„A když se zdálo, že se jí to nepovedlo?“
„Zasmál jsem se.“
„Pak jsi to označil za pět dokonalých minut.“
“Ano.”
Colin si promnul ústa.
„Chápeš, proč to vypadá špatně?“
Ryanova tvář ztvrdla.
„Byl to vtip.“
„Tak proč to opakuješ, jako by fakt, že jsi to myslel jako vtip, všechno vyřešil?“
Ryan se odvrátil.
Vzpomněl si, jak Ava zacházela s puškou.
Způsob, jakým pozorovala vítr.
Stejně jako se nepodívala na dav po prvním prázdném skóre.
Tehdy si její mlčení vyložil jako rozpaky.
Teď si nebyl tak jistý.
Colin se opřel.
„Musíš přestat psát.“
Nereagujte na komentáře.
O vybavení nespekulujte.
Ať proběhne vyšetřování.“
„A co když nic nenajdou?“
„Pak reagujeme na zjištění.“
„A co když něco najdou?“
Colin neodpověděl hned.
„To záleží na tom, co najdou.“
Ryanův telefon vibroval.
Na obrazovce se objevila zpráva od ředitele šampionátu.
Všichni soutěžící byli instruováni, aby se k probíhajícímu vyšetřování veřejně nevyjadřovali ani nespekulovali o jeho zjištěních.
Ryan zíral na zprávu.
Pak se objevilo další oznámení.
Jeho styčná osoba pro sponzory se ptal na novinky.
Zamkl telefon, aniž by odpověděl.
Poprvé po letech Ryan netušil, co říct.
Na druhé straně ohniště stála Ava pod vstupní markýzou s plátěnou taškou pověšenou přes jedno rameno.
Déšť padal v tlustých stříbrných pruzích za beton.
Sledovala, jak se na parkovišti shromažďuje voda a vlní se pod kapkami.
Její telefon uvnitř tašky opakovaně vibroval.
Nevyndala to.
Už věděla, co zprávy budou obsahovat.
Otázky.
Názory.
Lidé, kteří s ní nikdy nemluvili, se jí ptali, jestli podvedla.
Lidé, kteří se jí smáli a ptali se ji, jestli má důkazy.
Lidé, kteří z ní chtěli udělat hrdinku, než kdokoli zjistil, co se stalo.
Nic z toho nechtěla.
Vedle ní se zastavila starší žena ve žlutém plášti.
„Jste ta mladá žena z palebné linie?“
Ava se na ni podívala.
“Ano.”
Žena se nejistě usmála.
„Viděl jsem, co se stalo.“
Jen jsem chtěl říct, že ses zachoval důstojně.“
Avě se sevřelo hrdlo.
“Děkuju.”
Žena přikývla a pak spěchala k čekajícímu vozidlu.
Ava ji sledovala, jak odchází.
Bylo to laskavé gesto.
Mělo by jí to zlepšit náladu.
Místo toho si uvědomila, jak moc čekala, až jí někdo uzná, že v danou chvíli byla člověkem, ne nějakým zábavným neúspěšným člověkem.
Sklonila hlavu.
Po tváři jí stekla slza.
Rychle to setřela.
Pak se nadechla a narovnala se.
Nenechala by dav rozhodovat o tom, co tento den znamená.
Ne dříve, než se dozvěděla pravdu.
Druhý den ráno déšť ustal.
Arizonská poušť voněla mokrou hlínou a drcenou šalvějí.
Nad horami se vznášela nízká oblačnost a ranní sluneční paprsky odrážely vodu, která se stále držela horských bariér.
Mistrovství zůstalo pro závodníky uzavřeno, zatímco probíhala inspekce.
Ava se vrátila v osm hodin a nesla plátěnou tašku a malý zápisník.
Sotva spala.
Pokaždé, když zavřela oči, uviděla výsledkovou tabuli.
Pět prázdných skóre.
Pak se bílý proužek pohybuje pod cílovým rámečkem.
Přehrávala si sekvenci znovu a znovu, dokud vzpomínky nepřestaly být spolehlivou nahrávkou.
Některé detaily se zostřily.
Jiní ztratili nejistotu.
Proto si všechno zapisovala.
Ne to, co si myslela, že se stalo.
Co si pamatovala, že pozorovala.
Čas.
Zvuk.
