„Ano, stalo se.“

„Co se stalo potom?“

Ava si třela palcem okraj papírového obalu.

„Řekl, že někteří závodníci si velmi chrání své vybavení a že bych si měl dávat pozor, abych nepoškodil nic drahého.“

Michaelovi se sevřela čelist.

„Řekl ještě něco?“

„Zeptal se mě, jestli jsem už dříve použil elektronický bodovací systém šampionátu.“

„A ty jsi to řekl?“

„To jsem měl.“

„Vysvětlil, proč se ptá?“

“Žádný.”

Michael si to poznamenal.

“Děkuju.

Zapíšu to do záznamu.“

Ava se na něj podívala.

„Myslíš, že něco udělal?“

“Nevím.”

Odpověď byla okamžitá a upřímná.

„Nebudu o tom rozhodovat jen proto, že s vámi mluvil, nebo proto, že se jeho popis objevuje v deníku.“

Musíme zjistit, co se stalo, k čemu byl oprávněn a zda jeho činy souvisely s poruchou.“

Ava přikývla.

Zdálo se, že se jí ulevilo, že odmítla dělat ukvapené závěry.

Pak se podívala na napůl snědený sendvič.

„Co když to bylo úmyslné?“

Michael neodpověděl hned.

Venku déšť sílil.

První kapky dopadaly na kovovou střechu s dutým rytmem.

„Pokud to bylo úmyslné,“ řekl nakonec, „budeme se řídit důkazy.“

Pokud se jednalo o nedbalost, budeme se řídit důkazy.

Pokud by se jednalo o obyčejné selhání, budeme se řídit důkazy.

Ať se stalo cokoli, dlužíme každému konkurentovi upřímnou odpověď.“

Ava se podívala k oknu.

Poprvé toho dne se zdála být vyděšená.

Ne proto, aby se mi někdo vysmál.

Ne o prohře.

O tom, co by se mohlo stát, kdyby se pravda ukázala být složitější než rozbitý stroj.

Vedoucí techniky dorazil o dvacet minut později.

Victoru Shawovi bylo něco málo přes padesát, měl úhledně učesané šedivé vlasy a tmavé polo tričko s oficiálním znakem šampionátu.

Nesl tablet a vypadal jako muž, který si myslí, že byl povolán, aby napravil nepříjemnost.

Zastavil se ve dveřích, když uviděl Michaela.

„Chtěl jsi mě vidět?“

“Ano.

Prosím, pojďte dál.“

Viktor pohlédl na Avu.

Po tváři se mu mihl záblesk poznání.

Bylo to rychlé, ale Michael si toho všiml.

“Paní.

„Bennette,“ řekl Viktor.

“Pan.

Shawe.“

Viktor se podíval zpět na Michaela.

„Je to kvůli tomu zastavení?“

“To je.”

„Pak ti můžu ušetřit trochu času.“

Cílový systém byl dnes ráno certifikován.

Když jsem dokončil kontroly, skórovací zařízení fungovalo.“

Michael ukázal na židli.

„Prosím, posaďte se.“

Viktor chvíli zůstal stát.

Pak se posadil.

Michael otevřel svou složku.

„Dnes jsme s vaším účtem narazili na relaci vzdáleného přístupu.“

Viktorův výraz se nezměnil.

„To by byla běžná údržba.“

„Byl tam nějaký pracovní příkaz?“

„Nepamatuji si přesné dokumenty.“

„Byl tam nějaký pracovní příkaz?“

Viktor si založil ruce.

„Mělo tam být.“

„To není stejná odpověď.“

Viktorovy oči se na okamžik stočily k Avě.

„Vznává obvinění?“

„Ne,“ řekl Michael.

„Ptám se na záznam o přístupu do systému.“

„Pak nechápu, proč je tady.“

„Protože si všimla možné poruchy a může mít informace relevantní pro stav zařízení.“

Viktor se opřel.

„Pane náčelníku Hayesi, jedenáct let jsem dohlížel na provoz vybavení na tomto šampionátu.“

Vím, jak tyto systémy fungují.

Občas vyžadují úpravy.“

„Byly provedeny úpravy cílového systému přiřazeného k Avině dráze?“

Viktorovy prsty se sevřely.

„Potřeboval bych vidět přesné časové razítko.“

„Máme to.“

„Tak mi to ukaž.“

Michael položil na stůl vytištěný protokol.

Viktor si to prohlédl.

