Mercerova tvář se zkřivila.
Na obrazovce se zobrazilo:
NAHRÁVÁNÍ DOKONČENO.
Nathan vydechl.
„Pak je konec.“
Adrian se na něj podíval.
“Žádný.”
Evelyn se zamračila.
“Co?”
Adrianin výraz se stal podivně smutným.
„Je to teprve začátek.“
Znovu otevřel soubor ORIGIN.
Evelyn se podívala.
Mercer se tiše zasmál.
„Ještě jsi jí to neřekl.“
Adrian zavřel oči.
Evelyn cítila, jak se v ní zvedá hrůza.
„Co mi řekni?“
Mercer se na ni usmál.
„Pravda o Šedém Lanternovi.“
Adrian zašeptal: „Nedělej to.“
Evelyn se otočila.
„Adriane.“
Podíval se na ni.
„Zasloužíš si to vědět.“
„Víš co?“
Mercer se znovu zasmál.
„Zeptejte se ho, kdo vytvořil původní algoritmus.“
Evelyn se zamračila.
„Jaký algoritmus?“
Nathan se ve vzpomínkách podíval na pouzdro na pušku.
Mosazný symbol.
Trojúhelníky.
Kruh.
Adrian zíral na Evelyn.
„Gray Lantern začal jako prediktivní model cílení.“
Ztuhla.
“Co?”
„Nebylo to navrženo k prodeji tajemství.“
Adrian pokračoval.
„Byl navržen tak, aby identifikoval rozhodnutí na bojišti, která s největší pravděpodobností povedou k civilním obětem, ještě předtím, než k nim dojde.“
Nathan pomalu chápal.
„Jako dnešní kvalifikace.“
Adrian přikývl.
Evelyn zírala.
„Kdo to postavil?“
Adrian neodpověděl.
Mercer to udělal.
„Udělal jsi to.“
Umlčet.
Evelyn zavrtěla hlavou.
“Žádný.”
Mercerův úsměv se rozšířil.
„Bylo ti dvacet tři.“
Adrian zašeptal: „Evie—“
“Žádný.”
Mercer pokračoval.
„Postgraduální výzkumné stipendium. Behaviorální balistika. Modelování rozhodování.“
Evelyn zírala na svého bratra.
Vzpomněla si.
Univerzitní projekt.
Před lety.
Teoretická práce, kterou opustila.
Model určený ke studiu toho, jak se střelci rozhodovali v nejistotě.
Adrian mluvil opatrně.
„Říkal jsi tomu Lucerna.“
Zastavil se jí dech.
Mercer přikývl.
„Dodal jsem Graye.“
Evelyn na něj zírala.
„Ukradli jste mi můj výzkum.“
„Vylepšil jsem to.“
„Proměnil jsi to ve zpravodajský systém.“
“Ano.”
Nathan se podíval na Evelyn.
Ranní konfrontace najednou dávala smysl.
Skrytý sekundární cíl.
Neúplné informace.
Kontrolní test.
Evelyn nevědomky znovu vytvořila logiku svého vlastního původního modelu.
Mercer se opřel zády o zeď.
„Každý kompromis. Každý nábor. Každý profil kandidáta.“
Jeho oči se upřely na její.
„Vybral je tvůj algoritmus.“
Evelyn vypadala zděšeně.
“Žádný.”
„Identifikovala lidi, kteří jsou pravděpodobně pod tlakem náchylní k porušování pravidel, a přitom si stále myslí, že jsou oprávněni.“
Nathan na něj zíral.
„Použil jsi její model k náboru špionů.“
Mercer přikývl.
„Lidé jako Cross byli fascinující.“
Nathan ztuhl.
Mercer se usmál.
„Vysoká sebedůvěra. Vysoká schopnost. Vysoká agresivita. Silný vzorec loajality.“
Nathan přistoupil blíž.
„Vy jste mě naverbovali?“
“Žádný.”
Mercer se zasmál.
„Neuspěl jsi ve výběru.“
Nathan se zastavil.
“Co?”
„Příliš loajální.“
Mercer vypadal zklamaně.
„Ohýbal bys pravidla kvůli lidem, ale ne kvůli penězům.“
Nathan zíral.
Adrian se slabě usmál.
„Proto jsem ti věřil.“
Nathan se na něj podíval.
Mercer pokračoval.
„Adrian byl jiný.“
Evelyn se otočila.
Mercer se podívala na svého bratra.
„Váš model ho ohodnotil téměř dokonale.“
Adrianova tvář se ztuhla.
zašeptal Mercer.
„Skvělý. Skeptický. Morálně flexibilní.“
Evelyn se podívala na Adriana.
„Je to pravda?“
Neodpověděl.
Její hlas se zlomil.
„Adriane.“
Podíval se na ni.
“Ano.”
Nathan zíral.
Mercer se zasmál.
„Teď se dostáváme k té nejlepší části.“
Adrianin výraz se změnil.
„Drž hubu.“
Mercer ho ignoroval.