Směr pohybu.
V okamžiku, kdy si všimla, že pás nereaguje na vítr stejně jako vlajky na střelnici.
Když se s Michaelem setkal v kanceláři administrativy, podala mu zápisník.
„Tohle jsem si zapsal včera večer, než jsem na něco jiného zapomněl.“
Přijal to opatrně.
“Děkuju.
Nechám to okopírovat do spisu.“
„Je to jen moje vzpomínka.“
„Takhle by to mělo být.“
Otevřel zápisník.
Záznamy byly stručné a přesné.
Ava si zapsala přibližný čas každého záběru, viditelné chování proužku a okamžiky, kdy nedokázala s jistotou rozlišit pohyb od větru.
Označila nejistá pozorování jako nejistá.
Michal vzhlédl.
„Dal jsi jasně najevo, které detaily si pamatuješ a kterými si nejsi jistý.“
„Otec mě naučil, abych si z desky nedělal dojem, že je to čistší než realita.“
Michal zavřel zápisník.
„To je lekce, kterou by se mělo naučit více lidí.“
Zavedl ji do inspekční místnosti.
Elaine a Noah už tam byli.
Petr dorazil se zapečetěnou složkou z provozní kanceláře šampionátu.
Eleanor Priceová stála vedle stolu a tiše hovořila s nezávislým technickým posuzovatelem jménem Dr.
Samuel Reed.
Reed byl specialistou na elektronické měřicí systémy.
Byl přizván, aby prozkoumal hodnotící jednotku a s ní spojené záznamy.
Měl na sobě obyčejné šedé tričko a kromě dočasného návštěvnického odznaku neměl žádné mistrovské označení.
Když Michael představil Avu, Reed jí potřásl rukou.
„Chápu, že jste u cíle pozoroval pohyb.“
“Ano.”
„Nejsem tu od toho, abych rozhodoval, jestli jsi měl pravdu, nebo ne.“
Jsem tu, abych zjistil, co systém udělal a co dokážou fyzické důkazy.“
Ava přikývla.
„To je přesně to, co chci i já.“
Reed ukázal na židli.
„Tak začněme s tím, co víme.“
Položil na stůl tři dokumenty.
„Prvním je protokol událostí bodovacího systému.“
Ukazuje pět případů střelby a žádné akceptované případy bodování.“
Druhým dokumentem byl diagram cílové sestavy.
„Druhým je záznam o fyzické kontrole.“
Dokumentuje čerstvé kontaktní stopy a abnormální mezeru poblíž jednoho z montážních bodů.
Tato zjištění vyžadují další analýzu.“
Položil třetí dokument vedle ostatních.
„Třetím je audit přístupu.“
Zobrazuje vzdálenou údržbářskou relaci pod vedením pana…
Shawův popis před začátkem soutěže.
Stále přesně zjišťujeme, co se během sezení změnilo.“
Michael si založil ruce.
„Můžete říct, zda prázdné výsledky byly způsobeny vzdálenou relací?“
„Ještě ne.“
Reed promluvil bez váhání.
„Časová blízkost není důkazem příčinné souvislosti.“
Potřebujeme porovnat konfiguraci systému před a po relaci, určit, jaké příkazy byly vydány, a zjistit, zda by nějaké změny mohly vysvětlit pozorované chování.“
Eleanor přikývla.
“Pokračovat.”
Reed se otočil k Noahovi.
„Obnovil se ti historie příkazů?“
“Ano.
Systém si uchoval částečnou auditní stopu.
Ověřujeme to na záložním serveru.“
“Dobrý.
Nespoléhejte se na jednu kopii.“
Podíval se na Elaine.
„Byly fyzické komponenty nezávisle vyfotografovány?“
“Ano.”
„Byli testováni?“
„Pouze nedestruktivní předběžné zkoumání.“
Jednotku jsme znovu nesmontovali ani nezměnili její stav.“
“Vynikající.”
Reed se otočil k Avě.
„Mám jednu otázku ohledně svědeckého dopisu.“
Pohybovalo se to konzistentním směrem?“
Ava se podívala do svého zápisníku.
„Ne dostatečně důsledně, abych to mohl říct.“
Viděl jsem, jak se to po prvním výstřelu posunulo do strany.
Po dalším výstřelu se to pohnulo a pak se usadilo.





