„Daniel byl vždycky veřejně vůdčí osobností.“

Mercer se hořce usmál.

„Veřejně.“

Nathan zvedl zbraň.

Adrian se nepohnul.

Evelyn zašeptala: „A co jsi tedy byla?“

Adrian se na ni podíval.

„Architekt.“

To slovo zasáhlo hlouběji než cokoli jiného.

Evelyn zírala.

„Šedá lucerna byla tvoje.“

Adrian přikývl.

„Použil jsem Danielův přístup.“

Mercer si odplivl: „Využil všechny.“

Adrian ho ignoroval.

Evelynin hlas se třásl.

„Proč se vracet zrovna teď?“

Adrian se podíval na notebook.

„Protože Šedá lucerna přežila svůj účel.“

Nathan řekl: „Právě jsi odhalil svou vlastní síť.“

“Ano.”

“Proč?”

Adrian se podíval na Evelyn.

„Protože jsem to potřeboval zničit.“

“Proč?”

Zaváhal.

Pak otočil notebook směrem k nim.

Objevil se další soubor.

Ne vojenské.

Finanční.

Tisíce záznamů.

Offshore účty.

Shell korporace.

Nathan zíral.

“Peníze.”

Adrian přikývl.

„Čtyři sta osmdesát šest milionů dolarů.“

Evelyn zírala.

Mercer zaklel.

„Ty parchante.“

Adrian se slabě usmál.

Nathan pochopil jako první.

„Neodhaloval jsi Šedého Lanterna.“

Adrian přikývl.

„Likvidoval jsi to.“

Mercer se vzpíral svým poutům.

„Ukradl jsi všechno.“

Adrian se na něj podíval.

„Naučil jsi mě, abych nikdy nenechával hodnotu pozadu.“

Evelyn se udělalo špatně.

„Takže dnes večer—“

„Bylo to plánované.“

„Vy?“

“Většinou.”

Nathan zvedl zbraň výš.

„Útočníci?“

„Mercerovi lidé.“

„Ale věděl jsi, že přijdou.“

“Ano.”

„Stopař?“

„Zařídil jsem to.“

Mercer zíral.

Adrian pokračoval.

„Potřeboval jsem, aby nás Daniel sem následoval.“

Evelyn se podívala na Mercera.

„Prázdná pistole.“

Adrian přikývl.

„Potřeboval jsem ho naživu dostatečně dlouho na to, abych mohl ověřit server.“

Mercerův výraz se změnil.

„Použil jsi můj biometrický klíč.“

Adrian se usmál.

„Když ti Evelyn obvazovala rameno, staniční skener zachytil tvůj krevní profil.“

Mercer nevěřícně zíral.

Adrian se podíval na Evelyn.

„Nahraný soubor nebyl jen důkaz.“

zašeptal Nathan.

„Předalo to kontrolu.“

Adrian přikývl.

„Všechny zbývající síťové prostředky se přesunuly před deseti minutami.“

„Kam?“

Adrian se podíval na svou sestru.

„Ovládám pouze účty.“

Evelyn se zalily slzami oči.

„Využil jsi mě.“

Adrianin výraz změkl.

„Potřeboval jsem někoho, komu Mercer dostatečně důvěřoval, aby ho mohl sledovat.“

„Důvěřoval mi?“

“Žádný.”

Adrian se smutně usmál.

„Věřil tvé předvídatelnosti.“

Evelyn sebou trhla.

„Věděl jsi, že budu Nathana vyšetřovat.“

“Ano.”

„Věděl jsi, že ho sem přivedu.“

“Nakonec.”

Nathan se jednou zasmál.

„Proč já?“

Adrian se na něj podíval.

„Protože jsi byl jediný člověk, o kterém jsem věděla, že ji ochrání, i když ji budeš nenávidět.“

Nathan zíral.

“Afghánistán.”

Adrian přikývl.

„Dlužil jsi mi.“

Nathan sevřel čelist.

„Takže jsem pracoval/a jako pojišťovna.“

“Ano.”

Evelyn cítila, jak vztek vystřídal zármutek.

„Devět let.“

Adrian se na ni podíval.

„Já vím.“

„Díval ses, jak tě oplakávám.“

“Ano.”

„Nechal jsi mámu zemřít v domnění, že jsi mrtvý.“

Jeho tvář se konečně zkřivila.

„Evelyn—“

„Nedělej to.“

Zastavil se.

Oči se jí zalily slzami.

„Nevrátil ses pro mě.“

Adrian nic neřekl.

To ticho odpovědělo na všechno.

Nathan pomalu spustil zbraň.

„Kam jdou peníze?“

Adrian se na něj podíval.

„Ne tam, kde si myslíš.“

Mercer se hořce zasmál.

„Lže.“

Adrian ho ignoroval.

Evelyn řekla: „Ukaž mi to.“

Adrian zaváhal.

„Ukaž mi to.“

Otevřel protokol o převodu.

Evelyn zírala.

Cílové účty nebyly osobní.

Patřili k desítkám organizací.

Lékařské fondy pro veterány.

Programy pomoci civilním obětem.

Právní trusty pro oznamovatele.

Rodiny důstojníků tajných služeb zabitých při kompromitovaných operacích.

Nathan vypadal ohromeně.

Mercer se přestal smát.

Evelyn zírala na svého bratra.

„Co to je?“

Adrianovi se zlomil hlas.

“Restituce.”

Mercer křičel.

„Neromantizuj to!“

Adrian se otočil.

„Nejsem.“

Podíval se zpět na Evelyn.

„Postavil jsem něco hrozného.“

Zalily se mu oči slzami.

„Říkal jsem si, že inteligence brání válkám.“

Hořce se zasmál.

„Pak jsem si řekl, že kontrolované úniky zabraňují monopolům.“

Podíval se na Mercera.

„Pak jsem si říkal, že stejně jsou všichni zkorumpovaní.“

Evelyn si pamatovala původní model.

Racionalizace.

Jedno rozhodnutí ospravedlněné druhým.

Adrian pokračoval.

„Než jsem pochopil, čím se ze mě stal, už byli lidé mrtví.“

Podíval se na Evelyn.

„Tak jsem strávil devět let ničením zevnitř.“

Nathan se zamračil.

„Tak proč se nevzdát?“

„Protože Daniel měl zálohy.“

Mercer odvrátil zrak.

„Systémy mrtvého muže.“

Adrian přikývl.

„Kdybych se vzdal příliš brzy, Šedá Lantern by přežila.“

Evelyn na něj zírala.

„Takže dnes večer to byl konečný výsledek.“

“Ano.”

„Všechno?“

“Ano.”

„Dosah?“

Adrian se podíval na Nathana.

„To jsem neplánoval.“

Evelyn se zamračila.

“Co?”

Adrian se slabě usmál.

„Kvalifikační zkouška byla tvoje.“

Zírala.

Pokračoval.

„A málem to všechno zničilo.“

Nathan se téměř usmál.

„Protože mě diskvalifikovala.“

“Přesně.”

Adrian se podíval na Evelyn.

„Potřebovala jsem, aby byl Nathan dostatečně naštvaný, aby požadoval odpovědi, ale ne aby byl z operace vyloučen.“

Evelyn si založila ruce.

„Takže jsem byl nepohodlný.“

“Vždy.”

Poprvé se mezi ně vrátilo něco téměř lidského.

Pak se Mercer znovu začal smát.

Všichni se otočili.

„Cože?“ zeptal se Nathan.

Mercer se usmál.

„Myslíš, že je konec?“

Adrianova tvář ztvrdla.

Mercer se podíval na Evelyn.

„Neřekl ti to poslední.“

Adrian k němu přistoupil.

„Danieli.“

Mercer pokračoval.

„Zeptej se ho, proč je tvé jméno na hlavním účtu.“

Evelyn ztuhla.

Nathan se podíval na Adriana.

“Co?”

Adrianova tvář zbledla.

Evelyn se přesunula k notebooku.

Otevřela autorizaci převodu.

Objevilo se její jméno.

EVELYN MARIE VALE – HLAVNÍ OBSLUHA PRO PŘÍJEMNÉ ÚČTY.

Zírala.

“Žádný.”

Adrian k ní přistoupil.

„Evie—“

Otočila se.

„Co jsi udělal?“

„Potřeboval jsem identitu mimo síť.“

„Vložil jsi ty peníze na mé jméno?“

“Dočasně.”

Mercer se usmál.

„Čtyři sta osmdesát šest milionů dolarů převedených prostřednictvím účtů ovládaných velitelkou Evelyn Valeovou.“

Nathan zaklel.

Adrian promluvil rychle.

„Už je to distribuované.“

„Na tom nezáleží.“

Evelyn se třásl hlas.

„Auditní stopa vede ke mně.“

„Jen zpočátku.“

„Napálil jsi mě.“

“Žádný.”

„Tak jak tomuhle říkáš?“

Adrian se na ni podíval.

“Ochrana.”

Nevěřícně se zasmála.

“Ochrana?”

„V okamžiku, kdy se účty aktivují, se na tebe zaměří každá agentura sledující Šedého Lantern.“

Nathan to pochopil.

„A ignoruj ​​Adriana.“

Adrian nic neřekl.

Evelyn zírala.

„Použil jsi mě jako poslední návnadu.“

Vypadal zlomeně.

„Dvanáct minut.“

„Dvanáct minut?“

„To je vše, co jsem potřeboval.“

Nathan znovu zvedl zbraň.

„Potřebné k čemu?“

Adrian se podíval na hodiny.

02:59.

Pak se smutně usmál.

„Zmizet.“

Světla zhasla.

Nathan se vrhl.

Venku vybuchl zábleskový granát.

Místnost se rozlila v bílém světle.

Evelyn spadla.

Když otevřela oči, Adrian byl pryč.

Mercer byl v bezvědomí.

Nathan kašlal vedle dveří.

Notebook zůstal.