„Nemyslel jsem si, že na tom záleží.“
Mé vlastní skóre se zaznamenávalo.“
Reed promluvil klidně.
„Použili jste stejnou cílovou jednotku?“
Ryan zaváhal.
„Byl jsem v sousedním pruhu.“
„Pak skutečnost, že vaše skóre bylo zaznamenáno, neprokazuje stav jednotky používané paní…“
Bennett.“
„Rozumím tomu.“
Michal se na něj podíval.
„Proč nám to říkáš až teď?“
Ryanovy prsty sevřely papír.
„Protože jsem si na něco vzpomněl z rána.“
Rozložil list.
Byl to vytištěný záznam o údržbě z jeho vlastní složky s vybavením.
„Včera večer jsem si procházel poznámky.“
Zapsal jsem si diagnostickou zprávu a čas, kdy jsem s Victorem mluvil.
Bylo to před prvním zápasem.“
Podal papír Michaelovi.
Michael si to přečetl a pak to podal Reedovi.
„Dal jsi včera někomu tenhle vzkaz?“
“Žádný.”
“Proč ne?”
Ryan se podíval na Avu.
Poprvé se zdálo, že se na ni nedívá jako na nepříjemnou osobu.
Zdálo se, že se stydí, když se jí podíval do očí.
„Protože jsem si nemyslel, že to s ní má něco společného.“
Odpověď visela v místnosti.
Ryan polkl.
„A protože jsem nechtěl, aby si lidé mysleli, že moje vybavení má problém.“
Nikdo nepřerušil.
Podíval se dolů na své ruce.
„Už léta lidem říkám, že příprava je všechno.“
Že když odvedete práci, když důvěřujete svému vybavení, když zůstanete disciplinovaní, výsledek se dostaví.“
Krátce a napjatě se zasmál.
„Pak systém přestal fungovat a moje první myšlenka byla, jak to bude vypadat.“
Ava mlčela.
Ryan pokračoval.
„Smál jsem se jí, protože to bylo snadné.“
Všichni ostatní se smáli a já byl šampion.
Myslel jsem, že z toho všeho můžu udělat příběh o tom, jak někomu dávám příležitost.“
Protřel si zátylek.
„Nepřemýšlel jsem o tom, jaké to je stát tam, zatímco tě všichni nahrávají.“
V místnosti zůstalo ticho.
Ryan se podíval na Avu.
„Je mi to líto.“
Neodpověděla hned.
Jeho omluva zněla jinak než prohlášení, která pronesl včera.
Neobsahovalo to žádný vtip.
Bez kvalifikace.
Žádný pokus o zmenšení okamžiku.
Ale Ava se s tím nespěchala smířit.
Vzpomněla si, jak ukázal prstem na výsledkovou tabuli.
Telefony se tyčí nad bariérami.
Způsob, jakým se usmíval, když ji nazval mistrem dokonalosti.
Také si vzpomněla, že se přestal smát, jakmile Michael nařídil příměří.
Mohla si uvědomit rozdíl, aniž by předstírala, že škoda zmizela.
„Proč se omlouváš?“ zeptala se.
Ryan vypadal zmateně.
„Protože jsem tě ponížil.“
„Protože si myslíš, že jsem měl pravdu?“
Otevřel ústa a pak je zavřel.
“Žádný.”
Ava čekala.
Ryan sklopil oči.
„Protože jsem se k tobě choval, jako bys tam byl pro mou zábavu.“
Udělal bych to špatně, i kdyby byly výsledky přesné.“
Avin výraz se změnil.
Nebylo to odpuštění.
Ještě ne.
Ale něco v její tváři se uvolnilo.
„Děkuji, že to říkáš.“
Ryan přikývl.
Na půl vteřiny vypadal, jako by se mu ulevilo, ale pak si zřejmě uvědomil, že si úlevu nezasloužil.
„Neočekávám, že mi odpustíš.“
„Dobře,“ řekla tiše Ava.
„Protože ještě nevím, jestli to dokážu.“
Ryan vstřebal odpověď.
Pak znovu přikývl.
„Rozumím.“
Michael vložil záznam o údržbě do složky s důkazy.
“Pan.
Pane Mercere, tato informace bude zahrnuta do vyšetřování.
