Než se ale federální vyšetřovatelé mohli pohnout, Ward kontaktoval Emmu přímo.
Zpráva obsahovala jeden řádek.
Pokud chcete znát pravdu o své matce, přijďte sami. Zeptejte se Rebeccy, co se stalo 14. prosince 2009.
Emma ukázala Rebece.
Rebečina reakce byla okamžitá.
“Žádný.”
„Co se ten den stalo?“
“Nic.”
Ema na ni zírala.
“Maminka.”
Rebeka se odvrátila.
„Neodcházej.“
“Co se stalo?”
Rebeka neodpověděla.
Ema ji chytila za paži.
„Už nemůžeš lhát.“
Rebeka zavřela oči.
Nakonec zašeptala:
„To byl den, kdy skončila Northstar.“
“Proč?”
„Protože jsem zabil Victora Caldera.“
Tomáš zíral.
Mercerova linka ztichla.
Rebeka pokračovala.
„Calder zjistil, že shromažďuji důkazy. Snažil se mě zastavit.“
„Zabil jsi ho?“
„Myslel jsem, že ano.“
Ema se zamračila.
„Ale údajně zemřel před osmi lety.“
Rebeka se na ni podívala.
„Smrt před osmi lety byla jen další zástěrka.“
Mercer tiše zaklel.
Emmě se točila hlava.
„Kdo tedy zemřel v roce 2009?“
Rebeka polkla.
„Evelyn Wardová.“
Umlčet.
Emmě ztuhla krev v žilách.
„Ale Ward je naživu.“
Rebeka zašeptala:
„Pak ta žena, kterou jsem zabil, nebyla Evelyn.“
Společně jeli do Oregonu.
Ne proto, že by to bylo moudré.
Protože po sedmnácti letech lží Emma odmítla nechat kohokoli jiného ovládat pravdu.
Mercer je doprovázel.
Rebece se ta myšlenka nelíbila.
Ale souhlasila.
Tomáš zůstal pod ochranou.
Adresa vedla k odlehlému statku obklopenému jedlemi.
Žádní stráže.
Žádné kamery nejsou viditelné.
Vchodové dveře byly otevřené.
Emma vešla první.
Rebeka ho následovala.
Mercer za ní.
Uvnitř seděla u dřevěného stolu starší žena.
Stříbrné vlasy.
Tenký obličej.
Stálé oči.
Emma ji poznala ze starých fotografií z Northstaru.
Dr. Evelyn Wardová.
„Přišel jsi,“ řekl Ward.
Rebeka zvedla zbraň.
„Ruce tam, kde je vidím.“
Ward se usmál.
„Stále předvídatelné.“
Mercer vykročil vpřed.
„Proč jsi změnil/a Emmino hodnocení?“
Ward se na něj podíval.
„Abych něco potvrdil.“
“Co?”
Ward se podíval na Emmu.
„Že Rebeka říkala pravdu.“
Ema se zamračila.
„O čem?“
Ward se pomalu natáhl ke stolu.
Rebeka zvedla zbraň výš.
„Nedělej to.“
Ward se zastavil.
„Pod složkou je soubor.“
Mercer to získal zpět.
Otevřel první stránku.
Jeho tvář se změnila.
Ema přistoupila blíž.
“Co?”
Neodpověděl.
Vzala si spis.
Stránka obsahovala genetické záznamy.
Její jméno.
Rebečino jméno.
A další jméno.
Ema na to zírala.
“Žádný.”
Rebeka zašeptala: „Co se děje?“
Ema vzhlédla.
Třetí jméno bylo:
ADRIAN MERCER.
Mercer vypadal ohromeně.
Rebeka vypadala hůř.
Emmě bušilo srdce.
„Co to je?“
Ward si založila ruce.
„Skutečným důvodem, proč Northstar sledoval dědičné vlastnosti.“
Emma se dívala střídavě na Rebeccu a Mercera.
“Žádný.”
Ward promluvil klidně.
„Rebecca nikdy nebyla vybrána náhodně.“
Emmě se zatočila hlava.
„Mercer taky ne.“
Rebeka zašeptala: „Přestaň.“
Ward ji ignoroval.
„Byli spárováni během prvních studií Northstar, protože jejich genetické markery vykazovaly neobvykle komplementární rysy motorického učení.“
Emmě se zlomil hlas.
„Spárované?“
Mercer zavrtěl hlavou.
„Nevím, o čem mluví.“
Ward se na něj podíval.
„Samozřejmě, že ne.“
Rebeka mírně spustila zbraň.
A Ema to viděla.
Strach.
Ne zmatek.
Strach.
Emma se otočila k matce.
„Víš.“
Rebece se zalily slzami oči.
„Emmo—“
„Víš co?“
Ward odpověděl.