„Evelyn si myslí, že Adrian infiltroval Šedého Lanterna.“
Nathan se mezi nimi podíval.
„Vždyť ne?“
Mercer se usmál.
“Žádný.”
Evelyn ztuhla krev v žilách.
Mercer pokračoval.
„Adrian to se mnou vytvořil.“
V místnosti se rozhostilo ticho.
Evelyn zírala na svého bratra.
“Žádný.”
Adrian zavřel oči.
„Evelyn—“
„Říkal jsi, že jsi to objevil.“
„Zjistil jsem, co se z toho stalo.“
„Na to jsem se neptal.“
Mercer vypadal nadšeně.
„Byli jsme partneři.“
Adrianin hlas ztvrdl.
“Nejprve.”
Mercer přikývl.
“Nejprve.”
Evelyn ustoupila.
„Lhal jsi mi.“
Adrian vypadal zničeně.
„Snažil jsem se tě ochránit.“
„Devět let?“
„Z tohohle.“
Ukázal směrem k Mercerovi.
„Z toho, co jsem udělal.“
Evelyn se zalily slzami oči.
„Použil jsi mou práci.“
“Ano.”
„Pomáhal jsi s náborem lidí.“
“Ano.”
„Pomohl jste s přesunem utajovaných informací.“
Adrian se podíval dolů.
“Ano.”
Nathan na něj zíral.
„Kolik lidí zemřelo?“
Adrian neodpověděl.
Nathan přistoupil blíž.
“Kolik?”
„Sedm, pokud vím.“
Evelyn si zakryla ústa.
Adrian zašeptal: „Proto jsem utíkal.“
Mercer se zasmál.
„Utíkal jsi, protože jsi zeslábl.“
“Žádný.”
Adrian se na něj podíval.
„Běžela jsem, protože jsem konečně pochopila Evelynin model.“
Mercerův úsměv pohasl.
Adrian pokračoval.
„Nikdy to nepředpovídalo korupci.“
Evelyn zírala.
“Co?”
„Měřilo se racionalizace.“
Nathan se zamračil.
Adrian vysvětlil.
„Jak rychle se člověk dokáže přesvědčit, že špatné rozhodnutí bylo oprávněné.“
Podíval se na Mercera.
„Daniel si pořád myslel, že vysoké skóre znamená dobré rekruty.“
Evelyn to chápala.
„Ale vysoké skóre znamenalo nebezpečný úsudek.“
Adrian přikývl.
“Přesně.”
Mercer zíral.
Adrian se smutně usmál.
„Vybudovali jste svou organizaci výběrem lidí, kteří ji s největší pravděpodobností zničí.“
Nathan se málem zasmál.
Mercerova tvář se ztuhla.
Adrian pokračoval.
„Každý rekrut nakonec někoho zradí.“
„Ne každý.“
“Dost.”
Adrian ukázal na notebook.
„Proto se ti zhroutila síť.“
Mercer se podíval na obrazovku pro nahrávání.
Poprvé se zdál být starý.
Unavený.
Poražený.
Nathan se podíval na Evelyn.
„Takže váš algoritmus zničil spiknutí, které omylem vytvořil.“
Evelyn zírala na obrazovku.
“Žádný.”
Všichni se na ni podívali.
Přistoupila blíž.
„Pořád je tu něco špatně.“
Adrian se zamračil.
“Co?”
„Původní model.“
Podívala se na něj.
„Nepřineslo to individuální skóre.“
Adrian ztuhl.
Mercerův pohled se změnil.
Evelyn si všimla.
„Porovnávalo to vztahové chování.“
Nathan to nechápal.
“Význam?”
Evelynin hlas ztichl.
„Neidentifikovalo, kdo by si mohl ospravedlňovat provinění.“
Podívala se na Adriana.
„Určilo to, kdo by mohl ovlivnit někoho jiného, aby si to racionalizoval.“
Umlčet.
Nathan se pomalu podíval na Mercera.
Ale Evelyn zavrtěla hlavou.
“Žádný.”
Podívala se na obrazovku.
Pak u Adriana.
„Změnil jsi model.“
Adrianova tvář byla nečitelná.
Mercer se usmál.
Velmi pomalu.
Evelyn se sevřela hruď.
„Adriane.“
Nic neřekl.
Nathan ustoupil.
„Co to říká?“
Evelyn se podívala na svého bratra.
„Mercer tě nenaverboval.“
Adrian zavřel oči.
„Vy jste ho naverbovali.“
Mercer se začal smát.
Nathan zíral.
Adrian se podíval na Evelyn.
„Je mi to líto.“
Slova byla sotva slyšitelná.
Evelyn odstoupila.
Mercer se zasmál ještě víc.
„Tady je.“
Nathan se podíval na Adriana.
„Ty jsi vůdce.“
Adrianin výraz se změnil.
Teplo zmizelo.
Vyčerpanost zmizela.
Vina zůstala –
ale pod ním bylo něco chladnějšího.
Něco, co Evelyn nikdy neviděla.
„Ne,“ řekl Adrian.
Podíval se na Mercera.