Jeho pohled se přesunul z časového razítka na identifikátor účtu.

Poprvé se jeho výraz změnil.

Jen nepatrně.

Malé ztuhnutí kolem úst.

Pak vzhlédl.

„Tato lekce nesouvisela s jejím pruhem.“

„S jakým pruhem to souviselo?“

„Musel bych to zkontrolovat.“

„Právě jste si prohlédl záznam.“

„Řekl jsem, že si budu muset ověřit historii úkolů.“

Michal ho pozoroval.

„Tak to společně zkontrolujeme.“

Viktor se podíval k oknu.

Dešťová voda stékala po skle v tenkých, křivých pramínkách.

„Naznačuješ snad, že jsem manipuloval se systémem bodování?“

“Žádný.

Žádám vás o zohlednění přístupové relace, která se objevuje v záznamech, ale k ní není odpovídající pracovní příkaz.“

Viktorův hlas ztvrdl.

„Považujete administrativní opomenutí za pochybení.“

„S nevysvětlitelným přístupem k systému zacházím jako s něčím, co vyžaduje vysvětlení.“

Viktor vstal.

„Nebudu tu jen tak sedět, když budeš naznačovat, že jsem podváděl.“

Michael nezvýšil hlas.

„Prosím, posaďte se, pane.“

Shawe.“

Viktor zůstal stát.

Na okamžik se zdálo, že by mohl odejít.

Pak se znovu podíval na vytištěný protokol a pomalu se vrátil na židli.

Michal pokračoval.

„Měl jsi přístup k bodovacímu systému před začátkem mistrovství?“

“Ano.”

„Změnil jsi nějaká konfigurační nastavení?“

„Provedl jsem rutinní diagnostiku.“

„Byla diagnostika zaznamenána?“

„Mělo to tak být.“

„Bylo to tak?“

Viktor se podíval na protokol.

“Nevím.”

Michael otočil stránku.

„Provedl jsi nějaké změny v cílové sestavě?“

“Žádný.”

„Nainstaloval jsi bílý ochranný pás?“

Viktor se odmlčel.

Byla to první otázka, na kterou neodpověděl hned.

Pak řekl: „Možná jsem pomohl s inspekcí.“

„Kdo tě o to požádal?“

„Tým pro vybavení.“

„Který člen?“

„Nepamatuji si.“

„Bylo to zdokumentováno?“

Viktorovi se sevřela čelist.

„Pane Hayesi, odpověděl jsem na vaše otázky.“

Pokud chcete provést formální disciplinární vyšetřování, očekávám řádné oznámení.“

„Dostanete to, pokud to proces vyžaduje.“

Michal zavřel složku.

„Prozatím potřebuji, abyste si své zařízení uschovali a zdrželi se přístupu k jakémukoli vybavení pro bodování mistrovství, dokud nebude vyšetřování ukončeno.“

Viktor se znovu postavil.

„Nemůžete mi pozastavit přístup na základě vadného displeje.“

„Mohu omezit přístup k vyšetřovanému vybavení, abych ochránil důkazy.“

Viktorův obličej zrudl.

„To je absurdní.“

Podíval se na Avu.

„Měl by sis dávat pozor na to, co lidem říkáš.“

Nezodpovědným obviněním můžete někomu zničit kariéru.“

Ava ztuhla.

Neobvinila ho.

Ani nenaznačila, že by udělal něco úmyslně.

Přesto Viktorova slova dopadla, jako by ho už odsoudila.

Michael vstal ze židle.

“Pan.

Shaw, ona proti vám nevznesla žádné obvinění.

Nedovolím vám tlačit na svědka během aktivního vyšetřování.“

Viktor se podíval na Michaela a pak na Avu.

Několik vteřin jako by hledal odpověď, která by mu obnovila autoritu.

Nikdo nepřišel.

Vzal si tablet.

„Dobře.“

Dostanete mou výpověď.“

“Děkuju.

Úředník vás bude doprovázet, dokud nebude zavedeno omezení přístupu.“

Viktor odešel bez dalšího slova.

Dveře se za ním zavřely.

Ava zůstala nehybně stát.

Michael se k ní otočil.

„Jsi v pořádku?“

Nadechla se.

Pak další.

“Ano.”

Ale prsty se jí třásly.

Přitiskla je k sobě, dokud se pohyb nestal méně viditelný.

Michael se jí na vysvětlení reakce nepožádal.

Prostě přisunul láhev s vodou blíž.