„Thomas Hale není tvůj biologický otec.“
Ema se nemohla pohnout.
Mercer zíral na Rebeccu.
Rebeka se rozplakala.
Ema zašeptala:
“Žádný.”
Ward pokračoval.
„Adrian Mercer ano.“
Místnost se zdála nakloněná.
Mercer udělal krok zpět.
Rebeka zavřela oči.
Ema se na něj podívala.
Na jeho tmavé vlasy.
Jeho oči.
Stejná neobvyklá šedozelená barva, kterou každé ráno vídala v zrcadle.
“Žádný.”
Mercer zašeptal: „Rebecko?“
Podívala se na něj.
„Je mi to líto.“
Zíral na ni.
“Když?”
“Virginie.”
Jeho tvář zbledla.
„Zimní cvičení?“
Rebeka přikývla.
Mercer se posadil, jako by se mu podlomily nohy.
Emmě se rozpadl celý život.
Tomáš.
Rebeka.
Obchodník střižním zbožím.
Každá pravda měla pod sebou další pravdu.
„Věděla jsi to?“ zeptala se Emma Rebeky.
“Ano.”
„Udělal to Thomas?“
“Ano.”
Ema si zakryla ústa.
Ward tiše přihlížel.
Emma se k ní otočila.
„Tohle všechno jsi udělal kvůli testu otcovství?“
Wardová zavrtěla hlavou.
“Žádný.”
„Tak proč?“
„Protože tvůj hod potvrdil tu poslední věc, kterou jsem potřeboval vědět.“
“Co?”
Ward se smutně usmál.
„Ta Northstar selhala.“
Mercer vzhlédl.
„Co to znamená?“
Ward sáhla do kapsy.
Rebeka zvedla zbraň.
Ward pomalu položil malý disk na stůl.
„Northstar nikdy neměla vytvářet vojáky.“
Mercer se zamračil.
„Bylo to navrženo tak, aby je identifikovalo.“
Ward přikývl.
“Nejprve.”
Ema zírala.
Ward pokračoval.
„Pak Calder chtěl víc. Chtěl zjistit, zda lze výjimečné vlastnosti předvídat napříč generacemi.“
Rebečin hlas zhořkl.
„Lidský chov.“
„To byla jeho ambice.“
Ward se podíval na Emmu.
„Byl jsem proti tomu.“
„Tak proč mě sleduješ?“
„Abychom se ujistili, že to s námi zemřelo.“
Ema se hořce zasmála.
„Tím, že mě zmanipulujete a donutíte k testu?“
„Potřeboval jsem důkaz.“
„Důkaz čeho?“
Ward se na ni přímo podíval.
„Že tvé schopnosti pocházejí z tréninku, ne z genetiky.“
Ema se zamračila.
Ward ukázal směrem ke spisu.
„Modely předpovídaly, že pokud měl Calder pravdu, překonali byste Rebeccu nejméně o třicet procent bez specializovaného tréninku.“
Emma si vzpomněla na hod.
Čtyřicet tři, osmdesát metrů.
Rebeka se tiše zeptala: „Jaký byl můj rekord?“
Ward odpověděl.
„Čtyřicet čtyři celá jedna.“
Ema ztuhla.
Její hod byl téměř úplně stejný.
Ne větší.
Ne nadlidský.
Právě jsem se dozvěděl/a.
Rebeka ji tu techniku naučila už jako dítě.
Ward se slabě usmál.
„Calder se mýlil.“
Mercer zíral na data.
Ward pokračoval.
„Dovednost není osud. Genetika není osud. Emma se stala výjimečnou, protože ji Rebecca učila, protože ji vychoval Thomas, protože trénovala, selhávala, přizpůsobovala se a sama si vybrala, kým chce být.“
Emmě se sevřelo hrdlo.
Ward se podíval na Rebeccu.
„Musel jsem to vědět, než zničím archiv.“
Rebeka zašeptala: „Mohla jsi nám to říct.“
Wardová zavrtěla hlavou.
„Kdybych vás kontaktoval, zbývající Calderova síť by věděla, že archiv stále existuje.“
Mercer vstal.
„Jaká síť?“
Ward se podíval k oknu.
„Lidé právě přijíždějí.“
Všichni se otočili.
Mezi stromy se pohybovala vozidla.
Tři černá SUV.
Rebeka zaklela.
Ward zůstal klidný.
„Dovedl jsi je sem.“
Mercer sáhl po vysílačce.
„Žádný signál.“
Ward přikývl.
„Rušička.“
Ema na ni zírala.
„Věděl jsi, že přijdou.“
“Ano.”
„Tak proč nás zveš?“
Ward postrčil auto směrem k Emmě.
„Protože to není archiv.“
“Co je to?”
„Klíč zkázy.“
Emma se podívala na příjezdovou cestu.
Ward řekl:





