzpomněla na jeho výraz na hřišti.

Jeho překvapení vypadalo upřímně.

Rebeka kývla směrem k zápisníku.

„Jméno Mercer se tam objevuje, protože jsem ho sledoval.“

„Byl to on, kdo to prozradil?“

„Nikdy jsem to nedokázal.“

„Tak proč mu teď věřit?“

„Já ne.“

Přesně v tu chvíli zavibroval Emmě telefon.

Zpráva od Mercera.

ZAVOLEJTE MI HNED.

Ukázala Rebece.

Rebece sevřela čelist.

„Nedělej to.“

Emma stiskla tlačítko pro hovor.

Mercer okamžitě odpověděl.

„Kde jsi?“

„S mou matkou.“

Umlčet.

Pak:

„Rebecca žije?“

Šok zněl opravdově.

Ema se podívala na Rebeku.

„Říká, že jsi důvodem jejího zmizení.“

“Co?”

Mercerův hlas se zostřil.

„Emmo, pozorně poslouchej. Tvoje matka si myslela, že jsem zapletený do úniku informací z Northstaru. Mýlila se.“

Rebeka přistoupila blíž.

Emma zapnula reproduktor.

Mercer pokračoval.

„Skutečný podezřelý nebyl nikdy nalezen.“

Rebeka promluvila.

„Lžeš.“

Mercer zmlkl.

Pak tiše:

„Rebeko.“

„Ahoj, Adriane.“

Sedmnáct let nedokončené historie zaplňovalo místnost.

Mercer řekl: „Měl jsi mi věřit.“

Rebečin smích neměl ani zdání humoru.

„Poslední člověk, který ti věřil, zmizel.“

„Přesně tohle ti někdo chtěl vštípit.“

Ema ho přerušila.

„Dost. Kdo byl ten únik informací?“

Mercer odpověděl.

„Myslím, že vím.“

Rebečiny oči se zúžily.

“SZO?”

Mercer se odmlčel.

„Thomas Hale.“

Emma se pomalu otočila k otci.

Tomáš vypadal najednou velmi starý.

Rebeka zavrtěla hlavou.

“Žádný.”

Mercer pokračoval.

„Emmo, běž od něj pryč.“

Thomas zašeptal: „Rebecko, neposlouchej.“

Mercer zvýšil hlas.

„Přistoupil jsem k archivovaným autorizačním protokolům. Thomas měl přihlašovací údaje civilních dodavatelů připojené k komunikační podpoře. Měl přístup ke každé trase, kterou jste použili.“

Rebeka zírala na Thomase.

Thomasova tvář se zkřivila.

“Žádný.”

Ema odstoupila.

“Táta?”

Tomáš se začal třást.

„Nevěděl jsem.“

Rebečin hlas zchladl.

„Co jsi udělal?“

Tomáš se těžce posadil.

„Myslel jsem, že pomáhám.“

„Komu pomáháš?“

„Muž jménem Calder.“

Rebeka zavřela oči.

“Žádný.”

Mercer mluvil z telefonu.

„Victor Calder.“

Emma se mezi nimi podívala.

„Kdo je Victor Calder?“

Rebeka zašeptala:

„Muž, který stvořil Northstar.“

Victor Calder byl Rebečiným mentorem.

Zdobené.

Brilantní.

Důvěryhodný/á.

Naverboval mnoho z nejsilnějších operátorů programu.

Včetně Rebeky.

Také věřil, že národní bezpečnost ospravedlňuje téměř cokoli.

Když Northstar začala vychovávat elitní personál, Calder začal tiše prodávat přístup k jejich identitám – ne za peníze, vysvětlila Rebecca, ale za vliv.

Soukromí dodavatelé.

Zahraniční zprostředkovatelé.

Političtí spojenci.

Lidé, kteří chtěli mít k dispozici specializovaný personál mimo běžný dohled.

Thomas byl zmanipulován k poskytnutí neškodně vypadajících komunikačních dat.

„Jízdní řády,“ zašeptal Thomas. „Cestovní okna. Nic nefunguje.“

Rebeka na něj zírala.

„Tyto jízdní řády byly funkční.“

Tomáš si zakryl obličej.

„Nevěděl jsem.“

Emmě se udělalo špatně.

„Máma zmizela kvůli tátovi?“

Rebeka odpověděla opatrně.

“Částečně.”

Tomáš vzhlédl.

„Snažil jsem se to opravit.“

Rebečin výraz ztvrdl.

„Řekl jsi Calderovi, kde jsem.“

„Protože řekl, že tě dokáže ochránit.“

„Dal jsi mu naši polohu.“

„Nerozuměl jsem.“

Rebečiny oči se naplnily vztekem.

„Přišli si pro mě tu noc.“

Tomáš tiše plakal.

Emma sotva dokázala zpracovat pravdu.

Její otec Rebeccu úmyslně nezradil.

Ale důvěřoval nesprávné osobě.

A tato chyba zničila jejich rodinu.

Mercer mluvil telefonicky.

„Calder zemřel před osmi lety.“

Rebeka se zamračila.

“Oficiálně.”

Mercer pokračoval.

„Ale někdo používal jeho starou síť.“

Ema zírala na telefon.

“SZO?”

“Nevím.”

Pak Mercer pronesl slova, která všechno změnila.

„Ale vím, proč chtěli, abys to hodil.“

Emmě se zatajil dech.

“Proč?”

„Protože Northstar nesledoval jen Rebeccu.“

Rebeka ztuhla.

Mercer pokračoval.

„Sledovalo to dědičné výkonnostní vlastnosti.“

Ema se zamračila.

“Co?”

„Načasování reakcí. Prostorové zpracování. Kinestetické učení. Určité vlastnosti se v některých rodinných liniích jevily neobvykle silné.“

Rebeka zašeptala: „Ne.“

Mercer řekl: „Emmin hod nebyl jen působivý.“

Odmlčel se.

„Téměř přesně to odpovídalo Rebečinu biometrickému profilu.“

V místnosti se rozhostilo ticho.

Ema se podívala na svou matku.

„Co to znamená?“

Rebeka poprvé vypadala vyděšeně.

„Znamená to, že mě už nehledali.“

Zírala na Emmu.

„Hledali tě.“

Dalších dvacet čtyři hodin uběhlo rychle.

Mercer Emmě nařídil, aby se nevracela na základnu sama.

Rebecca odmítla federální ochranu.

Tomáš se chtěl vzdát.

Nikdo nikomu nedůvěřoval natolik, aby se s ním dohodli na plánu.

Pak si Emma znovu všimla té fráze v Rebečině dopise.

Když se všichni dívají, kam něco dopadne, zeptejte se, kdo to vůbec chtěl hozet.

Zírala na ta slova.

“Maminka.”

Rebeka se podívala.

„Test.“

„A co s tím?“

„Kdo to naplánoval?“

„Mercer si myslí, že někdo změnil soupisku.“

„Ne. Kdo vytvořil ten test?“

Rebeka se zamračila.

Emma zavolala Dannerovi.

Okamžitě odpověděl.

“Zdravý?”

„Potřebuji, abyste zkontroloval/a balíček s hodnocením.“

“Proč?”

„Kdo podepsal tu autorizaci?“

Psalo se tam na klávesnici.

Pak ticho.

„Dannere?“

„To je divné.“

“Co?”

„Kapitán Mercer to nepodepsal.“

Rebeka se podívala na Emmu.

„Kdo to udělal?“

Danner zaváhal.

„Instalace civilní výkonnostní kanceláře.“

“Jméno.”

Více psaní.

Pak Danner řekl:

„Doktorka Evelyn Wardová.“

Rebece upustila sklenici z ruky.

Roztříštilo se to.

Ema se otočila.

„Znáš ji.“

Rebecca zašeptala: „Evelyn Wardová zemřela ještě před tvým narozením.“

Mercer, stále na jiné telefonní lince, zaslechl jméno.

Zaklel.

Emma se zeptala: „Kdo to byla?“

Mercer odpověděl první.

„Lékařský ředitel společnosti Northstar.“

Rebeka na něj zírala přes reproduktor.

„Navrhla dědičné profilování.“

Emma cítila, jak se kousky posouvají.

Calder tuhle část nevytvořil.

Ward ano.

Mercer řekl: „Někdo zneužívá její přihlašovací údaje.“

Rebeka pomalu zavrtěla hlavou.

“Žádný.”

“Co?”

„Evelyn vždycky říkala, že identita se na světě nejjednodušeji zfalšuje.“

Emma pocítila mrazení.

Rebeka se otočila k Thomasovi.

„Když Calder zemřel, kdo vás kontaktoval?“

Tomáš vypadal zmateně.

“Co?”

„Říkal jsi, že ti někdo řekl, že je bezpečné přestat se hýbat.“

“Ano.”

“SZO?”

„Žena.“

Rebečin hlas se ztišil.

„Jaké jméno?“

Tomáš zaváhal.

„Pane doktore Warde.“

Rebeka zbledla.

Emma zašeptala: „Ale říkala jsi, že je mrtvá.“

Rebeka se podívala na svou dceru.

„Tomu nás chtěla přesvědčit.“

Evelyn Wardové bylo sedmdesát jedna let.

Žila pod jiným jménem v severním Oregonu.

Alespoň to zjistily Mercerovy kontakty.