Můžete být požádáni o poskytnutí formálního prohlášení o vaší interakci s panem…
Shawe.“
„Udělám to.“
„Do té doby se prosím vyhněte veřejné diskusi o technických zjištěních.“
Ryan se otočil ke dveřím a pak se zastavil.
Podíval se zpět na Avu.
„Ještě jedna věc.“
Zvedla oči.
„Neměl jsem ti dávat pocit, že sem nepatříš.“
Ava se na okamžik zdála neschopná najít odpověď.
Pak řekla: „O tom za mě rozhodovat nemůžeš.“
Ryan sklonil hlavu.
“Žádný.
Já ne.“
Odešel bez dalšího slova.
Po zavření dveří zůstala místnost několik sekund tichá.
Eleanor se otočila k Michaelovi.
„Přidejte jeho výpověď do spisu.“
Ověříme si tu poznámku nezávisle.“
Michal přikývl.
Reed si prohlédl vytištěný záznam o údržbě.
„Načasování je důležité, ale stále potřebujeme historii konfigurace.“
Noah se vrátil k počítači.
Ava se přesunula k oknu.
Déšť ustal a poušť se leskla v bledém slunečním světle.
Sledovala, jak z okraje střechy kape voda.
Když si poprvé všimla bílého proužku, představovala si mnoho možných výsledků.
Představovala si, že úředníci možná nic nenajdou.
Představovala si, že systém mohl utrpět obyčejné selhání.
Dokonce si představovala, že někdo mohl úmyslně zasahovat do vybavení.
Ale nedokázala si představit, že se národní šampion vrátí a přizná, že se mýlil.
Nevěděla, co s tím.
Vyšetřování pokračovalo další tři dny.
Během té doby byl šampionát pozastaven.
Nezávislí technici prozkoumali sestavu terče a bodovací jednotku.
Protokoly událostí byly porovnány se záložními záznamy.
Byla zkontrolována historie účtu údržby.
Videozáznam byl uchován a analyzován.
Victor Shaw byl po dobu probíhajícího vyšetřování umístěn na administrativní dovolenou.
Popřel, že by úmyslně změnil systém bodování.
Trval na tom, že jeho vzdálená relace byla běžnou údržbou a že jakákoli chybějící dokumentace byla administrativním přehlédnutím.
Zpočátku důkazy ho přesvědčivě nevyvracely.
Změna parametrů mohla ovlivnit chování cílové jednotky, ale technici potřebovali zjistit, zda změna zůstala aktivní i během pěti výstřelů Avy.
Fyzické stopy odpovídaly abnormálnímu pohybu, ale nebylo možné identifikovat, kdo jej způsobil.
Kontrolní páska pro svědky byla instalována během údržbářské kontroly, ale v záznamu jasně nebylo uvedeno, kdo postup schválil.
Každý nový detail vyvolával další otázku.
Ava se vrátila do svého bytu a pokusila se obnovit běžný život.
Šla do práce.
Nakoupila potraviny.
Vyprala si oblečení a pověsila ho vedle okna.
Odpovídala na zprávy, které snesla, a zbytek ignorovala.
Video jejího zjevného selhání se stále šířilo.
Někteří lidé se omluvili.
Jiní zdvojnásobili.
Několik jich trvalo na tom, že celá událost byla zinscenovaná.
Po třetí noci přestala číst komentáře.
Místo toho seděla u kuchyňského stolu s otevřeným starým zápisníkem svého otce před sebou.
Obálka byla opotřebovaná a v rozích změklá.
Několik stránek mělo drobné skvrny od let používání.
Jeho rukopis se nakláněl dopředu, každé písmeno pevně vtiskl do papíru.
Na jedné stránce napsal:
Výklad není totéž co realita.
Pod ním, menšími písmeny:
Ale realita není taková, jakou byste si přáli, aby čtení bylo.
Ava přejela prstem po slovech.
Vzpomínala, jak jako dítě seděla vedle něj v jeho dílně a sledovala ho, jak opravuje malý měřicí přístroj.
Ptala se ho, proč tráví tolik času opravováním něčeho, co vypadalo dobře.
Otočil přístroj k ní a ukázal jí ručičku na nule.





